Mlčoch, Lubomír OFS

Nedávné oslavy Mezinárodního dne studentstva  ve Velké aule Karolina byly postaveny na vyzvednutí šlechetné podpory, jíž se Univerzitě Karlově dostalo od nejstarší univerzity na britských ostrovech - Univerzity v Oxfordu - po Mnichovu a poté po uzavření českých vysokých škol nacisty. Poselství členů Oxfordské univerzity z října 1938 připomíná vazbu Jana Husa na učení Johna Wycliffa, velkých postav rané církevní reformace, a končí exklamací „Magnum esse veritatem et praevalituram“ - což my Češi lépe známe jako „Pravda vítězí“. Jan Viklef a Jan Hus spadají do prvního století dějin Univerzity Karlovy, do Oxfordu se vydal před šesti sty let Jeroným Pražský a byl - jako Mistr Jan - rovněž upálen z rozhodnutí Kostnického koncilu. Jak tragicky dosud doléhají na duchovnost naší země tato selhání církve, tyto zločiny proti bratrské lásce. 

   Duchovní vazby mezi Oxfordem a nejstarší univerzitou na východ od Rýna a na sever od Alp, tedy Univerzity Karlovy, jsou však četnější a sahají až do našich dnů… Jedna z doktorských disertačních prací dnešní slavnosti je věnována Tomáši Morovi, absolventu Oxfordu a kancléři - mučedníkovi, který stál v cestě králi Jindřichu VIII., a byl proto popraven L.P. 1535. Thomas Morus je svým dílem „Utopia“ znám i ve vědách sociálních, i sofistikovaný ekonom by měl znát duchovní odkaz tohoto velkého muže. Církev katolická si včera ve své denní modlitbě připomínala výročí mučednické smrti Edmunda Kampiána: student univerzity v Oxfordu a jáhen anglikánské církve konvertoval ke katolictví, vstoupil do jezuitského řádu a zde v Praze byl vysvěcen na kněze. Profesor rétoriky, filosofie a teologie na Klementinské akademii sepsal modlitbu k ochránci univerzity, mučedníku svatému Václavovi - snad v předtuše své vlastní smrti před návratem do své vlasti, kde byl také na rozkaz královny Alžběty popraven L.P.1581… Jan Hus, Jeroným Pražský,Tomáš More a Edmund Kampián, bratři v Kristu a oběti zvůle moci. Dědictví nás, západních křesťanů a také nás - mistrů univerzitních…

    Čtyřdílné „Dějiny Univerzity Karlovy“, impozantní dílo obnoveného svobodného bádání minulých let, periodizují první tři století takto: nerozdělená univerzita, třífakultní univerzita a právnická fakulta, kališnická univerzita a paralelní jezuitská akademie… Přirozené narůstání dělby práce a specializace fakult je od vydání Dekretu kutnohorského krále Václava IV. doprovázeno procesy štěpení, které jsou v rozporu s intencí Otce zakladatele, procesy, v nichž „mistři univerzitní“ zapomínali na učení Krista, jediného pravého Mistra, a zájmy osobní, nacionální a omezeně církevní nadřazovali evangeliu. Každé selhání ve vysokých nárocích onoho jediného Mistra vyvolávalo řetěz dalších nepokojů, nespravedlností a válek a trpělivá, drobná práce mnoha jiných nestačila zahladit tyto jizvy v národní paměti. V těchto dnech mi přišel na stůl „Seznam publikací Národní knihovny České republiky“ a na jeho titulní straně je historický obrázek Klementina - jezuitské akademie - z doby její největší slávy. Publikace má předsazeno nad obrázkem pozvání: „Vítejte v Národní knihovně“ - kdo z našich současníků, kteří prošli výukou dějepisu minulých desetiletí, ví, že jde o dědictví v Čechách nenáviděného řádu. Docentka Ivana Čornejová, jejíž působení spojuje FSV a PaeF, učinila  již mnoho pro pročištění zaneseného a zašpiněného historického obrazu, ale to je dosud málo platné v žité kultuře národa. Jezuitu Antonína Koniáše pálícího knihy zná každý - jak tragicky přetrvávají důsledky fanatismu bez lásky, přesvědčení o nadřazenosti vlastní pravdy nad láskou k bližnímu…  

     Ale pokročme dále, od konce středověku a začínajícího novověku k dějinám soudobým.      

