Egger, Gottfried OFM

 Denně slyšíme Boží slovo při mši svaté. Víckrát přes den je slyšíme a čteme v liturgických hodinkách. Určitě nám nechybí dobrá vůle, abychom z toho, co slyšíme, něco udělali. Studujeme biblické výklady, rozjímáme nad texty Písma Starého i Nového zákona. Jak to ale vypadá s převáděním do života? Děje se v něm něco? Dokáže Boží slovo opravdu změnit naše chování, mluvení a jednání všedního dne, dokáže nás udělat lepšími?

 Jsou lidé, u kterých Boží slovo vykonalo úžasné věci. Mám zde na mysli zakladatele našich řádů, Františka a Kláru. Z jejich života a chování můžeme vyčíst, co zmůže evangelium, když se mu člověk otevře. Na tomto místě doporučuji přečíst, co píše o Františkově obrácení Tomáš z Celana (1 Cel 22). U Františka mělo evangelium pro jeho obrácení zcela ústřední význam. V Odkazu říká: „Sám Nejvyšší mi zjevil, že mám žít podle svatého evangelia.“ Je také celá řada příběhů povolání bratří, a jistě i sester, kteří našli prostřednictvím slova Písma rozhodující orientaci pro svůj další život (srovnej např. trojí otevření Bible v kostele sv. Mikuláše).

 Bratr František nevnímá Písmo sv. jako nějakou magickou knihu, která má jednoduše v sobě odpověď na každou otázku. Je naplněn hlubokou vírou, že v Písmu je přítomný Pán a Písmem promlouvá Bůh ke každému člověku. Objasnit to mohou některá místa z Janova evangelia: Jan 5,24; 8,51; 14,23. Už sv. Jeroným řekl: „Neznat Písmo sv. znamená neznat Ježíše.“

 Život podle evangelia nespočívá pro bratra Františka jednoduše v životě podle nějakého abstraktního seznamu předpisů a příkazů, ale znamená: Převzít konkrétní Ježíšův způsob života. Ve všem jít v Ježíšových šlépějích. Pro něho to není čtení Písma, naslouchání Božímu slovu, prostě vypořádání se s nějakými abstraktními výpověďmi, ale setkání dvou milujících srdcí, srdce Ježíšova a vlastního srdce. František je člověk, který se nechává Božím slovem do hloubi zasáhnout a změnit.

 Totéž můžeme potvrdit i o sestře Kláře. Také ona se nechává zasáhnout a změnit Božím slovem. Ne marně mluví na čtyřech místech Řehole výslovně o životě podle evangelia. Na začátku Klářiny řehole stojí: „Zachovávat svaté evangelium našeho Pána Ježíše Krista životem v poslušnosti, bez vlastnictví a v čistotě.“ V druhé kapitole Řehole se říká: „Když je ve všem způsobilá, nechť se jí řekne slovo svatého evangelia, aby šla, prodala všechen svůj majetek a zařídila rozdat to chudým.“ Ve čtvrté kapitole v tak zvané forma vivendi (způsobu života) je uvedené kromě jiného: „... tím, že jste si zvolily život podle dokonalosti svatého evangelia...“ A v dvanácté kapitole čteme: „... abychom byly vždy podřízeny svaté církvi... a zachovávaly svaté evangelium...“

 Jak František tak Klára určitě Bibli příliš nečetli, neboť při jejich chudobě sotva měli po ruce knihy. Knihy byly vzácné a tím pro chudé lidi nebyly dostupné. Oba však znali Bibli dobře z poslechu při liturgii a z kázání (viz příklad prodeje jediné Bible bratří v Porciunkule).

 Nemáme i my v našem všedním životě zkušenost, jak slova dokážou zasáhnout? Mohou nám dodat podnět, elán. Mohou nás však také srazit, vzít nám odvahu: ničivé slovo kritiky, výrok lékařské diagnózy, který může znamenat novou naději, ale i rozsudek smrti. Při své pastorační práci u nemocných to zažívám stále znovu. Slovo odmítnutí, které může člověka uvrhnout do osamělosti. Povzbuzující slovo, které dává odvahu k životu, k práci, k novému nasazení. Slova tedy mohou dát život, slova však mohou rovněž zničit.

