Matějka, Pacifik OFMCap.

            Dostal se mi do rukou anglický článek Roberta Doyleho, jenž podává stručný výtah z řeči kardinála Cormac Murphy-O\'Connora, kterou pronesl v září 2001 k účastníkům Národní konference katolických kněží Anglie a Walesu ve městě Leeds. Domnívám se, že v této řeči lze nalézt mnoho myšlenek, které i pro nás, františkány, by mohly být inspirací. Nuž posuďte sami:

            „Katolíci by se měli učit jak ,zpívat Hospodinovu píseň v zemi cizí\' a čestně zkoumat, nakolik věrně žijeme podle Kristova příkladu. Možná nás to povede i ke změně způsobu, jak je církev organizována. Zdá se mi, a myslím, že nepřeháním, že většina katolíků v budoucnosti, kromě účasti na nedělní mši svaté, bude cítit potřebu být součástí nějaké formy malého společenství. Mohla by jím být rodina, mohla by to být i farní nebo diecézní organizace nebo malé komunity, které se vyvinou nebo vynoří mezi lidmi samými. Tyto malé komunity jsou tajemstvím pro budoucnost církve. Není divu, že papež Jan Pavel II. povzbuzuje nová hnutí. Činím tak i já a myslím si, že tato nová hnutí – a toužím, aby jich bylo ještě více – si našla své pravé místo v církvi na Západě, kde i sama farní společenství se  stále více stávají hnutími. Základní komunity mohou být zdrojem novým inspiracím, nové naděje a nové evangelizace pro církev budoucnosti.“

            „Církev se musí postavit svým problémům tváří v tvář a smířit se s tím, že minulost byla poznamenána chybami. Nyní je ten správný čas, aby katolictví znovu zaujalo své místo v srdci institučního křesťanství této země. Ačkoliv se v mnohém shodujeme s ostatními denominacemi, náš hlas, naše přítomnost a naše svědectví jsou pro všechny nyní důležitější než kdy jindy.“

            „Neměli bychom soustředit přílišnou pozornost na úbytek duchovních povolání a zmenšování počtu katolíků. Nesmíme se pouze ptát, jak obrátit lidi na víru v Boha, ale také je třeba usilovat o znovuzískání těch, kteří víru ztratili. Jestliže jsme malé stádo, neznamená to, že jsme ghetto nebo sekta. Spíše to znamená, že církev budoucnosti musí být mnohem otevřenější k našemu nevěřícímu světu a schopnější dotknout se lidí tam, kde vnitřně touží, abychom se jich dotkli. Bude to církev, která se neskrývá, ale spíše tiše a statečně, jako město položené na hoře nebo jako kvas v těstě, je nadějí světa.“

            „Prvními dvěma pilíři mé strategie pro vybudování evangelizačních komunit jsou nejprve liturgie, tj. modlitba; a pak společenství. Musí nám být jasno, že když mluvíme o malých společenstvích, jakákoli strategie pro budoucnost musí mít  snahu podepřít farnost, která možná bude volněji uspořádaná, ale musí to být farnost jakožto společenství komunit.“

            „K těmto dvěma pilířům musím dodat vzdělávání a konkrétně mám na mysli vzdělávání ve víře. Kromě katolických škol se stále zajímám také o to, jak se nám v našich farnostech daří vybavit potřebnými dovednostmi a realisticky vzdělat ony zbožné farníky, kteří jsou našimi nejsilnějšími spolupracovníky. Ve většině farností by nyní měly být farní týmy, ženy i muži, kteří spolupracují s farářem na vedení farnosti.“

            „Jako čtvrtý pilíř bych dodal podání ruky těm, kdo jsou v nouzi, ve spolupráci s ostatními křesťanskými denominacemi, které se o to snaží stejně jako my. Jak lidé poznají, že jsme společenstvím věřících, jestliže nemilujeme jeden druhého a nepodáváme ruku chudému? Myslím, že musíme hledat cesty, jak se stát hlasem těch, kdo hlas nemají, zvláště těch, kdo žijí v našich městských centrech.“

            Rozsáhlou řeč, která se rovněž zabývala tím, jak by mělo katolictví reagovat na výzvy konzumní společnosti, stárnutí populace, děsivé kroky vědy a ničení životního prostředí, zakončil kardinál slovy: „Každou cestou, která nám bude k dispozici, bychom se měli snažit tvořit tým a s Boží milostí inspirovat náš lid, aby byl evangelizujícím společenstvím. Máme k tomu dostatek odvahy a rozhodnosti? – Jsem přesvědčen, že ji mít můžeme a měli bychom mít. Jsme na počátku nové éry a zpíváme novou píseň. Víme, že církev zde bude i nadále, ať se stane cokoli, ale my nesmíme propadnout pocitu sebeuspokojení. Je správný čas pro naše poslání, a o tom jsem přesvědčen. Musíme tedy vyjít a budovat evangelizační komunity, které budou ozvěnou a znamením nového Království, které už je přítomno zde v tomto našem světě, ale ještě musí být plně poznáno, uznáno, podporováno a dosvědčováno životem. Naše katolická církev se musí znovu připravit na misie v novém kontextu našeho světa, světa, za který Bůh, ve svém Synu Ježíši Kristu, dal svůj život.“

Podle The Universe z 9.9.2001

přeložil  Pacifik Matějka OFMCap.