Jan Pavel II.

Nejdražší bratři minorité!

1. Je pro mne velikou radostí dnešní setkání s vámi u příležitosti vaší generální kapituly. Zvlášť zdravím bratra Joachima Giermka, nového generálního ministra, 118. nástupce sv. Františka, a děkuji za slova, kterými mne oslovil jménem vás všech. Srdečně pozdravuji také celou generální radu a také bratra Augustina Gardina, který řídil řád v minulém funkčním období: jsem mu vděčný za všechno, co udělal v těchto letech pro službu v církvi jako generální ministr svého řádu nebo jako předseda Unie generálních představených. 

Prostřednictvím vás, milí bratři, bych chtěl vyjádřit úctu a paměť pro všechna vaše společenství rozptýlená po všech kontinentech. Novému generálnímu ministrovi a jeho radě přeji ze srdce obětavou a plodnou službu v řízení celého vašeho společenství na začátku nového milénia křesťanství.

2. Generální kapitula slavená několik týdnů po  uzavření Jubilejního roku dobře vystihla specifický aktuální okamžik dějin. V životě každého řádu je zasedání kapituly důležitou příležitostí k úvaze a programování, které napomáhá a nutí všechny členy, aby obrátili svůj zrak k budoucnosti. Mimochodem, když se s vámi setkávám, chtěl bych opakovat pozvání, které jsem vyslovil v apoštolským listu Novo millennio ineunte ke všem církevním společenstvím: „Nastal čas, aby se každá místní církev zamyslela nad tím, co v tomto vzácném roce milosti, a vůbec během celého období od II.vatikánského koncilu do Velkého jubilea, řekl Duch svatý Božímu lidu. Ověří tak opravdovost svého úsilí a znovu získá nový elán pro svou duchovní a pastorační činnost“ (č.3).

3. „Znovu začít u Krista“ (srov. Novo millennio ineunte, § III): má to být první vaší povinností, drazí bratří minorité. Jen když budete silně opřeni o Krista, budete moci splnit směrnice a ustanovení, která jste přijali během kapitulních zasedání, abyste odpověděli na naléhavé výzvy a apoštolské priority. Tato láska ke Kristu se musí vyjádřit na prvním místě  věrností modlitbě osobní a společné, zvlášť liturgické, která charakterizovala váš řád už od začátku. Sv. František se obrátil na generální kapitulu a všechny bratry těmito slovy: „Naléhavě prosím, jak jen mohu, generálního ministra, svého Pána, aby se přičinil o neporušené zachovávání řehole ode všech, a aby klerici konali bohoslužbu hodin se zbožností před Bohem, a nemají při tom hledět na krásu hlasu, ale na soulad ducha, aby hlas byl jedno s duchem a duch aby zněl v souzvuku s Bohem. Tak se budou líbit Bohu čistotou srdce, a ne lichotit změkčilým hlasem uším lidu“ (List generální kapitule, 6). Váš bratrský život a vaše evangelizační misie přinesou hodně ovoce, pokud budou vyplývat z jednoho modlícího se společenství, které v setkání s Bohem najde smysl a vnitřní energii  pro každodenní věrnost svým povinnostem.

4. Z  pevného  vztahu s Pánem načerpejte duchovní síly pro péči o bratrský život. Jedná se tady o věrnost vašemu zvláštnímu charismatu františkánsko-konventuálnímu, který vždy viděl ve společné cestě svůj zvláštní charakteristický prvek uvnitř širokého františkánského hnutí. Proto ať je pro vás povzbuzením to, co jsem napsal v adhortaci Vita consecrata, ve které jsem zdůraznil teologickou dimenzi bratrského života v duchu autentického společenství: „Ve společném životě musí být také nějakým způsobem vyjádřeno, že bratrské společenství není pouze nástrojem pro jisté poslání, ale především teologickým prostorem, v němž každý může zakoušet mystickou přítomnost zmrtvýchvstalého Pána“ (srov. Jan 1,3 č. 42).

Sám první životopisec Chudičkého z Assisi, bratr Tomáš z Celana, představuje v jistém smyslu obraz ideálů řádu, když popisuje skupinu prvních druhů Františka jako plných lásky nejen radostné, ale oživované opravdovým bratrským citem (srov. První životopis sv. Františka). Nezapomeňte, že církev „potřebuje bratrská společenství tohoto druhu, která už pouze svou existencí jsou přínosem pro novou evangelizaci, protože konkrétně ukazují plody nového přikázání“ (Vita consecrata, 45; srov. Novo millennio ineunte, 43-45).