 Dnes prožíváme ve světě přímo inflaci slov. Nabídka slov je veliká. Komunikační prostředky nás zaplavují slovní nabídkou. Pak ovšem často ani důležitá slova už nejsou brána vážně. Nepronikají do hloubky. Člověk něco slyší - a hned to zase zapomíná. Ano, už se vůbec neposlouchá. Rozhlas je zapnutý, někdo mluví, jeho řeč však nedojde až k sluchu. Božímu slovu se bohužel nedaří lépe, sami to zakoušíme. Možná si říkáme, že to, co je tam napsáno, jsou nadsázky, na které jsme si již zvykli: to se nesmí brát tak doslovně! A potom je tu nebezpečí, že to nevezmeme ani doslovně, ani podle významu.

 U bratra Františka a sestry Kláry nalezla slova svatého Písma přijetí. Především jedno pochopili: Slova Bible nejsou nikdy pouhé informace. Nechtějí být nezavazujícím sdělením, které jenom obohacuje poznání. František nebyl žádným znalcem Bible v odborném smyslu. Dokonce něco pochopil jednostranně nebo vůbec ne. To rozhodující však pochopil: Bůh nás chce svým slovem zasáhnout, chce nám něco nabídnout, a často také změnit. Je to pro mne docela osobní oslovení, na které musím dát odpověď. Nemohu se zúčastnit bohoslužby nebo adorace či jakého náboženského podnětu, a vyjít odtud stejný jako předtím.

 Nejjasněji to můžeme vidět na vyprávěních o povolání. Tam je nám jasné: Boží slova nedojdou k člověku jen tak na povrchu. „Vyjdi ze své země!“ Abrahám musí podle svého povolání opustit milovaný domov. „Jdi k faraonovi, veď lid do zaslíbené země!“ Mojžíš po rozhodujícím setkání s Bohem dostane zcela nový úkol. Brání se, ale Boží slovo je silnější než jeho odpor. Vždy, když Bůh osloví člověka, změní se život, jsou nastoupeny jiné cesty, vytyčeny nové cíle. Život dostává nový smysl.

 Právě to se stalo s bratrem Františkem onoho dne sv. Matěje  r. 1209. Ježíšovu řeč o rozeslání apoštolů slyšel patrně už častěji. Dosud se ho ještě nedotkla. Tentokrát ho ale zasáhla: „To je to, co hledám!“ Něco, co už dlouho zná, ale stále jen rozumem a pamětí, stane se najednou hlubokým zážitkem, vnitřní zkušeností, osobním voláním. Přirozeně mělo také své důvody, že byl při tomto evangeliu tak rozrušen. Předcházely tomu různé zážitky, které zpochybnily jeho dosavadní život, takže se stal člověkem hledání a otázek. A tak ho zasáhlo Boží slovo. Bůh tedy nikdy nemluví do vzduchoprázdna, ale vždy do nějaké zcela konkrétní, jedinečné lidské situace.

 U bratra Františka můžeme vyčíst, co je třeba, než Boží volání zasáhne doprostřed srdce: vyžaduje to člověka s překvapitelným srdcem; neboť sytý člověk, člověk se zvykovým srdcem už nemůže být zasažen, protože má všechno. Jen ten, kdo ještě hledá, kdo se ještě neposadil k odpočinku a neodešel do duchovního důchodu, může být uchopen Božím slovem. Jen člověk, který hledá, má onen cit, který umožní nalézt.

            Gottfried Egger OFM

 Auf dem Weg mit Bruder  Franziskus und Schwester Klara (rukopis),

 z němčiny přeložila Sr. M. Annuntiata Kopecká OSC