Čech, Zdirad

2. prosince                                                      + 1665

V životě, ve světě i v církvi je možné počínat si několika způsoby. Třebas oslňovat povrchní okolí velikými city a velikými úmysly a získávat tak zdání všeobecné úcty. Nebo rozdávat prázdná slova, aby se zastřela nicota. Nebo místo milování mluvit o lásce, protože to je snazší. Anebo je možný jiný způsob, který dobře ukázala například blahoslavená Anděla Maria Astorch. V sedmnácti letech vstoupila do řádu klarisek-kapucínek v rodné Barceloně, v pětadvaceti letech už byla zakladatelkou nového kláštera v Zaragoze a stala se jeho abatyší, aby o pár let později odešla do starobylé Murcie a založila další, rovněž  podnes kvetoucí klášter i tam. A jakoby ji tato veřejná činnost, jistě spojená s mnoha jednáními a rozsáhlou korespondencí, nestačila plně zaměstnat, žila hlubokým vnitřním životem a napsala několik mystických spisů, trvale spojena s celým řádem i obecnou církví modlitbou breviáře. Zemřela v pověsti svatosti ve třiasedmdesáti letech. Roku 1982 dal papež Jan Pavel II. její jméno zapsat do seznamu blahoslavených.

 Znak Jana Pavla II. spolu se znaky Barcelony a Zaragozy a střední figurou ze znaku Murcie provází kresbu postavy blahoslavené abatyše, mystičky modlitby breviáře.

Zdirad Čech