Bini, Giacomo OFM

II. Vzájemnost a doplňování

 »Poněvadž už byl Pán velmi blízko a stál takřka na prahu, chtěla mít Klára kolem sebe kněze a své duchovní bratry, aby jí předčítali o utrpení Páně a jiná svatá slova. Když se mezi bratry objevil bratr Juniper, skvělý muzikant Páně, který často zpíval o Pánu vroucími slovy, naplněna novou radostí se ho tázala, zda tu nemá něco nového o Pánu. On pak otevřel ústa a z výhně svého žhavého srdce pěl slova jak ohnivé jiskry, a z jeho podobenství načerpala Boží panna velkou útěchu« (LegKl 45 - FP 3248).

3. Bůh středem doplňování

 »Neboť tehdy, když světec ještě ani bratry neměl, brzy po svém obrácení znovu vybudoval kostel sv. Damiána, a naplněn Boží útěchou toužil zcela opustit svět. Uchvácen velkou radostí a osvícen Duchem svatým předpověděl to, co potom Pán splnil« (ZávKl 4 - FP 2826).

 Toto je hluboce významný obraz, který na samém konci života svaté Kláry velmi dobře vyjadřuje duchovní pouto spojující Menší bratry a Chudé paní v nazírání Boha. Františkova a Klářina evangelijní cesta a oba jejich osudy jsou nezávislé. Jestliže se na jednu stranu Klára nazývá Františkovou sazeničkou, potom na druhé straně také on, podle starobylé tradice, v nejtěžších okamžicích svého života jde za ní a nechává se vést, svěřuje jí pochybnosti a starosti, popřípadě k ní posílá své bratry (srov. Proces 2,15 - FP 2958). František stojí u počátku Klářina povolání i povolání jejích sester; Klára si vyprošuje pomoc bratří a protestuje i vůči Řehoři IX., když ten by chtěl všem bratřím zakázat bez jeho dovolení navštěvovat kláštery klarisek (srov. LegKl 37 - FP 3232).

 Klára se zadostiučiněním shledává, že kontemplace Chudých paní je původní součástí Františkova charismatu, a to již tehdy, když ten ještě neměl ani žádné bratry (ZávKl 4 - FP 2826). Po Františkově smrti nacházejí bratři v Kláře ochránkyni původního evangelijního pojetí, neboť jeden a týž Duch z tohoto světa vyvedl jak bratry, tak ony chudé panny (2 Cel 204 - FP 793). František vytváří inspirující moment společného povolání; Klára ve své věrnosti zaručuje pokračování původního Františkova pojetí života. Ona a její sestry z klauzury sv. Damiána podporují a povzbuzují následovníky františkánského způsobu života.

 V těchto letech, počínaje obnovou podporovanou Druhým vatikánským koncilem, jsme opět mnoho získali z bohatství tohoto vztahu, který považuji pro naši charismatickou identitu za nepostradatelný.

 Ohniskem tohoto vztahu jsou podle podivuhodného vyjádření Kvítků (Kvítky 15 - FP 1844) svatá slova či mluvení o Bohu. Jedná se o extatický vztah vyvádějící nás z nás samých ke středu směrem vzhůru. Z toho pak plyne ono doplňování a vzájemnost, jež dávají našemu povolání lidskou a božskou plnost. Zkušenost takového spojení nás zavazuje překračovat každou afektivní náhradu. Nepřiblížíme se mu prostředky pastorace povolání či potřebou vzájemně se podporovat nebo dobře se cítit jedni při druhých. Přibližujeme se k sobě, abychom si sdělili něco nového o Pánu, abychom zrychlovali své kroky směrem k němu. Je to společné, rozechvělé a upřímné hledání Toho, jenž stojí na počátku našeho dobrodružství. Naše slova potom nebudou jen touhou vzájemně si sdílet, ale především vylitím ohnivých jisker sršících ze srdce, které se stalo výhní Boží lásky. Je to Bůh, který se v nás a skrze nás vyslovuje, aby tak z každého našeho rozhovoru učinil teofanii, stále zřetelnější projev své přítomnosti a vůle.

