Fiala, Miloslav OPraem.

Letos si kulturní svět připomíná šestisté výročí narození filozofa, církevního politika a kardinála Mikuláše Kusánského, který se podstatnou měrou přičinil o rozvoj evropského myšlení a svými názory například na jednotu křesťanů má co říci i dnešním ekumenickým snahám. Neboť jeho patnácté století stejně jako doba současná hledají cestu k obnovení jednoty Kristových vyznavačů rozdělených do různých církví. Uvědomoval si totiž, že je třeba reformovat církev a tím přispět k obnově i lidské společnosti, a zároveň hledat cesty k obnovení jednoty přes všechnu rozrůzněnost názorů. Byl natolik realistou, že tuto mnohost uznával jako danou a dokonce žádoucí, která může vést k jednotě v mnohosti podle principu shody protichůdných prvků.x

Obhajoval názorovou pluralitu jako nejen dovolenou, ale přímo nutnou k zdravému spolužití v církvi, a v té souvislosti přiznával právo na myšlenkovou různost, která může vést nakonec ke shodě. Tvrdil, že jednota není něčím nad mnohostí a nemůže ani existovat mimo tuto mnohost, není tedy uniformitou, ale naopak pestrostí, jak to ostatně vidíme i v přírodě: i tam je všechno alternativní, tj. vzájemně odlišné, a přesto se všechno harmonicky doplňuje a vytváří celek. Neboť něco je samo sebou tím, že je jiné, a právě z tohoto protikladu se vytváří ona jednota, kterou v přírodě obdivujeme.1 Jedním z jeho nejznámějších děl je spis zvaný „Učená nevědomost“. Podle autora Bůh jako tvůrce různosti všech věcí je sám v sobě absolutně jednotný. On je počátkem, středem i cílem všeho, takže ve všem je možno ho nalézt, neboť bez něho neexistuje nic. Citujeme: „Bůh obývá nepřístupné světlo, které člověk hledá, když zkoumá všechna jsoucna, a sám jediný může otevřít všem, kdo tlukou a dát těm, kdo prosí, zatímco nic stvořeného nemá moc otevřít se tomu, kdo tluče a ukázat se jako to, čím jest, protože stvoření nejsou nic bez něho, který je vším.“

V praktické rovině Kusánus usiloval o smíření křesťanských církví, východní a západní, a také o smíření všech politických sil v Evropě, tedy o dosažení všeobecného míru. Jako mladý muž jednal z papežova pověření v Cařihradě, později byl účastníkem bazilejského sněmu a říšského sněmu ve Frankfurtu. Byl přesvědčen, že jeho myšlenka o „shodě protiv“ by mohla napomoci k překlenutí různých názorů. Nechce vidět jen povrch věcí, ale zastává názor, že je třeba všechno vnímat hlouběji a hledat společná východiska. Tvrdí, že díváme-li se na náboženské a politické záležitosti jen povrchně, vidíme nespojitelné protiklady, a pak nezbývá než je násilně likvidovat se všemi nedobrými důsledky. Ale válečné rozbroje a utrpení z toho plynoucí jen zvyšují vzájemné odcizení a při hlubším pohledu jsou zcela zbytečné, neboť všechno, co existuje, má společný základ, a tím je sám Bůh. On se skrývá ze vším viditelným a mnohotvárným jako jediné dokonalé Dobro. Postupně ho poznávat znamená žít v tolik potřebném pokoji se všemi a přiznat právo na odlišný názor i těm, kdo se dívají na věci z jiného úhlu.

Mikuláš Kusánus se zapsal i do českých dějin, neboť během zasedání bazilejského sněmu několikrát působil jako prostředník mezi mluvčími sněmu a husitskou delegací vedenou

Janem Rokycanou a Prokopem Holým. Vycházel z přesvědčení, že podstatné je zachovat jednotu a nedopustit rozkol, a proto schvaloval požadavek Čechů přijímat pod obojí způsobou. A nebylo jeho vinou, že jednání nakonec ztroskotala na sociálně-politických otázkách a že česká delegace opustila koncil, aniž dosáhla dohody. Vliv myšlenek Mikuláše Kusánského nacházíme i v díle Jana Ámose Komenského, který se několikrát na něho odvolává a může být právem považován za jednoho z největších dědiců Kusánova filozofického odkazu.

Není jistě náhodou, že při letošních oslavách výročí narození tohoto velkého myslitele zazněla v jeho rodném Bernkastelu světová premiéra kantáty nazvané „O skrytém Bohu“, kterou složil český skladatel Petr Eben na texty Kusánových kázání a modliteb.

                                                                                              P. Miloslav Fiala OPraem.

 

 

 

 

 

 

x Jde o  toleranci,  nikoli o relativizování zjevených Božích pravd, kterým učí církev. Z různosti mělo by se nakonec dojít ke shodě v podstatných věcech. Už sv. Augustin napsal, že ve sporných věcech má být respektována svoboda, ve věcech nezbytných ať je jednota a nade vším ať je láska.  – pozn. red.

 

 

Monografii o kardinálovi  Mikuláši Kusánském napsal Pavel Floss, vyšla v nakladatelství Vyšehrad v r. 1977. Knížka dokazuje, že osobnost Mikuláše Kusánského není u nás neznámá, nicméně některá  východiska monografie jsou poplatná tehdy vládnoucímu světonázoru – pozn. red.