Čech, Zdirad

30. dubna                                                   + 1625

Tichý a hloubavý Marek Passione di Passionei, od deseti let sirotek, výborně studoval na perugijské a padovské univerzitě a získal doktoráty z filosofie a práv. Pak byl krátce u dvora kardinála Jana Jeronýma Albani (ten se ve službách papeže Pia V. pokoušel pohnout evropské panovníky ke společnému boji s Turky), jenže nepatřil do velkého světa: toužil po klášteře. Nebylo úplně jednoduché se tam dostat, ale jeho vytrvalost a houževnatost slavily úspěch a v pětadvaceti letech se stal bratrem Benediktem v kapucínském řádu a začal znova studovat, tentokrát teologii. Pak obdržel kněžské svěcení a stal se oblíbeným kazatelem, proslulým zaníceným a přitom jednoduchým jazykem. Snad i to bylo důvodem, že ho představení poslali, čtrnáct let po tom, co se stal členem řádu, jako společníka se svatým Vavřincem z Brindisi OFMCap. (POUTNÍK 7/1999), když se vydával na pouť do dalekých Čech mezi husity a luterány. Jenže se ukázala malá chybička. Nejen že byl otec Benedikt slabé tělesné konstrukce a chatrného zdraví, ale nedokázal se naučit česky. Tak musel jít zase domů. Nestal se sice slavným přemožitelem českých kacířů, ale slavným kajícníkem a vychovatelem. Zemřel v pětašedesáti letech po dlouhé úporné nemoci v konventu ve Fossombrone, zvaném Svatá Hora. Tam v knihovně bratří uchovávají rukopisy jeho knih a tam také jeho tělo očekává vzkříšení.

Do seznamu blahoslavených dal jeho jméno zapsat v roce 1867 blahoslavený papež Pius IX., jehož znak spolu se znaky Urbina a Fossombrone a štítem rodového erbu kresbu postavy blaženého otce Benedikta provází.

Jako svátek se někdy uvádí 11. květen, františkánské martyrologium ale otce Benedikta připomíná v úmrtní den (Dies Natalis).

Zdirad Čech