Čech, Zdirad

28. prosinec                                              + 1880

Když Benedikta Rossello, dcera chudého hrnčíře v Albisole (Albisola Marina) blízko Janova dospěla z dívky v pannu, toužila odejít ke klariskám, ale musela do služby k bohaté paní v nedaleké Savoně, aby pečovala o jejího churavého manžela. Vstoupila do třetího řádu svatého Otce Františka, dostala jméno Maria Josefa a i když byla ve světě, chovala se, jako by žila v klášteře. Jen měla blíž k bolestem světa a viděla kolem sebe to, od čeho by životem v klauzuře byla oddělena. A nedokázala lhostejně pozorovat zanedbané chudé děti. Podařilo se jí z podobně smýšlejících paní a panen vytvořit s podporou savonského biskupa Augustina De Mari družinu, základ budoucího institutu Dcer Naší Milé Paní od Milosrdenství, s úkolem vychovávat děti a mládež, o které se nikdo nestará. Pronajaly v Savoně dvě školy, pak další školy, nemocnice, polepšovny… Působnost institutu, jehož první představenou byla po jeho schválení zvolena Angela Pescio (Maria Josefa se stala představenou novicek), zahrnovala stále větší oblast a netrvalo dlouho, a překročila i oceán. Na prosbu Mikuláše Olivieri, apoštola těch nejubožejších, černošských otroků v Jižní Americe, rozšířil institut své dobré dílo až tam. Když byl institut v roce 1837 schválen, bylo Marii Josefě šestadvacet let. O třiačtyřicet let později, vyčerpaná, zemřela blaženou smrtí, ale její dílo pokračuje až do našich dnů.

V roce 1938 dal jméno Marie Josefy papež Pius XI. zapsat do seznamu blahoslavených a v roce 1949 ji papež Pius XII. prohlásil za svatou. Znaky obou papežů a znak institutu Dcer Naší Milé Paní od Milosrdenství provázejí kresbu její postavy.

Zdirad Čech