Egger, Gottfried OFM

 V nacistické éře Hitlerovi pochopi pronásledovali mnoho křesťanů, mezi nimi četné kněze a řeholníky a řeholnice. Nejeden z nich byl mučen, uvržen do koncentračního tábora a popraven. V německé oblasti je sestra Restituta Kafková jedinou řeholnicí, která byla v dosahu moci nacistického režimu soudem odsouzena k smrti a jejíž život pak skončil 30. března 1943 pod gilotinou.

 Helena Kafková se narodila 1. května 1894 v Husovicích na Moravě, které jsou dnes městskou částí Brna. Byla šestá ze sedmi dětí v rodině obuvníka. Již za jejího raného dětství přesídlila rodina Kafkova do Vídně-Brigittenau, kde Helena strávila v rodinném kruhu krásné a bezstarostné dětství a mládí. Po ukončení obchodní školy pracovala nejdříve jako služebná. Láska k nemocným a trpícím vedla mladou ženu, aby se věnovala službě nemocným. Tak pracovala od října 1913 jako pomocná zdravotní sestra v městské nemocnici v Lainz. Tam poznala řeholní kongregaci milosrdných „Františkánek od křesťanské lásky“. Protože tento institut má svůj mateřinec ve Vídni na Hartmannově ulici, jsou sestry lidově nazývány „sestry z Hartmannové“.

 Přitáhnuta františkánským ideálem tohoto sesterského společenství, rozhodla se Helena 1914 vstoupit do této kongregace III. regulovaného řádu sv. Františka z Assisi. Při obláčce dostala řeholní jméno Sr. Maria Restituta podle mučednice z prvokřesťanské doby. Po řeholních slibech a po prvních zaměstnáních v nemocnicích Neunkirchen a Lainz přišla mladá sestra 1919 do nemocnice v Mödlingu u Vídně, kde si brzo získala jméno jako zdatná operační a anestesiologická sestra. Její výrazný smysl pro spravedlnost a energické zastávání se i méně vážených pacientů vedly občas ke kolizím s lékaři a vynesly jí přezdívku „Resoluta“. Jako pravá františkánka cítila se zavázána především malým a bezprávným. Ve svém řeholním společenstvím byla od svých spolusester velmi ceněna jako vedoucí chóru a jako organizátorka řádových svátků i jako  plná humoru. Františkánská radost byla jednou z jejích podstatných známek.

 Po „anšlusu“ Rakouska k Hitlerovu Německu 1938 byla napětí s lékaři i s vedením nemocnice častější. Ti, kdo světu a Rakousku předepsali Hitlera a hákový kříž jako znamení spásy, nenáviděli tuto františkánku jako nepoddajnou zastánkyni kříže Ježíše Krista. Pod křížem na Golgotě stála kdysi Ježíšova Matka Maria. Jí vyhradila sestra Restituta ve svém pokoji zvláštní čestné místo jako Matce Bolestné. Zde neúnavná operační sestra čerpala sílu především v těžkých hodinách, zde jí doporoučela své trpící pacienty. A těžké hodiny byly stále častější. Neboť narážela na prudký odpor, když odvážně přiváděla umírajícím kněžskou pomoc. Když pak bylo v nemocnici otevřeno nové oddělení, rozvěsila s úplnou samozřejmostí v nemocničních pokojích kříže. Vzpírala se pak strohému nacistickému příkazu odstranit všechny kříže. I zde se projevila jako sestra „Resoluta“. Protože už dávno pochopila, že s nacionálním socialismem se dostalo k moci zcela protikřesťanské hnutí pohrdající lidskostí, nebyla pro přímočarou a spravedlivě myslící řeholnici jiná cesta než odpor.

 Později vzpomínal její zpovědník: „Neohroženě se zastávala víry a práva. Se svým přesvědčením se nikde netajila. Podlézání a i chytrou diplomacii nenáviděla.“ Nacisté se této silné a statečné ženě pomstili. Za zvláštních okolností, patrně šlo o léčku, dostal se text rakouské vlastenecké vojenské písně do rukou lékaře SS. Sestra Restituta udělala opis této posměšné a napomínající básně; když jej dávala dál, byla prozrazena. Lékař, kterému byla už delší dobu trnem v oku, učinil na ni udání.

 Na Popeleční středu příštího roku byla přímo při práci na operačním sále zatčena gestapem a přivedena k Zemskému soudu ve Vídni. Tam pak byla odsouzena k smrti. Následovalo 13 měsíců vazby ve vězení Zemského soudu ve Vídni, z toho pět v děsivé cele smrti. Z této doby máme dojímavé písemné svědectví, dopis jejím spolusestrám: „Mohu milému Bohu stále jen děkovat za mnohé nezasloužené milosti, kterých se mi od něho dostává. Dobře vím, že velký podíl na nich máte vy svou přímluvnou modlitbou.“

 Její spoluvězeňkyně, křesťanky i komunistky, politické i vražedkyně dětí: všechny zažily, jak sestra Restituta skutečně dělala všechnu čest jménu své kongregace: „Františkánky od křesťanské lásky“. To dosvědčuje jedna bývalá spoluvězeňkyně a aktivní komunistka: „Nějak vyzařovala; co řekla, tomu jsme věřily; její čestnost, otevřenost, její odvaha a slova útěchy byly zcela nepopsatelně velkolepé. Byla obdivuhodný chlapík!“ Mnohé spoluvězeňkyně opět nalezly v době její třináctiměsíční vazby cestu ke Kristu a k církvi.

 Dne 30. března 1943 kráčela odhodlaně k popravišti, kde její život skončil v 18.21 hodin. S modlitbou a zpěvem šla tato silná řeholnice vstříc sestře smrti. Své umírání přijala jako smír za obrácení hříšníků. Nebyla to lidská síla, která jí k tomu dala schopnost! Vězeňský duchovní nám uchoval její poslední slova před popravou: „Jdu k slavnosti: Pro Krista jsem žila, pro Krista umírám!“

 Nesmí nás proto udivit, že na počest této obdivuhodné františkánské ženy město Mödling přejmenovalo ulici před nemocnicí, která byla místem jejího více než dvacetiletého působení, na „ulici sestry Marie Restituty“.

 Při příležitosti návštěvy Rakouska papež Jan Pavel II. zapsal tuto dceru sv. Františka z Assisi dne 21. června 1998 do seznamu blahoslavených.

 Modlitba

 Milosrdný Bože, děkujeme ti, že jsi nám v blahoslavené mučednici Restitutě daroval silnou ženu. Neúnavná slovy a skutky lásky zviditelnila nemocným a slabým uzdravujícího Krista a při pronásledování hájila víru a lidskou důstojnost. Dej, ať i my na její přímluvu přímočaře, bez bázně a věrně vyznáváme, že v kříži je spása, život a naděje. O to prosíme skrze Ježíše Krista, našeho Pána.

 Gottfried Egger

Franziskanerinnen und Franziskane,

 2000 Kanisius Verlag, Freiburg Schweiz

 z němčiny přeložil Radim Jáchym OFM