Františkánky a františkáni - Sv. Markéta z Cortony

Egger, Gottfried OFM

 Svatá Markéta nepatří dnes u nás, ani ve františkánských kruzích, mezi známější a uctívané světice. Jistě je to  i proto, že její památka připadá na den slavnosti sv. Jana Nepomuckého 16. května, především však její přísná  až strohá středověká kajícnost zdánlivě „nesedí“ dnešní  době - pro ni však je to cesta z hříšného života ke  svatosti, o kterou vědomě usiluje - tak jako Marie z Magdaly evangelia, a Markéta není zbytečně označována  za „Magdalénu Třetího františkánského řádu“.

 Redakce POUTNÍKA uvažuje v budoucnu uveřejnit na pokračování zkrácený životopis Markéty z Cortony od známého francouzského spisovatele Francoise Mauriaca.

 Po kráse není poptávka až dnes, ta tu byla v každé době. Středověk byl přímo obdobím, kdy byla krása ženy opěvována: byla to doba minnesangu (rytířské milostné poezie).

 Do této doby se zrodila v Toskánsku žena mimořádné krásy: Markéta z Cortony. Na svět přišla r. 1247 v Laviano u Trasimenského jezera a vyrostla v selské rodině. Její dobrá matka ji učila modlit se, zemřela však předčasně. Protože se otec brzy oženil znovu a macecha neměla Markétu ráda, byla - kromě jiného - stále nedbalejší i po náboženské stránce.

 Zamlklé děvče vyrostlo v neobyčejně krásnou mladou ženu. Krása se stává prokletím! To se stalo šlechtici Arseniovi z Montepulciano, který se do krásné Markéty bezhlavě zamiloval. Pro Markétu, která toužila po lásce a po lidské blízkosti, byl Arsenius velkou láskou. Zakrátko sedmnáctiletá uprchla z otcovského domu do zámku za milencem. To, co může znít téměř pohádkově, bylo však spojeno s bolestí a výčitkami svědomí, neboť Markéta se nikdy nestala manželkou šlechtice Arsenia, zůstala jen jeho milenkou. Protože ji vášnivě miloval, odíval ji do knížecích šatů. Ve všech těch nádherných oděvech, s řetězy, perlami a drahokamy podobala se spíše královně než venkovskému děvčeti. Brzy získala pro svůj okouzlující půvab přátelství šlechtičen v Montepulciano.

 Po dvou létech porodila svému milenci syna. Přesto byla svatba stále znovu odkládána. Jednoho dne však nastal v tomto vášnivému vztahu nečekaný konec. Arsenius byl na lovu přepaden lupiči a zabit. Tento krvavý čin byl pro Markétu jakoby znamením: Bůh nesouhlasí s tímto životem, ty ho musíš změnit! Vzala syna a opustila hrad, který jí po devět let poskytoval domov a bezpečí. Doufala v útočiště pro sebe a svého syna v otcovském domě. To jí však macecha odmítla. Nedaleko otcovského domu, pod fíkovníkem, jako by slyšela, že jí Ježíš říká: „Jdi k Menším bratřím do Cortony!“

 Bez váhání se vydala s dítětem do Cortony. Chtěla od synů sv. Františka jen pokyn pro svou další cestu. Bratr vrátný františkánského kláštera byl krásou mladé vdovy tak přemožen, že vůbec nemohl uvěřit jejímu přání, vést život pokání v duchu sv. Františka. „Jsi příliš mladá a příliš krásná pro takovou cestu,“ zněla bratrova odpověď. Markéta s dítětem pak našla na nějaký čas útočiště v městě u dvou šlechtičen. Odtud chodila denně do františkánského kostela, aby se zúčastnila mše sv., rozjímala a četla Písmo svaté. Vždy přitom byla blízko kříže s Ukřižovaným. Často mluvila se svým zpovědníkem otcem Giuntou o své duchovní cestě. Ta spočívala především v kajících skutcích, které se duchovní vůdce snažil mírnit. Po třech létech byla přijata do Třetího řádu sv. Františka. V závoji a hrubém vlněném obleku začala neúnavně sloužit chudým a nemocným v Cortoně. To jí pak bylo podnětem, že spolu s pomocnicemi, které se nazývaly „malé chudé“, zařídila skromný špitál. Ten jako jeden z prvních v Itálii dodnes svědčí o činorodosti františkánské kajícnice.

 Jednoho dne zaslechla hlas Ukřižovaného ptát se: „Co chceš, ty malá chudá?“ Odpověděla Ježíši na kříži: „Nechci nic jiného než tebe, můj Pane Ježíši Kriste!“ Od této chvíle měla stále častěji extatická vidění. V rostoucí důvěrnosti s Ježíšem směla vždy hlouběji zakoušet vykoupení, odpuštění a spásu. Markétina vnitřní krása tím stále více rostla a přinášela i bližním velké duchovní plody. Mnozí lidé k ní přicházeli, slyšeli od ní slovo, které jim ukazovalo cestu, a mohla vzájemně usmiřovat znepřátelené strany. Posledních devět let života strávila v poustevně nad městem Cortonou. Tyto roky úplné odloučenosti patřily už jen jí a Bohu. Zemřela 22. února 1297.

 Její tělesné pozůstatky dodnes nezpráchnivěly a jsou každoročně cílem mnoha poutníků. Nad místem její poustevnické cely zdvíhá se dnes velkolepý kostel s jejím hrobem a františkánský klášter. Svatořečena byla roku 1728. Zobrazuje se jako františkánská terciářka modlící se před křížem. Často vidíme po jejím boku psa, který jí pomohl nalézt jejího zavražděného milence. Je označována rovněž za „svatou Magdalénu františkánských řádů“. Její památka se slaví 16. května.

Modlitba

 Bože a Otče, ty nechceš smrt hříšníka, ale aby se obrátil a žil. Jako jsi svou služebnici Markétu milosrdně přivedl na cestu spásy, milostivě i nás osvoboď z pout hříchů, abychom ti mohli sloužit v pokoře a chudobě. O to prosíme skrze Ježíše Krista.

 Gottfried Egger

 Franziskanerinnen und Franziskaner,  Kanisius Verlag, Freiburg Schweiz, 2000

 z němčiny přeložil Radim Jáchym OFM