Čech, Zdirad

17. října                                                          + 1902

Devatenácté století nebylo zdaleka tak idylické, jak vypadá při zpětném pohledu, a svatá církev měla nepřátel dost a dost, přesto však bylo možné opravdovou, žitou vírou dojít všeobecné úcty. Dobře to ukazuje příklad blahoslaveného terciáře Kontarda Ferriniho. Narodil se zbožným rodičům Rinaldovi a Luigii (rozené Buccellati) v Miláně, kde Kontardův otec přednášel na polytechnice matematiku a fyziku. Už brzo se projevilo jeho nadání pro studium. Napřed se věnoval několika cizím jazykům (naučil se latinsky, řecky, hebrejsky, syrsky, koptsky a přidal sanskrt), pak vystudoval právo, napřed v Pávii a pak v Berlíně, ale i tam, v prostředí rozhodně ne katolickém, si uchoval živou víru, jejíž základy získal od rodičů. Po návratu do rodného Milána - to mu bylo sedmadvacet let -, požádal o přijetí do III. řádu sv. Otce Františka a do konce svých dní (zemřel, ke zklamání mnohých, kteří v něm viděli velkou naději pro italskou vzdělanost, ve třiačtyřiceti letech) dělil svůj čas mezi přednášení na univerzitě, psaní odborných prací (hlavně z dějin římského práva v Římě i Byzanci) a článků a knih na obranu víry a práci na rozvoji italského školství (dodnes se velká řada italských vzdělávacích ústavů hlásí k jeho odkazu a nese jeho jméno), to vše při sebezapíravém životě, vždy s růžencem, s úctou ke Stvořiteli a velkou láskou ke stvořenému světu (od obdivu k mohutným panoramatům Alp až po porozumění pro bloudící a ve víře tápající bližní). Zemřel, zesláblý srdeční nemocí, na tyfus v roce 1902.

Kresbu postavy blahoslaveného bratra Kontarda, profesora Ferriniho, provází znak Milána, kde v kapli Katolické univerzity Nejsvětějšího Srdce Páně jeho ostatky očekávají vzkříšení, a znak papeže Pia XII., který ho označil za vzor katolíků a dal r. 1947 jeho jméno připsat do seznamu blahoslavených.

Zdirad Čech