Egger, Gottfried OFM

(Rozjímání k 4. listu sv. Anežce Pražské)

A

 Zrcadlo ukazuje na pozorovatele a na pozorované. Proto je docela dobrým obrazem Krista: Kristus se zřekl své moci a ústředního postavení, aby postavil do středu spásu člověka. Tak jako slouží zrcadlo člověku k sebepoznání a k poznání světa (vidíme v něm sami sebe, ale i svět), tak přišel Kristus, aby přinesl spásu lidem a celému světu. Proto bychom mohli říci, že vlastní metoda modlitby sestry Kláry je sebepozorování a pozorování světa v zrcadle Ježíše Krista. To je kontemplace! Kdo hledí na Krista, vstoupí do hloubky, do srdce a do tepu světa.

 Sestra Klára říká ve své Závěti (2 - FP II. 2824): „Syn Boží se nám stal cestou.“ U Jana 14 je Kristus cestou. Následování Krista je metoda této cesty. Cílem je rovněž Kristus. On je zároveň cestou i cílem. Když jsme na cestě, kterou je Kristus, tak už jsme zároveň dospěli k cíli, kterým je Kristus. Ježíš nás volá na tuto cestu, on sám je cestou, jsme s ním na této cestě. On je ale také cílem této cesty. Kristus je podle Jana i Kláry těžištěm jejich života. Kde je Ježíš, a to je zřejmé jak u Františka tak i u Kláry, je však vždy také plně přítomná i láska Otce. Ježíš je cestou, na které působí Otec, skrze tuto cestu-Krista stvořil Otec celý svět a zároveň jej touto cestou vykoupil.

 Kde je Kristus, tam je však také přítomný Duch Boží. Skrze Krista Duch Boží vstoupil do stvoření a působí zde v Boží síle dodnes. Kristus je silou Ducha Svatého vždy přítomný, například kněz při slavení eucharistie prosí vždy o sílu Ducha Svatého, aby byl Kristus v této síle Ducha přítomný. Klára a František mají sice velmi kristocentrické myšlení, ale i při svém kristocentrismu mají vždy na zřeteli celou Trojici. Oba mají silně trojiční pohled na svět; Ježíš je ovšem u Františka a Kláry vždy těžištěm, on je vždy výchozím bodem pro naši modlitbu, pro náš život. Tělo Kristovo, člověčenství Krista je vlastním východiskem, abychom mohli nalézt vztah k Trojici, k Otci a k Duchu Svatému. Klářina i Františkova spiritualita vychází vždy z Ježíšova lidství. Cesta, ba metoda klariského myšlení je tedy: nechat se vést člověkem Ježíšem z Nazareta a tak v síle Ducha Svatého dospět k Otci. Tento způsob pohledu lze jasně poznat ve 4. listu Anežce Pražské.

 Klára nám zde staví před oči Ježíše jako zrcadlo. Pro Kláru spočívá metoda následování Krista v tom, že nám klade před oči Krista jako zrcadlo. Tedy rozjímat Krista jako zrcadlo. Zrcadlo, to je na první pohled jasné, není jako televizor. Ten nám přináší zprávy, tedy různé informace. Zrcadlo nám však nepřináší vůbec žádné informace, jen odráží to, co už tu vlastně je, nepřináší nic nového.

 Zrcadlo má dvě různé funkce. Z jedné strany můžeme se sami v zrcadle pozorovat. Vidíme pak, jak vypadáme. Vidíme svou krásu, avšak při pohledu do zrcadla jsme také konfrontováni s tvrdou realitou. Ukazuje nám to pěkné, avšak stejně tak i to méně hezké. Zrcadlo nás konfrontuje s námi samými, s tím pěkným v nás, ale také s propastmi v našem srdci. Klára tedy přirovnává Ježíše k takovému zrcadlu, které nás konfrontuje se sebou samými.

 Na druhé straně můžeme však také díky zrcadlu pozorovat svět. Vzpomeňme si na zrcadlo v autě, které používáme jako zpětné zrcátko; pak nevidíme sebe samé, ale to, co je za námi. Zrcadlo slouží i k tomu, abychom mohli pozorovat celý svět. Ježíš je zrcadlo, které nám může dát hlubší pohled na svět. Přitom je nám u tohoto obrazu velmi nápadné, že zrcadlo je něco velmi diskrétního. Klára říká, že Kristus je jako zrcadlo, a to znamená, že i Kristus je velmi diskrétní.  Když se díváme do zrcadla, nedíváme se vlastně na samotné zrcadlo, ale pozorujeme v něm sebe samé. Pokud není zrcadlo prasklé nebo nějak vadné, nemá vlastně žádný velký význam. Vůbec nevnímáme, že je tady, díváme se jen na sebe samé. Klára také říká, že Kristus se může tak jako zrcadlo stáhnout zpět, že se nechce stavět do středu, ale že je diskrétně v pozadí, abychom mohli poznat sami sebe a celý svět. Tak například i v Eucharistii se Kristus velmi silně stahuje do pozadí, ukazuje se v prosté podobě chleba; při adoraci sotva myslíme na chléb, spíše v Kristu pod způsobou chleba pozorujeme sebe samé a radosti a utrpení celého světa.

Gottfried Egger OFM

Auf dem Weg mit Bruder  Franziskus und Schwester Klara (rukopis),

z němčiny přeložila Sr. M. Annuntiata Kopecká OSC