Mauriac, François

François Mauriac

Markéta z Cortony

21. Měšťanská společnost zůstává stále stejná

 Jedna dáma patřící do předních cortonských kruhů se projevovala vůči Markétě tak oddaná, že se světice bez ustání modlila za svou dobroditelku. Jednoho dne k ní Kristus promluvil o této duši. „Moje dcero,“ pravil, „podej svému zpovědníkovi zprávu o chybách ženy, za kterou se ke mně tak často modlíš. Ukážu ti je po řadě, aby jí je tvůj zpovědník mohl sdělit - k jejímu velkému prospěchu.“

 Toto děsivě výstižné zpytování svědomí je vzorovým příkladem pro mnohé „dokonalé“, kteří týden co týden přinášejí do zpovědnice jen bezvýznamné maličkosti a chlubí se, že nenacházejí žádné hříchy.

 „Řekni mu, že žena, která ti je z lásky ke mně tak oddána, byla před manželstvím ve svém srdci málo mravná. Ať se vyzná, že příliš vášnivě touží po tom, jenž je dnes jejím manželem, a usilovala o něj s neúměrnou touhou. Ať se přizná ke své falešné mravnosti ve slovech, pohledech a pohybech.

 Ať se vyzpovídá, že podala křivé svědectví, když se jednomu z jejích příbuzných stalo neštěstí. Tenkrát podnikla všechno, aby soudce vynesl nespravedlivý rozsudek, a zneuctívající trest vynesený nad obžalovaným jí nezpůsobil tolik bolesti, jako finanční ztráta tím způsobená.

 Ať se obžaluje z urážky, kterou mi způsobila, když se odebrala na radnici, aby se nechala prohlásit za nejkrásnější ze svých společnic. (Tak tedy už tenkrát byly královny krásy!)

 Ať přizná, že často tajně žalovala na služebné u jejich panstva, aby se svou dotěrnou horlivostí vloudila do jejich přízně a aby nalezla záminku, jak se vměšovat do jejich záležitostí; její oddanost však byla pokrytecká, neboť doopravdy nepociťovala náklonnost k nikomu kromě muže a dětí, které milovala nadměrně.

 Ať se přizná ke své nezřízené zálibě v lahůdkách.

 Ať se obviní z tvrdosti svého srdce k chudým.

 Ať přizná, jak použila neoprávněně získané prostředky. Ať si vzpomene na všechno, co tímto způsobem vydala. Kolik peněz vzala svému muži na tyto účely! Peníze podvodně získané, násilím vydírané či vyhrané ve hře...

 Jako matka rodiny měla na starosti vydání na domácnost. Ať si vzpomene, kolik vydala neužitečně a zbytečně, nadměrně, k tomu ještě za nespravedlivě získané peníze.

 Ať se obviní ze zloby, kterou chovala vůči svým příbuzným, když se ve sporech nepostavili na stranu jejího muže; z povýšené panovačnosti, jakou projevovala v rodině svého muže, ona, která by nikdy nestrpěla, aby její tchyně takto vystupovala v její rodině.

 Ať se obžaluje z lakoty k dětem, jimž byl její muž poručníkem a o které měla pečovat jako o chudé.

 Ať si vzpomene, jak často nadávala lidem ve svém domě a jak vyzývavě stavěla své tělo na odiv...

 Ať se vyzpovídá ze zlé pomluvy a z opovážlivého posuzování bližních, jejichž dobré vlastnosti podceňovala a snižovala. Jejich chyby, o nichž věděla, vláčela na světlo a starala se, aby o jejich slabostech se mluvilo dále; dobré zamlčovala a nalezla prostředky a cesty obvinit je i z takových chyb, jakých se nikdy nedopustili.

 Ať se vyzpovídá, že nepřítomné tvrdě odsuzovala, přítomným však lichotila.

 Ať dozná svou žízeň po cti a chvále, svou touhu vypadat bohatší než druzí, svou závist při myšlence, že by ji mohl někdo převyšovat bohatstvím a krásou, svou roztržitost v kostele v přítomnosti jiných žen...

 Ač jsem pro ni tolik udělal, nemohl jsem ji připoutat k sobě, a když mi občas sloužila, pak to bylo ze strachu, ne z lásky.

 Přestože zůstala uchráněna neřesti nečistoty, poskvrnila manželské lože. Nepociťovala žádné zábrany stýkat se s lidmi, kteří mě urážejí hříchy těla, ona, která byla plná neřestí ducha.

 Ať se obviní, že se stále zabývala napomínáním druhých, ať už pro jejich nespravedlivě získané bohatství, jejich majetky, či pro jejich příliš velká vydání za šaty a voňavky, ona, která tolik dbala na blahobyt, a almužny dávala jen, aby se blýskla.

 Ať se vyzpovídá, jak byla netaktní vůči svým služebným, jak odměřeně posuzovala chudé a s jakým pohrdáním se stavěla ke všemu, co se jich týkalo: k jejich prosbám, slzám, ale i k jejich radostem, hrám, jídlům a nápojům. (Poslední rys je podivuhodný.)

 Pro sebe nešetří na ničem, ani na množství ani na nádheře svých šatů, málo se však stará, aby zakryla nahotu chudých a utišila jejich hlad.

 Ať se obviní, že si přisvojila titul, který náleží jen mé Matce, když se nechala nazývat vládkyní, zatímco se vysmívala jiným, když dělaly totéž.

 Třebaže vyhledávala společnost nejkrásnějších a nejlépe oděných, vždy měla za to, že nad nimi vyniká. Ať nahlédne zvrácenost svého ducha, který ji svádí přehánět vlastní starosti, vidět je vždy jako větší než starosti druhých, jejichž neštěstí ji nechává chladnou a lhostejnou.

 Ať se vyzná ze své tvrdosti k služebným, jimž po namáhavé práci nedopřála odpočinek, ať byly nemocné či zdravé. Místo útěchy, kterou by byly potřebovaly, dostalo se jim nadávek a pohrdání, a navíc byly obviňovány z nedbalosti a nenasytnosti. Jejich paní se tvářila dobrotivě a mluvila, když měla mlčet, ale mlčela, když bylo její povinností mluvit.

 Ať se vyzpovídá, že znetvořeným lidem se na cestě vyhýbala...

 Přes všechny tyto chyby si uchovala důvěru v milosrdenství. Ať však nemešká a vyhledá svého zpovědníka... Říkám ti však předem, moje dcero Markéto, že tato žena, kterou tak naléhavě doporučuješ mému milosrdenství, nebude úplně odpovídat mému milosti.“

 (Poznámka překladatele: Pohoršuje někoho toto děsivě upřímné zpovědní zrcadlo z úst samého Spasitele? Ať se zamyslí sám nad sebou; jak říká ruský spisovatel: „Nezlob se na zrcadlo, když máš křivá ústa!“ V příští kapitole si sám autor klade zneklidňující otázku, zda je to Kristus, kdo zde mluví? a pokouší se dát na ni odpověď.)

 (pokračování)