5. Na vaší kapitule bylo často slyšet volání po spiritualitě prosté a silné; jedním slovem minoritské. Budete-li lidmi hlubokého dialogu s Bohem, budete také svědky a mistry autentické spirituality. Proto chraňte a podporujte duchovní život, abyste mohli    na této cestě pomáhat věřícím, kteří se na vás obracejí. Naše doba ukazuje stále větší znamení velikého hladu po duchovních hodnotách. V odcitovaném apoštolským listu  Novo millennio ineunte jsem napsal:  „Není snad jedním ze znamení času skutečnost, že v dnešním světě najdeme vedle mohutných procesů sekularizace také rozšířenou touhu po duchovním životě, jež se z větší  části ukazuje právě v nové potřebě modlitby? (č. 33).  

Tato obnovená touha po duchovnu by měla najít přesvědčivou odpověď ve vašich minoritských společenstvích. Skrze naslouchání Božímu slovu osobně nebo v tradiční praxi lectio divina a skrze osobní a společnou modlitbu se stanete dobrými průvodci lidí, kteří touží následovat Krista a žít jeho evangelium sine glosa. Tím dáte odpověď na požadavky, se kterými se na vás obracejí lidé této doby a budete schopni skutečně táhnout lidské duše na cestu duchovního růstu a znovunalezeného  duchovního života.

6. Jsou různé možnosti, které vám Boží prozřetelnost dává. Připomenu službu na různých poutních místech, které jsou svěřeny péči řádu. Myslím například na baziliku sv. Františka v Assisi, kterou jsem měl příležitost několikrát navštívit, kde se i dnes hmatatelně zakouší působení sv. Františka, jak fascinuje a přitahuje k Bohu velké zástupy věřících. 

Dále myslím na baziliku sv. Antonína z Padovy, velikého duchovního syna sv. Františka. Nemůžu zapomenout na důležitou pastorační službu penitenciářů v bazilice sv. Petra, kteří zvláště během Velkého jubilea horlivě a s velkým nasazením přijímali zástupy penitentů z celého světa. Vím, že hodně řeholníků z celého řádu přijelo do Říma z různých států, aby podpořilo spolubratry, kteří den co den plní tuto skrytou a nezbytnou službu pro dobro lidských duší.

Nejdražší bratři minorité, pokračujte ve vašem stylu lidového působení, který je pro vás charakteristický. Lid, ke kterému vás Bůh posílá, se na vás obrací se slovy, které řekli apoštolu Filipovi Řekové přicházející na Velikonoce do Jeruzaléma:  Chceme vidět Ježíše (J 12,21).

Je na vás, abyste ukázali, řekl bych: hmatatelně, milosrdnou lásku Boha; lásku, která přijímá a smiřuje, odpouští a obnovuje srdce věřících, přitahuje a objímá každého muže a každou ženu, všechny děti jediného nebeského Otce.

7. Z těchto dnů hlubšího zamyšlení a věrné evangelijní intuice nebudou určitě chybět vašemu řádu směrnice, které pomůžou jít ve šlépějích zakladatele. V prorockém rozeznání, ve světle Ducha svatého budete vědět, jak adoptovat a „stanovit způsoby, jak zachovat a uvádět v činnost v rozmanitých historických a kulturních podmínkách své vlastní charisma a svůj vlastní duchovní odkaz“  (Vita consecrata, 42) bez toho, aby se měnil způsob života, který zanechal sv. František.

 Máte před sebou heroický příklad mnoha bratří, kteří v minulém století odevzdali svůj život pro Krista a církev. Myslím tady na sedm bratří Poláků, mezi nimiž jsou také spolupracovníci sv. Maxmiliána Maria Kolbeho, oběti nacistické ideologie. Bylo mi radostí vyhlásit je za blahoslavené během minulého šestiletí. Nebojte se následovat Pána s úplnou oddaností, když se díváte na zářící zástup svatých a blahoslavených vašeho řádu. Ať vás  chrání Panna Maria, Paní svatá, přesvatá Královna, Matka Boží (sv. František, Pozdravení blahoslavené Panny Marie), a pomůže vám naplnit náměty generální kapituly.

Všem vám zde přítomným, vašim společenstvím, ze kterých pocházíte, a všem bratřím minoritům rozptýleným po světě, a také laikům, kteří s vámi spolupracují, uděluji zvláštní apoštolské požehnání.