Blahoslavená Kunhuta OSC
Čech, Zdirad
24. července + 1292
Od princezny, která se provdá za krále, se chtějí vlastně jen dvě věci: aby zajistila dědice trůnu a aby dobře vypadala při společenských příležitostech. Jistě to dobře věděla i princezna Kunhuta, zbožná dcera krále Bely IV. a Marie, dcery nicejského císaře Theodora I. z domu Laskarisů, a vůbec po tom netoužila. Nikdo se jí na to ale neptal a provdali ji do Polska za krále Boleslava V. Jenže Kunhuta asi nebyla příliš poddajná, a vyprosila si na manželovi, aby spolu žili jako bratr a sestra. Poněkud překvapený Boleslav souhlasil napřed s ročním slibem, pak ještě s jedním rokem, i se třetím, a pak, když ani on, ani velmoži království, ani Kunhutin zpovědník nedosáhli změny jejího postoje, rezignoval na potomka (a že to bral vážně, dostalo se mu přízviska Boleslav Stydlivý) a spokojil se s reprezentativní úlohou své krásné a duchaplné choti. Je však třeba říci, že ostatní povinnosti spojené s kralováním plnila vzorně. Byla vzorem pro zbožné, pečovala o chudé, ošetřovala nemocné. A když Boleslav umřel a trůn zdědil jeho synovec Lešek, rozdala celé své dědictví chudým a odešla do kláštera klarisek v Sanczu, kde už byla její sestra Jolanta, vdova po kališském vévodovi (blahoslavená, svátek má 11. června). Jenže i tady se ukázalo, že to nebude jednoduché. Kunhuta totiž chodila bosa. To se pro královnu moc nehodí, myslel si její zpovědník, a trval na botách. Paní královna ustoupit nechtěla, tak odřezala střevícům podrážky a chodila bosa i obutá. Pak ale musela za trest sedět v kajícím rouše na ulici a ty boty ukazovat lidem. Moc jí to asi nevadilo, protože kající roucho stejně nosila už dávno, i pod krásnými královskými šaty. A když panenská vdova umřela, ukázalo se, že pečuje o nemocné ještě více, než když jim sloužila jako královna: u jejího hrobu docházelo k desítkám zázračných uzdravení.
Papež Alexandr VIII. dal roku 1690 zapsat Kunhutino jméno do seznamu blahoslavených a papež Kliment XI. ji prohlásil na patronku Polska a Litvy.
Kresbu postavy panny královny provázejí znakové štíty Polska, Uher a Byzance a znak papeže Alexandra VIII.