 Ideál je to vysoký a jeho dosažení se ne vždy podaří! Ve své Řeholi varuje František bratry před možnými sejitími z cesty, jež se již tu a tam zřejmě projevila (srov. ŘehFr 11 - FP 105). Nejspíš příliš přísný výklad tohoto místa vyvolala reakci Kláry, která chtěla před papežem za každou cenu zachránit toto vzájemné doplňování (LegKl 37 - FP 3232). Žít tento způsob vztahu je vždy náročným požadavkem, vyžadujícím pevnou vyrovnanost, lidskou a duchovní moudrost a solidní výchovu na jedné i druhé straně; kvůli tomu však se nemůžeme navzájem zřeknout: to je zřejmá Klářina i Františkova vůle.

 Ve svědectvích procesu Klářina svatořečení čteme: »Tato svědkyně také vypověděla, že když byl nemocen nepříčetností jistý bratr z řádu Menších bratří, který se nazýval bratr Štěpán, svatý František ho poslal do kláštera sv. Damiána, aby svatá Klára nad ním udělala znamení kříže. Když ho udělala, bratr na chvíli zaspal na místě, kde se svatá Matka modlívala; když se potom probudil, trochu pojedl a odešel osvobozen« (Proces 2,15 - FP 2958). Tato zpráva se uvádí i v jiných pramenech (Proces 3,12 - FP 2978; LegKl 32 - FP 3219; Bula svatořečení 18 - FP 3305) a vyjadřuje, jak důležitá je spolupráce mezi oběma světci i mezi oběma řády: František s důvěrou posílá ke Kláře ty bratry v obzvláště těžkých situacích, které mohla patrně uzdravit jen ona. Podobnou zkušenost prožil František sám na sobě v obtížných okamžicích vlastního života. Takovýto duchovní požadavek relativizuje všechny normální pořádky - jako právě uzdravující spánek bratra Štěpána na místě, kde se Klára modlívala. I my jsme dnes obětmi napětí, stresu a depresí, které ohrožují naše duchovní zdraví. Možná by dnes mohlo být jednou z úloh sester svaté Kláry pomáhat nám znovu nalézt harmonii františkánsko-klariánských hodnot, štědrost a krásu našeho života, aniž by byl požadován úspěch. Je snadné nechat se vtáhnout do bezprostředních nezbytností a ztratit pohled na celek, schopnost rozlišovat mezi tím, co je naléhavé, od toho, co je nutné. Zaměstnáváme se tolika plány, které si děláme či které přebíráme od konzumního světa, v němž žijeme, a ocitáme se v nebezpečí, že zapomeneme onen hlavní požadavek být Božím plánem. Myslím si, že je dnes naléhavé obnovit spolupráci mezi Klárou a Františkem a pokračovat v ní, abychom tak zabránili každé formě duchovního zmatku a rozštěpení, jež ničí zasvěcený život.

 Pokaždé děkuji Pánu, že jsem mohl již od doby, kdy jsem byl mladým bratrem, přímo při jednom klášteře prožívat zkušenost uzdravení tím, že jsem harmonicky uspořádával evangelijní hodnoty svého povolání a poslání, díky pomoci sester klarisek. Mnohokrát jsem již žádal o pohostinství ve vašich klášteřích, abych svému životu navrátil duchovní tón. Díky vám všem, sestry klarisky, za tuto terapeutickou službu, tak důležitou pro cestu povolání zasvěcené osoby.

4. Doplňování postavené na Božím slovu

»Prostřednictvím zbožných kazatelů zásobovala (Klára) dcery potravou Božího slova, z které sama čerpala bohatý podíl« (LegKl 37 - 3230).

 František nikdy nebyl hluchým posluchačem evangelia (1Cel 22 – 357); Klára pak vždy měla velkou radost, když slyšela Boží slovo (Proces 10,8 - FP 3076). Prožívá je, v něm se zrcadlí, nechává se jím přetvářet a odráží je na své sestry i svět, s vědomím, že to je vlastním posláním Chudých paní (srov. ZávKl 21 - FP 2850).

