Chiara Gabriela OSC

 Tuhle sestřičku jsem dobře znal, ještě jako postulantku  Terezku Kiliánovou z Dubnice u slovenských školských  františkánek. Dával jsem jí tehdy doporučení ke klariskám  do Assisi, několikrát jsem se tam s ní setkal a byl  jsem vždy udiven její klidnou vyrovnaností. Náhodou  jsem se dozvěděl o tomto jejím příspěvku na internetu,  a chtěl bych jej zpřístupnit čtenářkám POUTNÍKA  k zamyšlení na životní cestu. – Překladatel.

 „Jsem ráda, že vám mohu napsat pár slov, ani ne tak o sobě jako o tom, co Pán vykonal v mém životě, něco zcela nečekaného, mnohem většího než všechny moje sny o lásce a štěstí“ - napsala Chiara Gabriela na stránky internetu, které povzbuzují k vydávání svědectví o Boží lásce, a pokračovala:

 „Před 9-10 léty jsem byla jednou z vás, ráda jsem chodila na setkání mladých, kde se prožívá radost ze společenství, přátelství v Kristově lásce. V mém malém, snad bezvýznamném životě jsem se v jistou chvíli setkala s tím, jenž mě miloval nekonečně víc, než může milovat člověk. On mě hledal a nenechal se znechutit mým nezájmem. Já jsem byla šťastná a zdálo se mi, že jsem k svému štěstí ani Boha nepotřebovala. Podle mých snů jsem měla před sebou krásnou budoucnost, studovat na vysoké škole s chlapcem, který mne měl velmi rád a pro něhož jsem byla vším.

 Zvláštním Božím řízením jsem se dostala na duchovní cvičení pro katechety... Pán mě tehdy zastavil a položil mi otázku, kterou kdysi položil Petrovi: „Kým jsem já pro tebe?“ (srov. Mt 16,15). Právě toto Kristovo slovo mi proniklo do srdce a já jsem pochopila, cítila, že Bůh mě miluje láskou, která tak převyšuje lidskou lásku, že se s ní nedá srovnat.  Po tomto setkání s Pánem jsem si uvědomila, že můj život se musí změnit. Nedalo se spojit to, co mi dal Pán, a moje plány o úspěšném životě. Neměla jsem však ještě jasnou představu o tom, co ode mne žádá. Stále naléhavěji jsem cítila jeho volání zanechat všeho a následovat ho. Přitahovala mě cesta, kterou si zvolil sv. František z Assisi: nevlastnit nic na tomto světě a žít v radosti z pravého pokladu, z Kristovy lásky. Poznala jsem sestry sv. Františka v Žilině a po skončení gymnázia jsem k nim nastoupila jako postulantka. Pracovala jsem v dětském domově a byla jsem spokojená...

 Až jsem jednou slyšela vypravovat o klášteře klarisek v Assisi, o tom, že nikdy nevycházejí z kláštera, žijí v modlitbě, v tichu, v práci a v chudobě podle příkladu sv. Kláry. Můj první dojem byl, že já bych nikdy nedokázala žít v takové nudě a přísnosti. Avšak ani nyní se Pán nezastavil před mojí lhostejností. Čím víc jsem přemýšlela nad tímto způsobem života, tím víc jsem si uvědomovala, že právě tyto sestry řekly Bohu ANO: totálně, úplně darovaly mu všechno, a on se stal pro ně vším na tomto světě. A já jsem věděla, že Bůh očekává ode mne právě toto ANO.

 Rozhodla jsem se napsat do Assisi, a matka abatyše mě pozvala, abych k nim přišla a mohla je blíže poznat. Přestože jsem se ocitla sama v cizím světě, mé srdce naplnila nepopsatelná radost. Právě zde mě čekal Pán, tu mi vyhradil místo, tady budu žít jen pro něho. Mříže v hovorně ve mně nevzbudily žádný negativní pocit. Pochopila jsem, že jsou znamením toho, že za nimi se nachází kousek světa, který si Bůh vyhradil jen pro sebe, kde on je přítomný zvláštním způsobem a kde se žije v jeho lásce: „Zůstaňte v mé lásce“ (Jan 15,9). Požádala jsem o vstup, a za dva měsíce jsem navždy překročila práh klauzury.

 Náš řeholní život podle řehole sv. Kláry, tak jako každý jiný řeholní život, spočívá v dodržování slibů chudoby, čistoty a poslušnosti. K nim však připojujeme čtvrtý slib klauzury. Dodržování těchto slibů vyjadřuje, že Kristus se stal naším pravým pokladem. Jedině jeho láska je schopná nasytit naše srdce a v jeho vůli je naše skutečné dobro. Určitě si položíte otázku, jaký je užitek z tohoto povolání pro církev a pro celé lidstvo. Snad se ozve i podezření, že jsme se oddělily od světa pro vlastní pokoj a dokonalost. Jedinou odpovědí na tyto otázky je víra, která vzala vážně existenci Boha, jeho přítomnost a blízkost ke každému člověku.

 Vždyť, co dělá člověka šťastným? Tady v Itálii mladým nechybějí ani peníze, ani zdraví, ani mír v zemi. A přece, mnohým chybí to nejdůležitější: vědomí, že je má někdo rád, že pro někoho mají velkou cenu. Kdo však může dát lidskému srdci jistotu o lásce, která nemiluje jen z vypočítavosti a která nekončí smrtí? Jen Bůh svou milostí je schopný změnit a uzdravit srdce člověka. A zde je naše místo: spojeny s Pánem, láskou a modlitbou, dáváme všechno, co máme a co jsme, jako jeho nevěsty, vyprošujeme pro každého jeho milost, aby se každé srdce otevřelo Bohu a přijalo jeho slovo.

 Náš život je velmi prostý. Těžko v něm najdete něco výjimečného. V podstatě všechny dny jsou stejné; avšak ten skutečný život se odehrává uvnitř, ve víře, v každodenním následování Božího volání, ve vzájemné sesterské lásce (je nás tu 44), která se musí neustále očišťovat od každého sobectví... Málokdy, téměř nikdy nevidíme výsledky svých obětí, jen Pán je zná, neboť jemu patří...“

Sr. Chiara Gabriela OSC

 Protomonastero S. Chiara, Assisi

AVE, Časopis s mariánskym zameraním, Bratislava, 6/2002

ze slovenštiny přeložil Radim Jáchym OFM