Egger, Gottfried OFM

 Třikrát denně zvoní v našich kostelích a kaplích zvony: ráno, v poledne a večer. Mnozí naši současníci však už dnes nechápou vlastní smysl tohoto zvonění. Kdo si ho však ještě všímá? V podnicích oznamují přestávku či konec práce sirény, ve škole zvonek, ne kostelní zvon.

 

 

 Dříve znamenalo toto zvonění přerušení denního rytmu v práci na poli i doma k modlitbě, ke „klekání“, a lidé čerpali sílu do dalších hodin dne v „andělském pozdravení“.

 

 

 Dnes se už mnohde zvonit zakazuje, aby lidé nebyli příliš brzy probouzeni, aby nebyli rušeni ze světských starostí. Toto zvonění však chce připomínat člověku obrat v světových dějinách Vtělením Božího Syna. V tomto obratu má rozhodující místo jeden člověk, který spolupracoval s Boží milostí jako žádný jiný: Maria.

 

 

 Kéž by tento spisek byl novým podnětem k oživení modlitby „Anděl Páně“ s vděčností Bohu za toto největší Boží tajemství: Vtělení skrze Marii.

 

 

 Nazaret, v červnu roku 2000 od Božího Vtělení.

Br. Gottfried Egger OFM

Vznik modlitby Anděl Páně

 

 

Františkánské kořeny

 Zvyk modlit se Anděl Páně sahá až do 13. století. Na Františka z Assisi, který se na své misijní cestě dostal až do Orientu, udělal hluboký dojem islámský muezzin, který pětkrát za den z věže mešity - minaretu - vyzýval věřící k chvále Allaha: „Allah je velký a není Boha kromě Allaha.“

 Když se František opět vrátil domů, chtěl tento zvyk, třebas ve změněné podobě, zavést v našich zemích. Napsal představeným, totiž kustodům svého řádu: „A jeho chválu zvěstujte a kažte všem lidem tak, aby každou hodinu, a když vyzvánějí zvony, vždy veškerý lid na celé zemi vzdával chválu a dík všemohoucímu Bohu“ (List kustodům). Napsal dokonce list vládcům národů, kde vyjádřil stejné přání: „A vzdávejte Pánu mezi lidem sobě svěřeným tu velkou čest, že bude každý večer heroldem nebo nějakým znamením ohlašováno, že všechen lid má vzdávat chválu a dík Bohu, všemohoucímu Pánu“ (List vládcům lidu).

 

 

 To však ještě nebyl Anděl Páně, jak jej známe dnes. Tím však zvonění k modlitbě v naší západní církvi začalo.

 Když se bratr Benedikt Sinigardi z Arezza asi 1241 vrátil po dvaceti letech pobytu ve svaté zemi zpět do Arezza, zavedl u svých bratří ve svém domácím klášteře tuto mariánskou antifonu: „Angelus Domini locutus est Mariae“, „Anděl Páně řekl Marii“.

 Přitom přikázal, aby se modlila večer a aby se dávalo znamení klášterním zvonem. Příklad vytvořil školu. Bratr Bonaventura z Bagnoreggia, generální ministr františkánského řádu, na generální kapitule v Pise 1263 radil svým bratřím: „Bratři ať vedou věřící k tomu, když se v klášteřích zvoní ke kompletáři, aby třikrát pozdravili Marii. Ať to dělají týmiž slovy, kterými Marii pozdravil anděl Gabriel, tedy Ave Maria (Lk 1,38).“

 Provinční kapitula františkánů v Padově nařídila 1294 Menším bratřím toto: „Ve všech konventech ať se večer krátce třikrát zvoní na poctu Matky Boží. Všichni bratři ať pokleknou a třikrát se modlí Ave Maria, gratia plena, Zdrávas Maria, milosti plná.“ Za těmito zbožnými doporučenými modlitbami stojí představa, ve středověku rozšířená po celém světě, že to bylo večer, když Anděl Páně přinesl Marii poselství.

