Jáchym, Radim OFM

 S uspokojením můžeme konstatovat, že v poslední době se na knižním trhu objevují stále nové tituly z františkánské literatury, nové nejen názvem, ale i pohledem. Mezi ně patří i překlad nevelké knížky bývalého profesora a rektora římského františkánského papežského athenea Antonianum José Antonio Merino OFM s názvem Manifiesto franciscano para un futuro mejor, který z španělského originálu a italského překladu pořídil jeho žák doc. Ctirad Václav Pospíšil Th.D. OFM.

 Na rozdíl od běžné „františkánské“ literatury, která vychází z Františka a františkánství a aplikuje je na náš život, volí autor postup opačný: vychází z existence dnešního člověka a jeho problémů, a ukazuje, jak právě František nám pomáhá dát na tyto problémy odpověď a nalézt řešení. Proto byl pro překlad místo označení (pro nás po mnohých zkušenostech nepopulárního) manifest originálu zvolen střízlivý název Františkánská cesta pro dnešního člověka, anebo bychom to mohli vyjádřit tak, jak jsem uvedl v titulu této recenze.

 Ostatně - není to cesta samého Františka, který nevycházel z žádných teologických předpokladů, ale z bolestné zkušenosti vlastní životní existence, kdy teprve Pán mu dal, aby takto začal dělat pokání (Odkaz)? Pán ho dovedl mezi malomocné a prokazoval jim skutky milosrdenství, a to hořké se mu proměnilo v sladkost. Pán mu dal víru, aby se prostě modlil v kostelích: „Klaníme se ti...“ Pán mu dal na starost bratry, a nikdo mu neukazoval, co má dělat, ale sám Nejvyšší mu zjevil, že má žít podle svatého evangelia. A pracoval vlastníma rukama a chce, aby se bratři zaměstnávali prací...

 Autor říká v úvodu, že záměrem knížky je představit současnému člověku určité hodnoty, které by ho mohly inspirovat a podněcovat v úsilí o vybudování nové lidské obce.

 Není lehké podat recenzi tohoto dílka. Čtenáři ji snad nejlépe přiblíží několik úryvků, aby si mohl udělat představu o jejím stylu (který je patrně tím nejcennějším, co přináší). Začněme první kapitolou: 1. Jak přebývat v tomto světě, autor jde hned in medias res, k jádru věci: Život je tou největší událostí, která může člověka potkat, i když člověk životu velmi často nerozumí. A trochu dále: Byla nám udělena milost, že jsme lidmi a že smíme utvářet nový svět, nicméně tato milost se může proměnit v neštěstí... Člověk jako protagonista dějin má schopnost tvořit nebo ničit, zvelebovat nebo promarňovat život, který je jeho osudem. O málo dál teprve zařazuje do těchto úvah assiského světce: Jednou z velkých charakteristik tvořivého ducha svatého Františka, který opravdu miloval život, bylo to, že pojímal svůj život jako práci a poslání... Otevřený a bratrský františkánský duch rozhodně není charakterizován potřebou opozice, nepotřebuje nepřítele, jako některé jiné spirituality (a většina politických hnutí - pozn. R. J.). Františkánský duch není duchem opozice pro opozici. Jeho základní vlastností je nefalšovaná sympatie vůči všemu opravdu lidskému... Veliké srdce plné univerzálního bratrství Františkovi nikdy nedovolilo, aby se stavěl před tvář skutečnosti nebo života, protože on se spontánně stavěl do skutečnosti a do života...

 Tímto stylem je nesena celá knížka. Čtenář v ní nenajde ohřívané známé idylické příběhy z Františkovy legendy čerpané především z Kvítků, ale zamyšlení, jak možno Františkovým a františkánským duchem žít ještě (a právě) dnes v 21. století. A přece se autor i na romantické Kvítky dívá pozitivně: Kvítky patří mezi ty nejveselejší a nejpovzbudivější knihy všech dob, a proto je i dnes čte tolik lidí... Tato knížka odhaluje pravého františkánského ducha prožívaného ve slově, v mlčení, v gestu, v humornosti dané chvíle, ve zdánlivé bezvýznamnosti uchvacující prostoty...

