Ovocem Klářina jubilea 1993/94 bylo, že také bratři opět objevili sv. Kláru jako ženu, která Františkovi mnoho dala a která hájila spojení s bratry. Vývoj ovšem už za Klárina života probíhal jinak: oba řády se stále víc oddělovaly, takže už v Potvrzené řeholi z roku 1223 bylo bratřím zakázáno  „vstupovat do ženských klášterů“. Pouze s papežským dovolením nebo na jeho příkaz mohl například provinciál vizitovat klášter klarisek. Bratři také udělali málo pro šíření klarisek a dokonce často odmítali převzít jejich duchovní vedení. Tak například první klášter klarisek v provincii Saxonia nebyl založen z podnětu Menších bratří, nýbrž jeho Jasnost Jindřich,  markrabě míšenský, si kvůli památce na svou zesnulou manželku přál postavit klášter  a sestry do Seusslitz přivedl ze Söftlingen.Teprve po intervenci kardinála-protektora Jana Tulliana byli Menší bratři ochotni uvolnit pro klarisky kaplana.Tento klášter se však stal typickým domovem pro šlechtičny a s chudobou mnoho společného neměl. V každém případě se nůžky mezi Menšími bratry a klariskami v průběhu dějin stále víc rozevíraly. Teprve v novější době si opět uvědomujeme, že František a Klára k sobě  patří a že oba řády mají stejné  charisma. Chceme zde krátce ukázat, co je spojuje a co rozděluje. Opírám se přitom o myšlenky, které byly předneseny na setkání asistentů v září 1996 v Assisi.

l. Jedno charisma - vzešlé z jednoho Ducha

Františkánské charisma nespočívá na nějakém účelu, nýbrž v následování Krista: František nezaložil svůj řád - jako např. mercedáři - pro vykupování otroků, nýbrž aby určitým evangelijním způsobem následoval Krista. Toto charisma bylo Františkovi a jeho bratřím svěřeno, jak říká ve svém Odkazu: „A když mi pak Pán dal na starost bratry, nikdo mi neukazoval,  co mám dělat. Ale sám Nejvyšší mi zjevil, že mám žít podle svatého evangelia“ (0dkaz 14). Ješte dříve, než František měl bratry, měl už jednu  sestru: Kláru. Ta ve svém Odkazu píše: „Tehdy, když světec ještě ani bratry neměl, brzy po svém obrácení znovu vybudoval kostel svatého Damiána … uchvácen velkou radostí a osvícen Duchem Svatým předpověděl, co potom Pán splnil. Tehdy totiž vystoupil na zeď jmenovaného kostela a

silným hlasem francouzsky volal na několik chudáků, kteří tam tehdy byli: Pojďte mi pomoci při stavbě kláštera svatého Damiána! Budou tam přebývat paní, jejichž slavným a svatým životem bude v celé svaté církvi oslavován náš nebeský Otec“ (OdkKl. 4).

Pán tedy inspiroval Františka k této předpovědi - to znamená: Bůh chtěl oba řády a oba mají v Chudičkém stejného prostředníka a duchovního Otce. Františkánská rodina je svým původem dvojitá a poznamenaná vzájemným doplňováním. Klára slibuje Františkovi poslušnost (OdkKl 13) a svěřuje mu své sestry. František slibuje za sebe a  jménem svých nástupců, že se o ně bude láskyplně starat a věnovat jim zvláštní pozornost (K1Ř VI,2). To, že bratři i sestry vznikli z jediného Ducha a jsou na sebe vzájemně odkázáni, patří k podstatě

františkánského charismatu. Tomáš z Celana to zdůrazňuje dokonce ještě ve svém Druhém životopise, když o Františkovi řiká: „Dokud žil, zachovával ten slib věrně, a když byl blízek smrti, důrazně nařídil, aby tomu tak bylo navždy, neboť, jak řekl, jeden a týž Duch z tohoto světa vyvedl jak bratry, tak ony chudé panny“ (2 Ce1 204). Týž a jeden Duch vedl ovšem ke zcela odlišnému způsobu života. Abychom se vzájemně lépe poznali a jedni druhých si vážili, je dobré si uvědomit, co nás, bez ohledu na jednoho Ducha, co do forem a názorů spojuje nebo odděluje.

2. František a Klára jsou si rovni

v pohledu na Ježíše Krista, ve vášnivé lásce k němu, ve vůli chtít ho světu představovat jako Božího Syna a bratra lidí, ve slibu následovat ho jako učedníci a učednice, ba dokonce jako matky - a to i bratři! (srov. LVěrK 9):

-  V pohledu na Boha, Otce, Dobro, nejvyšší Dobro, jemuž ve chvále všechno dobré navracejí a k němuž neustále s důvěrou volají „Otče náš“.

- V ochotě dát se Duchem poučovat a vést, a jako snoubenky Ducha Svatého usilovat, „aby měli Ducha Páně a ten aby v nich svatě působil“ (Ř 10,8; K1Ř 10,7).

- V pohledu na Nejsvětější Trojici a na její uctívání, aby jí  „v sobě připravovali stálý příbytek“ (NŘ 22,27; 31 An 23).

- V pohledu na Marii, kterou uctívají jako „Dceru Otce, Matku Syna a Snoubenku Ducha Svatého“ (Antif.k Of.). Jako Maria chtějí pozorně naslouchat Božímu slovu a také pokorně sloužit bratřím a sestrám.

- V ochotě k celoživotnímu obrácení a k pokání.

- V odklonu od hodnot tohoto světa,  jako je úspěch, sláva, bohatství, pohodlí, konzum. Zato však k tím větší blízkosti a otevřenosti k lidem.

