Učitelkou černých děvčat v Guyaně
Bryndáková, Monika
Díky pomoci mnoha lidí, modliteb a milosti (a humoru) našeho Pána jsem se ocitla v Georgetownu, hlavním městě karibského státu Guyany, do roku 1955 britské kolonii. Pracuji zde od září jako dobrovolník na deset měsíců v sirotčinci St. Ann´s Home, který spravují sestry voršilky. V jejich klášteře, společně s Broňou, se kterou tu jsem, bydlím a užívám jejich přívětivosti a pomoci. Celá tato spolupráce mezi sestrami voršilkami v Praze a Guyaně začala v září 1999, kdy sem do Georgetownu hlavní koordinátorka sestra Marie Anna OSU vyslala Adélu Linhartovou a Lucii Jakešovou na pomoc již zmíněnému St. Ann´s. Guyana je vskutku zajímavá země. Žije zde společně šest ras a vzkvétají tři velká náboženství.
Vůbec prvními Guyaňany se stali Ameroindiani, kteří asi před deseti tisíci lety přišli z Asie přes Aljašku a dodnes někteří z nich žijí ve vnitrozemí původním způsobem života. Po kolonizaci Ameriky přibylo mnoho Afričanů. Ti po zrušení otroctví využili svobody a začali odcházet. Proto sem Angličané přivezli z další kolonie Indy. Dalšími obyvateli Guyany, která je asi dvaapůlkrát větší než Česká republika, ale má jen 800 000 obyvatel, jsou Číňané, Portugalci a Evropané. Křesťanství, hinduismus a islám se tu mísí s indiánskými kulty a celou řadou odnoží křesťanství, jako je například rastafariánství.
Klima je samozřejmě tropické, slunce se střídá s deštěm, který je zcela nevyzpytatelný a jak nečekaně přijde, tak také odejde. Někdy po chvilce, jindy po několika hodinách. Díky globálnímu oteplování jsou však už zrušeny přesné hranice mezi obdobím sucha a dešťů.
Co nás však spojuje s Guyanou, je komunismus, který zde do r. 1992 byl přes dvacet let. Zatímco v šedesátých letech byla Guyana země s nejlepším školstvím v celé karibské oblasti, nyní je to jedna z nejchudších zemí světa. Málo pracovních míst, špatný sociální systém a zničené školství nepřináší velkou naději na rychlé zlepšení. Mnoho Guyaňanů odešlo a stále odchází do USA, Kanady, Anglie, ale nejen tam.
Je moc dobře, že příroda zde má šanci zachovat si svou vlastní tvář a není ničena průmyslem, ale je škoda, že spousta lidí a především dětí ztrácí představu o svém budoucím životě. Rozhodně to však není vina jen vlády, na kterou se to tak snadno svádí, větší aktivita lidí by určitě napomohla mnohému.
Guyana leží pod úrovní hladiny moře, proto podél pobřeží je vystavěna zeď, která drží vodu na tom správném místě. A protože deště přinášejí samozřejmě hodně vody, jsou všude ve městě stoky, voda se v nich ale drží, protože nemá kam odtékat. Ve stokách je tedy kromě odpadků mnoho žab a také malé rybky. Žáby od setmění až do rozednění nehorázně kvákají – nejsou to také žádné malé žabičky, ale pořádné ropuchy, a rybky žerou komáry, aby zcela nesežraly nás. My v klášteře, jak je v tropech zvykem, spíme pod moskitiérou. Ale stačila mi jedna noc bez sítě v St. Ann´s Home, kde z různých důvodů nelze sítě připevnit (hlavní důvod je ovšem finanční), a nevyspala jsem se. A tak je mi teď opravdu líto všech dětí, které se musí celou noc snažit ukrýt se pod dekou, aby si alespoň na chvilku odpočinuly, nemluvě o lidech na ulici, schovaných hlavou v krabici a nohama v papíru.
Co já tady vlastně dělám nebo se snažím dělat? S Broňou, které je stejně jako mně 21 let, pomáháme v již zmíněném St. Ann´s Home. Tento domov bude v červenci slavit 150 let svého bytí. Je to domov pro děvčata od 4 do 18 let, původně určen jen pro úplné sirotky. Dnes v něm žije 56 dětí. Některé z nich pocházejí z úplných rodin, bydliště však mají daleko ve vnitrozemí, kde není možnost navštěvovat školy, a tak tu bydlí během studijního období. Ale většina holčiček je z rozvrácených rodin, některé děti byly zneužívané nebo týrané. Maminky jsou často velmi chudé a samy žijí na ulici nebo ve skutečně skrovných podmínkách, jiné jsou psychicky nemocné nebo jen nezodpovědné. Máme tu také některé sourozence a bohužel se stává, že k nim za čas přibude další jen proto, že chudá matka, která nemá prostředky na výchovu třinácti dětí, si chce uvolnit ruce, aby se mohla věnovat dalším svým radovánkám. Kolik otců má tato rodina, nikdo neví. úplných sirotků je v St. Ann´s Home deset, mnoho adoptivních rodičů v dohledu není.
O tuto různorodou společnost se tedy snažíme starat, pomáháme s učením, výchovné ovlivňování jsme už vzdaly, uklízíme, od všeho trochu. Také učíme v Home school. Tato domácí škola v St. Ann´s, nyní jen pro pět dětí, byla zavedena před třemi léty pro děvčata, která by zatím nezvládla normální školy ve městě. úmyslem sester voršilek však je přivést všechny děti ze St. Ann´s, schopné výuky, do Marian Academy, křesťanské školy založené voršilkami před třemi léty. Nutno podotknout, že tato škola je skutečně jednou z nejlepších ve městě a snaží se navázat na tradici křesťanské výuky v Guyaně, která zde před komunismem byla. Práce s dětmi v St. Ann´s je někdy těžká, obzvlášť při odpoledním vyučování, kdy se s Broňou snažíme pochytat alespoň ty menší, ale o učení se moc mluvit nedá. Jedna ameroindiánská holčička s námi například dlouhou dobu komunikovala jen ležíc pod stolem, tužku si od nás nevzala. Položily jsme ji tedy na stůl. Nyní už leží na lavici a tužku si klidně vezme, protože nás s ní může alespoň pošťuchovat. Je možné, že pochází z oblasti zaměřené proti bělochům. Také nikdo neví, jak žila poslední tři roky po smrti své maminky. Jiné děvčátko, teprve čtyřleté, zpočátku sedělo většinu času někde o samotě, smutné a s podepřenou bradou. Nyní s úsměvem líbá všechny a všechno včetně ořezávátka. Ale ne vždy se podaří něco zlepšit, je tu příliš mnoho problémových dětí, každé z nich potřebuje nejen velkou pozornost, ale také speciální přístup a soukromí. To vše jim však nemůže poskytnout žádný ústav.
Náš sirotčinec zdaleka není jediný ve městě a děti mají spíš štěstí, že nezůstaly někde na ulici nebo s lidmi, kteří se o ně nestarají. Zdá se, že toto je problém celé karibské oblasti: stěží se najdou dva sourozenci s týmž otcem.
Má-li někdo chuť se za tyto lidi a tuto zemi modlit, moc děkuji. Také moc děkuji všem, kteří nám pomohli a stále pomáhají, přispěli radou, příspěvkem, modlitbou.
Pán s Vámi se všemi!