Egger, Gottfried OFM

Naše mariánské povolání

 

 

 

 V této podivuhodné události, v tomto trojzvuku se zrcadlí základní průběh záchrany lidstva. Bůh nás všechny povolal ke spáse. Dovolává se však i naší svobody. Vyhledává naši spolupráci. Tak by chtěl slyšet též naše radostné Ano, jako my je slyšíme u Marie. Když se propůjčíme Bohu, svému Stvořiteli, tak jako Maria, může přijít spása, staneme se také my v přeneseném smyslu slova spoluvykupiteli světa. Což neříká Terezie z Lisieux: „Ježíš má pro nás tak nepochopitelnou a něžnou lásku, že bez naší spolupráce nechce udělat ani to nejmenší pro spásu duší.“

 Neboť Bůh chce být dostupný, vnímatelný skrze nás lidi. Stále hledá tvory, kteří by chtěli být tak jako Maria dveřmi, aby on mohl přijít na svět. Pohleďme na Marii. Na Boží volání odpovídá věřícím, bezvýhradným Ano. Tak přijímá spásu, stává se Boží Rodičkou.

 Když se modlíme andělské pozdravení, cvičme se v pohledu na Matku Boží ve svém křesťanském povolání: i my máme jako ona přinášet Boha do světa!

„Oroduj za nás, svatá Boží Rodičko...“

 

 

 

 Takto můžeme hovořit proto, že Maria je na věčnosti úzce spojena s Kristem,  s naším pravým a jediným Přímluvcem u Otce. Když jdeme ke Kristu, vtělenému Bohu, nelze přehlédnout Marii, skrze kterou přijal naše tělo, stal se naším lidským bratrem. Tak jako je Kristus spojen se svou církví, tak je také spojen se svou Matkou Marií. Ona jako první uskutečnila to, co je i nám všem uloženo: žít z vtěleného Božího Slova, napodobovat Krista a jeho poselství dále odevzdávat lidem. Obracet se o přímluvu na Matku Boží proto znamená: předstupovat před Boha jako církev, jejímž předobrazem je Maria. A této své církvi Ježíš přislíbil:  „A o cokoli budete prosit Otce ve jménu mém, učiním to“ (Jan 14,13). Na Mariinu přímluvu dospějeme ke Kristu.

„... aby nám Kristus dal účast na svých zaslíbeních.“

 

 

 

 Modlitbou a rozjímáním Ježíšovy radostné zvěsti se nám může čím dál tím více ujasnit, co nám všem Pán daroval, co nám skrze něho Bůh zaslíbil. Zaslíbení znamená tolik jako naděje. V co můžeme od Ježíše doufat? Věčný život. To, co vyjadřuje apoštol Pavel v Řím 8,11: „Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, vzkřísí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.“ Zmrtvýchvstalý je naším trvalým pramenem naděje.

 Když se v Anděl Páně modlíme: „Oroduj za nás, svatá Boží Rodičko, aby nám Kristus dal účast na svých zaslíbeních“, můžeme se také modlit: „Svatá Matko Boží, pros za nás, abychom se stali hodnými služebnicemi, dobrými učedníky Ježíše!“ To je přece zvláštní služba Marie, aby nás vedla ke Kristu, ona, která je branou, kterou On přišel na náš svět.

Závěrečná modlitba

 

 

 

„Pane, vlej nám do duše svou milost...“

 

 

 

 O Kristovy přísliby jde i v závěrečné modlitbě Anděl Páně, která se obrací k Otci. On poslal anděla Gabriela k Marii. Jeho slovu se pokorná Maria otevřela, takže pak mohl skrze ni přijít na svět jako člověk. Touto závěrečnou modlitbou se zároveň uzavírá okruh, když opět pozvedáme pohled k Otci v nebi.

 Vlej nám do duše svou milost! Tím si od Otce vyprošujeme to základní, milost. Milost je svobodný Boží dar pro nás. Mohli bychom se také modlit: „Otče, dávej nám stále znovu svou milující pozornost, svou pomoc, svoji sílu, svoji blízkost, svého Svatého Ducha, který nás mění a proměňuje, který vytváří život a obnovuje tvář země.“

 Tím nejviditelnějším a nejpodivuhodnější přikloněním Boha k nám lidem je však jeho Syn Ježíš Kristus, který pro nás, pro naši spásu dal svůj život na kříži. Ať Maria, jeho milující Matka, vždy a znovu prosí za nás nebeského Otce, abychom se stali hodnými této milosti, totiž jejího Syna, vtěleného Slova Otcova. Ať nám vyprosí, abychom i my byli schopni jít ve stopě jejího Syna. Tato stopa jde sice přes utrpení, bolesti a kříž lidského života, vede však nakonec  k nikdy nekončící slávě u Něho a u Otce v Duchu Svatém.

 *

 Anděl Páně je modlitba, která je stále aktuální a dobře se zařazuje do prastaré trojí modlitební tradice církve. Už v raném křesťanství se doporučovalo věřícím, aby se třikrát za den ztišili ke krátké modlitbě (srov. Didaché = Učení 12 apoštolů 8,3). Trojí zvonění k Anděl Páně se odedávna zdůvodňovalo i biblicky: Zbožný se obrací k Bohu, a to: „večer, ráno a v poledne“ (srov. žalm 55[54],18).

 Jak jsme se už zmínili, hodí se Anděl Páně ve třech vrcholech dne jako jistý druh lidového breviáře, který napomáhá posvětit denní doby. Anděl Páně „by mohl křesťany vždy znovu upomínat, jakou má cenu člověk v očích Boha, který se sám stal člověkem, aby osvobodil člověka (srov. Te Deum)“ (Andreas Heinz).

Gottfried Egger OFM

Der Engel des Herrn

Meditation der Menschwerdung Gottes

Kanisius Verlag, Freiburg Schweiz, 2001

 z němčiny přeložila

Sr. M. Annuntiata Kopecká OSC