Čech, Zdirad

9. července                                                     + 1727

Voršila, nejmladší ze sedmi dcer Františka a Terezy Giulianových, byla hluboce zbožná už jako dívenka, ale od jiných podobných se lišila jistou netrpělivou prchlivostí, když měla dojem, že okolí není příliš horlivé ve víře. Ale snažila se tuto vlastnost překonat a měla k tomu mít mnoho příležitostí. V sedmnácti letech přijala hábit klarisek-kapucínek a jméno Veronika v Citta del Castello. Svědomitě plnila povinnosti, tuhou kázní a kajícími skutky, které si sama ukládala, přemáhala svou netrpělivost a horlivě prohlubovala svůj duchovní život v takové míře, jakou mnozí pokládali za přehnanou. A když pak v obzvláště hlubokém vytržení obdržela bolestivá krvácející stigmata, bylo zle. Co si dříve sama ukládala z horlivosti, to jí teď nařizovali z trestu, musela čelit mnohému obviňování z pýchy a pokrytectví. Ale protože se v trpělivosti dobře zdokonalila, překonala všechno a došla do nebe. To jí bylo sedmašedesát let, z nichž padesát byla v klášteře, třiatřicet  novicmistrovou (s přestávkou, než byla její stigmata církevně uznána), třicet let nosila stigmata.

 Za blahoslavenou ji prohlásil r. 1804 papež Pius VII. a za svatou r. 1839 papež Řehoř XVI. Jejich znaky provázejí kresbu postavy světice.

                                                                                                                      Zdirad Čech