 Je opravdu obtížné vybrat z knížky „to podstatné“ - protože podstatné je všechno: je to mozaika lidského života osvětlená Františkovým čistým a optimistickým pohledem. Nelze uvést její „pohled“, „systém“ od A do Z - a přece svůj systém má. Třeba ji prostě přečíst - celou, snad i na přeskáčku, jak jednotlivá témata zaujmou. Spokojím se uvedením ještě jedné ukázky, kterou považuji za příznačnou: Na počátku je Přítomnost. Lidi po staletí znepokojovala touha poznat to, co bylo prvopočátkem, který pochopitelně podmínil následný rozvoj světa a života v něm. Pro františkánství tímto prvopočátkem nebyla ani noc, nebyl to ani chaos, ani síla, ani světlo, ani akce. Byla to Přítomnost, která tvoří nové přítomnosti a vzájemně je propojuje vztahy... František jakožto člověk s velikým smyslem pro to konkrétní a bezprostřední se cítil být vždy opravdu přítomen a spolupřítomen každé osobě a každému stvoření. Byl přítomen Bohu, jehož vnímal jako velkého Přítomného ve všech tvorech a událostech. Byl přítomen církvi, v níž toužil vždy spočívat. Byl přítomen mezi lidmi, k nimž se přibližoval s velkou prostotou, upřímností a srdečností. Byl přítomen v bratrském společenství, jež tolik miloval a pro něž se stal skutečným vzorem. Byl přítomen mezi živočichy a mezi věcmi, které opravdu respektoval, jak to prozrazuje skutečnost, že je nazýval zcela upřímně bratřími a sestrami. Byl přítomen ve všech každodenních událostech...

* Ale přece ještě si neodpustím uvést převyprávění jednoho známého příběhu z Františkovy legendy, který zde vidíme v novém světle, jak naznačuje už nadpis „Lesní vlk a městský vlk“: Známá epizoda o Františkovi a vlku z Gubbia je svým původem vlastně lidové vyprávění. Velmi dlouho se diskutovalo o historičnosti popisované události a o pravém významu... V daném vyprávění spatřujeme jakési podobenství s dramatickou zápletkou, kterou František dokáže vyřešit tak, že dojde k nápravě, obrácení, odpuštění, smíření, a tak je obnoven pokoj. Ve verzi vyprávění podle Kvítků stojí proti sobě dvě skutečnosti: Na prvním místě se jedná o divokého vlka, který otevírá svoji strašlivou tlamu, aby utišil hlad. Pro prázdný žaludek nepředstavuje žádnou zábranu ani psané právo, ani přirozený zákon... Na druhé straně stojí občané Gubbia, jakýsi civilizovaný městský vlk s plným žaludkem, který se rozčiluje, protože žízní po pomstě, je plný nenávisti, dychtí po ovládání druhých a po moci nad nimi. Dvě takto motivované skupiny lidí si vzájemně učiní z života peklo... František... odhaluje, kde spočívá skutečná chyba..., ukazuje, že smíření je možné jedině tehdy, pokud se oba „vlci“ obrátí. Tato výzva ukazuje, že František nelámal nad nikým hůl... věřil v proměnu srdce...

 Tuto knížku o františkánské cestě a poselství můžeme doporučit každému příteli sv. Františka (a nejen jemu), osobně bych řekl, že je jako „šitá“ především pro ty, kteří žijí svůj život ve světě (ale nejen jim).

 José Antonio Merino OFM, Františkánská cesta pro dnešního  člověka, vydala MCM Olomouc 2001, doporučená cena 59 Kč.

Radim Jáchym OFM