Matějka, Pacifik OFMCap.

            Nestává se příliš často, že by se sešli provinciálové všech tří větví I. řádu sv. Františka ke společnému separátnímu jednání ve snaze dosáhnout shody na něčem, co je společným zájmem všech františkánů. Pokud si dobře vzpomínám, naposledy se tak stalo 1. března 1998, když se vypracovával a schvaloval jednotný český text formule řeholních slibů pro I. františkánský řád a Třetí regulovaný řád.

            Letos se tak stalo opět a tentokrát s úkolem, u kterého bylo hned na začátku jasné, že tentokrát jednání nemůže a nechce skončit jedním zasedáním. První setkání, které se uskutečnilo dne 30. března 2001 v klášteře bratří minoritů v Praze, začalo celkem nenápadně. Zdálo se, že předmětem bude jen užší diskuse o problémech obecně františkánských, a zvláště o duchovní asistenci SFŘ, který již přestal být přívěskem jednotlivých větví prvního řádu a stal se rovnocenným partnerem pro jednání a sdílení františkánského svědectví tomuto světu.

            Národní ministr SFŘ br. Petr Alexa, který byl na jednání přizván, a po pravdě řečeno k němu tak trochu dal i podnět, nejprve stručně informoval o postupu procesu blahořečení Dr. Noska, a pak se pokračovalo diskusí o nových pohledech na duchovní asistenci, které přinesly v roce 1999 změny v Generálních konstitucích SFŘ.

            Když už se zdálo, že diskuse takřka skončila, zaznělo jako poznámka na okraj, že by snad bylo na místě nějak se společně vyjádřit k některým konfliktům s národním kalendářem v doposud užívaném liturgickém kalendáři františkánské rodiny. Jak se totiž ukázalo, prozatímní úpravy kalendáře, jak je přijali bratři františkáni, v podstatě vytloukaly klín klínem. Neboli odstranily konflikt s národním kalendářem a vytvořily jiný konflikt, tentokrát se slavením v řádu kapucínů. Po krátké diskusi bylo všem zúčastněným jasné, že vážné prozkoumání této otázky si vyžádá setkání všech mužských i ženských vyšších představených františkánské rodiny – tedy událost, kterou náš obnovený řeholní život po roce 1990 ještě nezažil. Prostě se dal do pohybu další z procesů, které by v budoucnosti měly vést k větší jednotě a tím i síle františkánské rodiny.

            Protože ale bylo jasné, že tak významné setkání je třeba dobře připravit, domluvili se provinciálové ihned na dalším setkání. Dne 20. září 2001 se tedy všichni tři provinciálové a národní ministr sešli podruhé, aby zodpovědně připravili jednání, které tentokrát již bylo jednoznačně zúženo na „františkánský kalendář“.

            Hned po několika minutách se ukázalo, že sousto, do kterého bylo nakousnuto, je mnohem větší, než kdo mohl čekat. Ukázalo se, že v minulém tříletí začaly konference františkánské rodiny v jednotlivých zemích vytvářet společný sjednocený kalendář pro celou františkánskou rodinu v té které zemi. Konkrétně byl na jednání přinesen sjednocený kalendář italský a polský. Kromě touhy po jednotě a skutečnosti, že při slavení rozličných památek a svátků se nezřídka setkávají příslušníci různých větví františkánské rodiny, stály u kořene snah o sjednocený kalendář bezesporu i zcela banální finanční otázky. Zatímco totiž pro některé malé kongregace nebo i řády mohou být noční můrou náklady potřebné k vytištění přiměřeně kvalitního a trvanlivého textu breviáře či misálu s doplňky pro dotyčnou kongregaci, jestliže se vytvoří breviář či misál či dokonce i direktář společný pro všechny, jsou výsledné náklady zanedbatelné a kvalita výsledného díla závratně stoupá. Krom toho je třeba zcela vážně vzít v úvahu, že jakkoli kvalitně provedené dílo je v dnešní době po přibližně deseti letech již beznadějně zastaralé, neboť nové procesy blahořečení a svatořečení postupují dnes ke svému cíli rychlostí, jaká snad nikdy v dějinách nebyla vídána, a text breviáře i misálu je tedy třeba neustále doplňovat a korigovat.

            A tak začalo jednání, u jehož konce bylo přesně 50 návrhů změn nebo oprav v liturgickém kalendáři a pocit uspokojení po smysluplné práci. S konečnou platností by správnost a žádoucnost těchto změn mělo potvrdit až výše zmíněné plenární zasedání vyšších představených františkánské rodiny, které je svoláno na 26.11.2001 do kapucínského kláštera v Praze.

            Za zmínku stojí i to, že provinciálové využili své pracovní schůzky i k založení interfrantiškánské komise pro překlad nového sjednoceného rituálu I. františkánského řádu a Třetího regulovaného řádu (TOR).

            K interfrantiškánským iniciativám, které byly na pořadu jednání, je třeba ještě připočíst interfrantiškánské exercicie pro řeholníky, které, jak bylo na zasedání dohodnuto, v příštím roce 2002 povedou bratři kapucíni a budou se, stejně jako obě předchozí akce, konat Exercičním domě, jenž je součástí kapucínského kláštera v Praze na Hradčanech.

            Vyprošujme celému františkánskému řádu v jeho mužské i ženské složce a v jeho zasvěceném i sekulárním způsobu vyjádření, aby sílil a byl stále věrnějším výrazem ideálu, který sv. František z Assisi zanechal světu.

 Pacifik Matějka OFMCap.

Text pod jeden z obrázků: Zleva: provinciálové Stanislav Gryń OFMConv., Jan M. Vianney Dohnal OFM, Lukáš Šebák OFMCap., národní ministr SFŘ Petr Alexa OFS a sekretář všech zasedání Pacifik Matějka OFMCap.