Světová církev

 Tak široce zdomácnělo večerní zvonění v celé církvi. V roce 1307 je už o něm zmínka v Granu (Uhry). V roce 1327 je dosvědčeno večerní zvonění k modlitbě i v Římě. Pro lidi ve středověku bylo toto zvonění znamením, že den skončil, městské brány se zavírají, ohniště přikrývá, brzo bude čas jít na lože. Papež Jan XXII. nařídil roku 1318, že při každodenním večerním zvonění je třeba pozdravit Pannu Marii trojím Ave. V té době se Ave skládalo jen z pozdravení anděla Gabriela, tedy: Zdrávas, milosti plná, Pán s tebou (Lk 1,28), z Alžbětina chvalozpěvu: Požehnaná jsi mezi všemi ženami a požehnaný je plod života tvého (Lk 1,47), a ukončeno bylo jménem Ježíš. Zdá se, že druhou část Ave rozšířili trochu později ve 14. století františkáni, zvláště Jan Kapistránský.

 Z roku 1317/18 máme první zprávu o zvonění k modlitbě ráno, a to z města Parmy v severní Itálii. Jestliže se večer modlilo třikrát Zdrávas a vzpomínalo se přitom podivuhodné Boží vtělení skrze Marii, modlilo se ráno na památku největší události spásy, Ježíšova vzkříšení, Regina coeli - Raduj se, nebes Královno, které vzniklo ve 12. století v Římě.

 Polední zvonění se prosadilo nejpozději. Poprvé se nám dochovalo z Prahy, a to z roku 1386. Protože se v poledne vzpomínalo na Ježíšovo ukřižování, zvonilo se nejdříve jenom v pátek, aby se nezapomínalo na páteční modlitbu Tenebrae factae sunt - Nastala tma, když ukřižovali Pána (předpis olomoucké synody 1413). Páteční modlitba se v některých oblastech uchovala dodnes, například v Jižním Tyrolsku. K tomu se také zvoní v 15 hodin, většinou umíráčkem.

 Papež Kalixt III. v roce 1456 povzbuzoval, aby se polední zvonění obětovalo za křižáky bojující proti Turkům. Je dosvědčeno v roce 1520, že každodenní polední zvonění bylo zvykem v celé Francii.

 Poprvé se dozvídáme 1603 z Brixenu, že se trojí zvonění k modlitbě prosadilo v celé západní církvi.

Anděl Páně v dnešní době

 Nám důvěrně známé andělské pozdravení vykrystalizovalo v časově dlouhém procesu. „Anděl Páně“ v dnešní podobě nalezneme poprvé v Officium Parvum Beate Virginis Mariae, v Malých hodinkách bl. Panny Marie, vydaných za papeže Pia V. 1571. Průvodní modlitba, která se používá při večerním a potom i při mladším ranním a poledním zvonění, se všeobecně prosadila od konce 16. století. Původně pochází ze mše slavnosti Zvěstování Páně 25. března. V misále schváleném papežem Pavlem VI. se používá jako denní modlitba pro památku Panny Marie Růžencové 7. října.

 Původem a myšlenkou vznikl Anděl Páně z církevní modlitby hodin (breviáře). Tak jako růženec platil za určitý způsob lidového breviáře. Podle Mariina návodu se zde rozjímá o tajemstvích spásy vtělení, vykoupení, vzkříšení a věčného života.

 Papež Jan Pavel II., tak jako jeho bezprostřední předchůdci, modlí se Anděl Páně vždy o nedělích a svátcích ve 12 hodin společně s věřícími shromážděnými na Svatopetrském náměstí. Tím je zvlášť zdůrazněn význam této modlitby. Hlásá, že je to modlitba celé církve.

Gottfried Egger OFM

Der Engel des Herrn

Meditation der Menschwerdung Gottes

Kanisius Verlag, Freiburg Schweiz, 2001

 z němčiny přeložila Sr. M. Annuntiata Kopecká OSC

 

 

(pokračování)