 V oněch pohnutých dnech po Mnichovu, kdy 220 členů akademické obce univerzity v Oxfordu vyjádřilo svou solidaritu Univerzitě Karlově, tuto podporu vyjadřovalo již jen její české části: naše Alma mater byla tehdy již více než půlstoletí nacionálně rozdělená a její čeští a němečtí občané akademičtí spolu nekomunikovali - zde odkazuji na čerstvou práci docentky Aleny Míškové - docentky FSV i PaeF- „Německá (Karlova) univerzita od Mnichovu k 9. květnu 1945“, Karolinum 2002. Kolik z těch našich univerzitních předchůdců - na obou stranách „univerzitních národů“ - podtrhuji na obou stranách! - bylo tehdy ještě křesťany, a kolik jich nadřadilo národnost lásce blíženské, ve flagrantním rozporu s  přáním onoho jediného Mistra-Krista ?, a - kolik z nich se tak dostalo do nepochybného rozporu se zakladatelskými intencemi krále Karla  IV., Otce vlasti? Práce Aleny Míškové o tragickém vyústění staleté koexistence Čechů, Němců a Židů v naší vlasti a na naší univerzitě vychází jakoby symbolicky k výročí 120 let od rozdělení staroslavné Univerzity Karlovy na dvě části. Slavnostní večer 18. října 2002  v této aule nesl stále ještě stín tohoto rozdělení, ochota k odpuštění jakoby scházela, o připravenosti ke smíru se nemluvilo… Oni a my, peklo, to jsou ti druzí…        

    „Pohleďte, jak se  milují“- říkali prý o prvních bratřích a sestrách rané církve. „Pohleďte, co je to za náboženské fanatiky“ říká dnes profesor z Oxfordu Richard Dawkins. Tento „sekulární apoštol“ z nejstarší anglické univerzity přišel po fanatickém muslimském teroristickém útoku  z 11. září minulého roku sám s generálním útokem na všechna náboženství světa. Naše evropské dějiny nám obranu křesťanství znesnadňují: co náboženských válek - zaštiťovaných ba vyvolávaných mistry univerzitními - v nich jen bylo. Ale jedna obrana je: argument bezbožeckých totalitních systémů, jimž univerzity až příliš snadno podlehly, a v jejichž řešeních bez Boha a proti Bohu zahynuly miliony lidí - vlastně docela nedávno…      

    Profesor Dawkins nás přivádí do žhavé současnosti. Do Oxfordu putují i dnes mistři z Univerzity Karlovy. Nedávno zde pobýval profesor Tomáš Halík, kněz a sociolog, také dnešní duchovní správce kostela v Klementinu. Kostel u paty Karlova Mostu je zasvěcen „Nejsvětějšímu Spasiteli“- jedinému pravému Mistru hodnému toho jména.

Před sedmi lety mi v Oxfordu Prof. Michael Kaiser ze Saint Anthony College dával k nahlédnutí svůj projekt „Charlemagne Institute - Institutu Karla Velikého“: propracovanou myšlenku, hotové curriculum  postgraduálního kurzu pro nové lídry Evropy: politiky, byznysmeny, kulturní pracovníky. Projekt šel hluboko do dějin Evropy, a chtěl vnášet světlo do omylů a chtěl léčit nezhojené rány našich křesťanských předků tak, aby již nezatěžovaly naši přítomnost a budoucnost sjednocené Evropy. Michael Kaiser je komparativní ekonom s širokým kulturním záběrem, ale nikoli specialista na „fund raising“: na jeho impozantní projekt se nenašly peníze. Sjednocená Evropa strádá ubýváním sociálního, morálního a duchovního „kapitálu“, ale na jeho obnovu nejsou peníze. Ona to totiž není ani otázka peněz, alespoň ne v první řadě. Nejprve je nutné obrácení... Návrat univerzity k duchovním kořenům. Ale k těm nejstarším, k těm, v nichž si ještě studenti i učitelé pamatovali, že jen Jeden je Mistr. Právě začínající advent je příležitostí ke kající mysli a k pohledu na Toho, kterého očekáváme. S chvěním si Vám - i nám všem starším - dovoluji připomenout, že není učedníka nad toho jediného Mistra.

Lubomír Mlčoch OFS

Promoční projev k absolventům doktorských studijních programů čtyř fakult Univerzity Karlovy: Husitské teologické fakulty, Evangelické teologické fakulty, Fakulty pedagogické a Fakulty sociálních věd, Karolinum 2. prosince 2002.