 František a Klára jsou tvůrci spirituality vycházející z naslouchání Božímu slovu a bezprostřední poslušnosti vůči němu. Nechávají se tímto slovem překvapit a odzbrojit; nechávají se de-stabilizovat, aby se tak vydávali na stále nové cesty, aniž by, tak jako Abrahám, věděli, kam vedou (srov. Žid 11,8). Nechávají se při-táhnout a utvářet slovem, aby odpovídali jeho požadavkům, a ničím se od něj nedají od-táhnout; nakonec se sami stávají živým a prorockým slovem pro svět, v němž žijí.

 Jedním z nejvýraznějších znamení těchto pokoncilních let je očividně znovuobjevení ústředního postavení Božího slova pro duchovní zkušenost, jež se chce nazývat křesťanskou. Církev nás stále povzbuzuje, abychom vstoupili do tohoto bohatství a zve nás, abychom se utvářeli a obnovovali při tomto prameni živé vody. Primát svatosti a modlitby je nepochybně možný pouze na základě obnoveného naslouchání Božímu slovu (Jan Pavel II., Novo Millennio Ineunte 39). Věřící laici, především hnutí mladých a nová řeholní společenství vzniklá v posledních letech, si pro svůj duchovní život položili za základ naslouchání Božímu slovu a porovnávání se s ním. Pro nás by to měl být návrat k našim počátkům: živeno tímto slovem, srdce by se stalo žhavou výhní, tak jako jí bylo srdce bratra Junipera, a naše slova by pak znovu dosáhla rozněcující síly. Boží slovo vždy vyvolává nové osobní uspořádání v duchovní oblasti: zavazuje nás přezkoumat naše zvyklosti a naše schémata; vytváří dynamiku hledání a přijímání, jež proměňují náš způsob života v Duchu, jak tomu bylo u Františka a Kláry. Možná právě proto lze v našich kruzích často zaznamenat jistý odpor, a tak se pokračuje v rutině, která je hrobem každého nadšení. Máme strach, že Bůh bude vyžadovat příliš mnoho, všechno! Bojíme se, že ztratíme určité struktury jistoty, i když jsou překážkou na naší kontemplativní cestě. A k tomu ještě milujeme více konzervaci než kontemplaci! Stále důvěřujeme více tradičním a bezprostřednějším prostředkům, aniž bychom se ptali sami sebe, zda nepotřebují nového ducha. Toto je oblast, do níž by mohla vzájemná pomoc bratří a sester znovu vnést dynamiku, nadšení pro náš život a především oživení touhy hledat Pána a patřit mu, jež může nabídnout jen hluboká biblická spiritualita. Přijmout, počít, střežit a rodit slovo podle příkladu Panny Marie, to jsou nepostradatelné prvky zasvěceného života prožívaného v hloubce a autentičnosti.

K zamyšlení

 1. V roce 1991, při přípravě 800. výročí narození svaté Kláry (1993), generální ministři se obrátili na františkánské klauzurované sestry se slovy: „Žádné paternalistické ochraňování ze strany bratří, ale vzájemná služba v minoritě a v pravém bratrství, která obohacuje jedny i druhé... Proč neposilovat informační a také formační vztahy ze strany sester vůči bratřím, jak to dělal sám František od samého počátku svého evangelijního povolání?“ (Klára z Assisi, nová žena 51). Jakou cestu jsme v těchto posledních letech vykonali?

 2. Je slovo a zvláště evangelium kritériem rozlišování a odpovědi na výzvy, situace a změny každodenního života společenství?

 3. Jak dosahujeme souladu v napětí mezi hodnotami a strukturami? A jaké prostředky, osobně i jako společenství, používáme pro přezkoumání cesty?

Giacomo Bini OFM

Chiara d´Assisi – un inno di lode

 Roma 2002

 z německého překladu

 Klara von Assisi – ein Lobgesang

 s přihlédnutím k originálu přeložila

Sr. M. Františka Kratochvílová OSC

 

 

(pokračování)