Co máme dělat, bratři? (Sk 2,37) - Politická angažovanost sekulárních františkánů

Šenkýř, Jiří OFS

Článek 15 řehole SFŘ říká: „Ať jsou přítomni svědectvím svého  lidského života i odvážnými činy jak jednotlivců, tak kolektivů při prosazování spravedlnosti především ve veřejném životě a ať se zavazují ke konkrétním akcím, souvisejícím s jejich vírou.“

 

 

Politická angažovanost je tedy téma vpravdě františkánské. Proč? Protože uspořádání a spravedlivé podmínky pro život lidí jsou mnohem lepší než chaos a nespravedlnosti.  Františkánské charisma – to je evangelium a život, evangelium života. Je to život chápaný jako život biologický i život společenský ve světle života věčného, života z Ducha. Z celé šíře politické sféry by františkáni měli být zvláště citliví na všechno, co ohrožuje život v obou jeho rozměrech – v rovině pozemské i v náboženské. Pod tímto zorným úhlem se chci zamyslet nad  znamením naší doby.

 

 

Lidé naší doby jsou zaměření jednostranně na výkon a úspěch. Výkon, úspěch, zisk jsou hodnoty kladné, jsou v souladu s biblickým „ovládat zemi“. Musí však být zařazeny ve vertikále  lásky k Bohu. Cokoliv děláte, dělejte to ve jménu Páně, nabádá svatý Pavel. A naši předkové říkali. „bez Božího požehnání ...“. Jednoznačná hranice omezující výkon a úspěch lidí je lidský život a důstojnost člověka. Tuto hranici nesmí nikdo překročit.

 

 

 

 

Jaká jsou další znamení v našem světě?

 

 

Je to snaha uspořádat svět bez Boha. Jak málo institucí, organizací či politických stran má v programu úctu k Bohu a jeho řádu. Systematicky je rozrušována rodina například snahou uzákonit registrované partnerství. Šíří se kultura smrti. Zpochybňuje se nedotknutelnost lidského života. V Holandsku byla uzákoněna eutanázie. Ve Švýcarsku mohou v zařízeních  pro staré lidi působit organizace propagující eutanázii. Co za vlády Hitlera odsuzoval celý svět, dnes získává na popularitě. Za druhé světové války napsal Bernanos, že nacistické Německo „přílišným spěchem“ prozradilo dlouhodobější plány zla. V otázce ochrany lidského života měl jistě pravdu. Člověk se stává věcí, obchoduje se s lidmi nejen v Africe, ale i u nás. Lidé jsou k dostání i na splátky. Nakládání s lidskými embryi se stává výnosným podnikáním. Stát si půjčuje peníze od generace, která se ještě nenarodila. Národ nechává lhostejným, že zadluženost roste nevídaným tempem. Násilí, pornografie a bezbožný způsob života jsou běžnou součástí programů sdělovacích prostředků. Konzumní člověk spotřebovává víc než vytvoří.

 

 

 

 

Co je na dnešní době dobré?

 

 

I dobré myšlenky se šíří po internetu, najdeme zde list biskupů k sociálním otázkám POKOJ A DOBRO, dokumenty papežské rady, jako je Etika ve sdělovacích prostředcích nebo Rodina manželství a „fakticky existující soužití“. V Palermu se koncem roku 2000 zavázaly vlády řady zemí bojovat proti organizovanému zločinu včetně obchodování s lidmi. Hospicové hnutí doprovází umírajícího. Šíří se myšlenky trvale udržitelného života a dobrovolné skromnosti.

 

 

 

 

Je důležité, kdo je u vlády (v obci, kraji, ve státě)

 

 

Je důležité, kdo a jak nakládá s veřejnými prostředky, které jsou převážně tvořeny z daní občanů. Záleží na tom, kdo je v Parlamentu a jaké vytváří zákony. Záleží na tom, jak je  dodržování zákonů vymáháno.

Jiří Šenkýř OFS