Budilová, Jana AF

S vděčností Pánu Bohu chci na tomto sjezdu Sekulárního františkánského řádu oživit začátky a vznik našeho společenství, které vzniklo z třetího řádu sv. Františka. Při této příležitosti chci vzpomenout našeho zakladatele otce Jana Ev. Urbana OFM, který se v roce 1927 stal ředitelem třetího řádu a měl již od svého mládí zájem a lásku k tomuto řádu.

V roce 1915, když mu bylo čtrnáct let, se po náhodné četbě řehole třetího řádu sv. Františka seznamuje s františkány u Panny Marie Sněžné v Praze a 7. 11. 1915 vstupuje do třetího řádu. O rok později, 8. 12. 1916 skládá sv. profes. Sám vzpomíná: „Znamenalo to pro mne stržení na serafickou cestu, kde – dlouho proti mé vůli – získala převahu vítězná síla evangelního a apoštolského charakteru serafického ducha.“ Třetí řád se mu stal velikou láskou. V té době byl otci Janovi duchovní autoritou, jež měla klíčový vliv na jeho duchovní zrání, P. Jan Kaspistrán Vyskočil. Jeho náhodná věta: „Je krásné, bratře, že jste vstoupil do třetího řádu, ale první řád potřebuje apoštoly,“ se stala dalším začátkem jeho povolání. V roce 1918 vstupuje do prvního řádu františkánského a dostává řeholní jméno Jan Evangelista, a v roce 1924 přijímá kněžské svěcení.

V roce 1927 se otec Jan aktivně ujímá třetího řádu. Na základě četby pramenů a výzvy církve v encyklice Pia XI „Urbi arcano“ o apoštolátu laiků začal vytvářel ve třetím řádu dynamické apoštolské společenství. Sám vzpomíná:  „Tak jsem dostal do péče milovaný třetí řád a byl jsem povinen jej aktivovat.“ Třetí řád viděl jako jakousi avantgardu, jež má „budovat Boží království“. Našel mezi terciáři skromné a obětavé duše. Miloval třetí řád jako šťávu evangelia a církve, jako „františkánsky nestrojené a přirozeně žité evangelium“. V roce 1927 probudil třetí řád ke skutečně aktivnímu životu. Toho roku 14. a 15. září se uskutečnil sjezd terciářů na Svaté Hoře, na němž byla zkonkretizována myšlenka laického apoštolátu a hledala se cesta k apoštolátu. Na sjezdu byla vydána rezoluce, zřízen ústřední výbor a bylo rozhodnuto o založení různých pracovních oborů. Po návratu ze sjezdu bylo ve františkánském klášteře u Panny Marie Sněžné vytvořeno ústředí třetího řádu a založeny obory charitativní, sociální, ošetřovatelský a eucharistický. Pro práci a činnost v těchto oborech byly pořádány různé kurzy. Členové třetího řádu se nadšeně věnovali apoštolské práci. V té doby byla v Praze na Spořilově  posvěcena prozatímní kaple a v ní sloužena mše svatá a bylo třeba, aby se o kapli někdo staral. Tehdy vznikla myšlenka, aby jedna ze sester se mohla úplně věnovat této službě a pečovat v okolí a chudé a nemocné.

Od té doby měla apoštolská práce třetího řádu dvě souběžné složky: dobrovolné pracovníky, kteří věnovali volný čas, a pracovníky z povolání, kteří opustili svůj soukromý život a věnovali se zcela apoštolátu. V Praze-Dejvicích se uprázdnily dva domky při tamější kapli sv. Václava. 11. října 1929 byla zde sloužena mše sv., posvěcen dům a sestry do něho uvedeny. Tehdy byl přítomen i ministr Dr. Nosek.

Sestry, které prodělaly kurzy laické výpomoci a ošetřovatelství, se začaly zcela věnovat této činnosti. Tak vznikl Apoštolát třetího řádu sv. Františka. Činnost Apoštolátu se značně šířila. Přibývaly besídky pro děti, katecheze, ošetřování nemocných, péče o opuštěné, chudé, sociální a charitativní služba, péče o kostely. Brzy se činnost sester Apoštolátu rozšířila i na jiná místa v Čechách a vznikala nová místa působení sester.

Po několik prvních let tvořily obě skupiny sester z ochoty i z povolání jednu terciářskou obec. V roce 1933 došlo k vytvoření samostatné obce s názvem Apoštolát třetího řádu sv. Františka, zřízené při kostele Panny Marie Sněžné. Téhož roku byla schválena Životní pravidla sester Apoštolátu všemi biskupy diecézí, kde sestry působily. Výchova a příprava sester byla důkladná ve dvouletém noviciátu a další formaci. Po skončení formace skládaly sestry doživotní sliby chudoby, čistoty a poslušnosti.

Sestry Apoštolátu žily uprostřed světa v malých komunitách kajícím, výprosným, smírným a apoštolským životem podle evangelia. Službou lásky se snažily přivádět druhé k víře. Znamením zasvěcení sester Apoštolátu byl a je řeholní závoj hnědé barvy, šat je civilní, rovněž hnědé barvy.

Sestry, které apoštolskou činnost konaly dobrovolně, žily ve svých rodinách a zavazovaly se příslibem dobré vůle zachovávat, jak jim to životní situace dovoluje, evangelní rady. Tato skupina spolupracovnic  je dnes přidružena ke společenství Sester Apoštolátu sv. Františka jako sestry s příslibem. Mají účast na spiritualitě a poslání Sester Apoštolátu.

A co je dnešním úkolem?

Posláním a cílem Sester Apoštolátu a jejich spolupracovnic je kontemplace, svědectví života a smír. Snaha o kontemplaci znamená žít v Bohu a s Bohem, stále vnitřně vidět a objevovat, nalézat všude a ve všem Boha a takto nalezeného adorovat a milovat. Mají vydávat svědectví evangelního života a osvědčovat ho účinnou láskou. Vnášet všude tam, kde jsou, Boží přítomnost. Další naléhavou potřebou dnešní doby je vyvažovat zlo a nelásku uráženého Boha snahou o smír. To je vnitřní zaměření našeho života.

Radujeme se, že sv. František nás inspiruje ke stálému hledání dobra a pokoje v dnešním světě.

                                                                       Za Sestry Apoštolátu sv. Františka

                                                                                   Jana Budilová