Egger, Gottfried OFM

 Co dělala Klára v těch více než čtyřiceti létech u sv. Damiána? Jistě by neodpověděla na tuto otázku tak, že by se pokusila sestavit dlouhý seznam činností, kterým by svůj tehdejší život obhájila. Možná, že i vy jste si položili otázku: „Co znamená tento život v klauzuře, v odloučenosti od světa,  ode všeho? K čemu je to dobré? Neměly venku víc možností pomoci bližním, než se tam uvnitř uzavřít?“ Klára by na to jistě lidem odpověděla: „Nežijeme v tichu klauzury pro sebe samé, ale abychom oslavovaly Boha. Žijeme zde, aby se Bůh na nás mohl oslavit.“ Myslím si, že to pěkné svědectví, které o Kláře vydala sestra Benvenuta, je vlastně úkolem každé klauzurní sestry: „Byla zapálená v lásce k Bohu, v modlitbě a v stálém nazírání“ (Proces XI. 5 - 3084). Tady vidíme, že důraz je na stálém rozjímání. Pohled lásky není obrácen k Bohu jen tu a tam, ale neustále.

 Klára se modlí živě, jako František, tělem i duší. To není jen rozmach srdce nebo myšlenek k Bohu. Také její tělo, ano celý člověk vstupuje do vztahu s Pánem (srov. Celano, Život sv. Kláry 19 - 3197). Jak se tedy Klára modlí? Je to prodlévání u jejího přítele Ježíše, s kterým je ráda o samotě, aby byla u něho, protože ví, že on ji miluje: tedy spolu-bytí s Ježíšem. V textech evangelia si Klára představuje líčenou scénu,  vstupuje do ní a prožívá v ní na sobě samé to, co tam Ježíš říká, dělá, trpí atd. (srov. Celano, Život 30 - 3213). Nápadný je Kristus jako střed její modlitby. Jesličky, kříž, oltář byly nejintenzivnější body dotyku s Božím Synem, který se stal člověkem.

 Své sestry učila, aby zbavovaly své duše jakéhokoli hluku, a tak pronikaly do Božích tajemství jedině proto, aby se vázaly na Krista. Pro ni se stalo hlubokou pravdou Ježíšovo slovo k františkánské mystičce Anděle z Foligna: „Staň se širokou nádobou, a já ji bohatě naplním. Staň se chudou, a bude ti patřit království, plnost lásky, společenství s Otcem a Synem v Duchu Svatém. Staň se nádobou otevřenou pro Ducha Páně, a Pán bude v tobě přebývat.“

 Stát se chudou v plném smyslu Kristova slova znamená stát se kontemplativní: otevřít se pro Ducha Páně, který je Otcem chudých a který v Marii učinil Slovo člověkem. Život sv. Kláry je jedna jediná modlitba. Ve všem, co dělá, ať už je to modlitba nebo práce, hledá Klára jen Boží oslavu. Tak se stala člověkem modlitby, tvorem v prostotě otevřeným pro sjednocení s Pánem. Tím se stala mystičkou. Byla opravdu člověkem držícím otevřené ruce jako čistou prázdnou nádobu pro proud milostí a vykoupení, který v Duchu proudí z Otce skrze Syna na celé lidstvo. Klára stojí chudá a mlčící vedle Krista v jeho noci na hoře (srov. Lk 6,12). Což to není úkol kontemplativních řádů? Svým životem zpřítomňovat to, co Ježíš dělal v určité době? (Srov. koncilní dokument Lumen Gentium 40-47, jakož i meditaci benediktinky Silie Walter: „Někdo musí být doma, když přichází Pán.“)

 Klára a její sestry žily v tichu a odloučenosti klauzury. Klauzura je současně vrcholem chudoby, místem, kde se zcela intenzivně prožívá a prociťuje Kristova vydanost, místem, kde je snazší než ve světě vyprázdnit se pro Boha. Pro Kláru je klauzura mystickým místem, ze kterého může s úžasnou silou působit do světa. Skutečně se zcela otevřela Duchu Páně. Tak mohla mysticky přijmout Krista a nosit jej jako Maria. Maria je první a dokonalou učednicí Krista, jeho společnicí, sdílí s ním jeho chudobu, srdcem pokorná jako on, která nakonec nejhlouběji nesla i jeho utrpení.

 Gottfried Egger OFM

            Auf dem Weg mit Bruder  Franziskus und Schwester Klara (rukopis),

            z němčiny přeložila Sr. M. Annuntiata Kopecká OSC