- Ve svobodně a odhodlaně zvolené vnitřní i vnější chudobě jako způsobu  života před Bohem a ve vztahu k tvorům.

- V panenství a v poslušnoati, aby se stali zcela prázdní a mohli přijmout Boha.

- V oddanosti a lásce ke kontemplaci,  v oslavování Boha a jeho díla spásy v Kristu, ve chvále Boha za tvory a v děkováni za jeho prozřetelnost.

- V lásce k Božímu slovu a k eucharistii: stává se konkrétní v prostém a hlubokém slavení liturgie, v úctě k Písmu svatému a k Nejsvětější  svátostia v jejím uchovávání na důstojném, ba drahocenném místě (Lvduch 11-l2; Odk 10-12).

- V laskavém pohledu na stvoření a ve snaze o smíření mezi lidmi.

- Ve snaze o bratrství,  uskutečňovaném v rovnosti, v pokorné službě, mateřském cítění. Také autorita, úřady se mají vykonávat mateřsky.

- V přednostní lásce být menší, k prostotě, k poslednímu místu.

- V lásce k církvi, v cítění s ní a v poslušnosti k hierarchii.

- V účasti na misionářském poslání církve ke spáse všech lidí.

František a Klára se liší

- V programu života: oba jsou zaměřeni na Ježíše: František na aktivní roky jeho putování, kdy se Ježíš věnoval modlitbě a kázání; Klára na Ježíše v Nazaretském domečku, kde žil v skrytu a pokojně pracoval, poddán Marii a Josefovi.

- František čas od času vyhledává pustinu, kde se postí a modlí (Carceri, Greccio, La Verna); Klára volí poušt navždy  (San Damiano).

- Klára žije víc než František podle vzoru Mariina: čeká a přijímá ve svém klášteře (dary a návštěvy), zatímco František jde světem, káže a žebrá. Jako Maria zůstává v pozadí, modlitbou je prostřednicí, a v tichosti spolutrpí.

Klára  není prostou Františkovou kopií, nýbrž ho doplňuje tím, že jeden z dvou pólů, které charakterizují františkánství (kontemplaci a činost), žije výrazněji, ba výlučně. Zůstávat na místě a stále se modlit považuje Klára za svou úlohu: její misií je kontemplace.

Kromě této zásadní odlišnosti existují ještě rozdíly v tom, co oba skutečně dělají.

Pro oba je svatá Paní Chudoba: oba ji vášnivě vyhledávají. František nechce ani zabezpečení, ani majetek, ani dům, ani peníze. Také Klára odmítá zabezpečení a pevné příjmy, ne však dům a peníze.Ve své řeholi jasně říká, že sestry mohou přijímat peníze (ŘK1 8,6), zatímco František přísně zakazuje „přijímat  peníze“ (Ř 4,1).

- Oba hledají a pěstují kontemplaci. František jí věnuje určité doby, ale jinak ji spojuje s misionářskou činností: s kázáním a prací mezi lidmi.

- Oba jsou „světci města Assisi“, tj. měli silný vztah k svému rodnému městu: Klára víc než František, který město opustil a vydal se až k sultánovi.

- Oba mají úzký vztah ke světu, kterého se z druhé strany odříkají. František se mu snaží sloužit příležitostnou prací, dobrým příkladem, kázáním, službou malomocným. Mzdu za to dostává v naturáliích, nebo jde žebrat. Klára slouží světu svým příkladem, přímluvnou modlitbou, svou prací (vyšívá korporály pro okolní kostely), svým pozorným nasloucháním (v hovorně) a svým darem uzdravování. Za to očekává od obyvatel města všechno potřebné k životu.

- Oba kladou důraz na bratrsko-sesterské společenství. U Františka však novic vstoupil do společenství nevázaného na jedno místo a později organizovaného v provinciích, zatímco budoucí klariska do kláštera na určitém místě. Kláštery klarisek jsou samostatné a jsou v nich určité mnišské prvky. Menší bratři neznají na počátku kláštery, nýbrž jen „místa“, kustodie a provincie. Řídí je kvardián, kustod, provinční a generální ministr.U klarisek taková hierarchie není, mají jen abatyši.

4. Ježíš Kristus, Boží Syn a bratr lidí -  jednotící pouto

Toho, co Františka a Kláru spojuje, je mnohem více než toho, co je rozděluje. Jejich zásadní jednotu, jejich  společný cíl tvoří následování Krista, u Kláry nazývané snad spíše napodobování Krista, protože ona se ve skutečnosti nedala na cestu. V navenek viditelných formách se značně liší, ale neodporují si, nýbrž se doplňují. V Ježíši byla činnost a kontemplace v úplné jednotě  a rovněž  neodděloval od sebe Boží synovství a bratrství s lidmi. Pro něho to byla jedna a táž zkušenost: jako Syn Otce se zjevoval lidem a za ně zemřel, a službou lidem a smrtí za ně se zjevil jako Syn Boží. František a Klára chtěli uskutečňovat život Ježíše jako Otcova Syna modlitbou k Otci, jako bratra lidí službou bližnímu.To, jak to dělají, je dost odlišné a různě hodnocené. Ježíšův bohatý život se tak opakuje a světu představuje v různých formách: církev se stává přítomnou ve svých různých stránkách.

Rozdíl mezi bratry a sestrami je obvykle vidět v tom, že jedni jsou aktivní a ti druzí kontemplativní. Není to však zcela správné, a k tomu je to do určité míry nebezpečné . Je v tom totiž nebezpečí, že rušíme prvky společenství a zapomínáme na to, co by mělo být. Vzhledem k svému apoštolátu by bratři mohli snadno říci: kontemplace se nás netýká a sestry vzhledem ke svému kontemplativnímu životu v klauzuře by mohly říci: misie nejsou naší úlohou