Reichel, František OFS

Jubilejní rok 1925, 1933

 

 

Sv. otec Pius XI. píše o svatém roce 1925 již v okružním listě „Ubi Arcano Dei“ z 22. 12. 1922. Z celého Československa bylo asi jen 4000 poutníků ve skupinách[1]. Členové III. řádu se zúčastnili pouti do Říma[2]. Ve svém vánočním projevu 24. 12. 1932 oznámil Pius XI. vyhlášení svatého roku (1933) na památku 1900 let, jež podle zbožné tradice uplynou od Kristovy smrti[3].

 

 

 

 

Krajinské sjezdy terciářů

 

 

Oživení a konání těchto sjezdů bylo v jubilejním roce 1921 – 1922. První z nich se konal v jedné z nejmladších terciářských obcí Moravských Budějovicích v neděli 24. 4. 1921[4]. V průběhu dalších let terciáři pokračovali v pořádání krajinských sjezdů. Nejvíce zpráv je o nich v rámci jubilejních roků. Tyto sjezdy mají úlohu propagační, přípravnou a buditelskou[5]. V pozdějších letech se konal např. krajinský sjezd na slavnost Nanebevstoupení Páně v roce 1936 a 1937 na sv. Kopečku u Olomouce[6].

 

 

           

 

 

            Třetí řád se velmi angažoval v charitativní práci[7]. Terciářské sociální aktivity byly i na dalších úsecích. útulna sv. Alžběty v Olomouci – charitativní spolek terciářů pečuje o starší sešlé a práce neschopné členy III. řádu. Poskytuje přístřeší a stravu a ošetřování nemocných[8]. Otevření nové útulny III. řádu sv. Františka serafínského v Kroměříži se konalo 25. 5. 1933. Místnost vysvětil P. ThDr. a PhDr. Kapistrán Vyskočil OFM, ředitel III. řádu[9]. Svěcení hotového díla lásky ve Ždírci u Polné 15. 10. 1933, tj. stavba sirotčince a útulek pro staré opuštěné lidi. Světil P. Dr. Jan Ev. Urban[10].

 

 

            Pestrá a mnohočetná byla práce i na úseku kulturním. Např. v roce 1925 se konalo v Kroměříži divadelní představení – akademie (k uctění jména pana ředitele, ke cti sv. Alžběty, ke cti Panny Marie) ve spolupráci s Charitou, byla spojena s prodejem kalendářů[11].

 

 

Koncem třicátých let se doporučují další aktivity terciářů, a tak v článku „O III. řádu sv. Františka – různé jiné počiny terciářské v jednotlivých kroužcích“- jsou doporučovány: kroužek zpěvácký a divadelní, kroužek exerciční, kroužek misionářský; i se závěrečným doporučením: „Každý kroužek ať si zvolí jednoho nebo dva nebo tři vedoucí činitele. Někoho, kdo by se o tu zvláštní věc a potřebu zajímal a horlivě staral. Pořádek ve všem“[12]!

 

 

Vydavatelská činnost

 

 

Vydávání časopisu Serafínské květy, který začal vycházet v roce 1901, pokračovalo i v tomto období. Hned od čísla 1 – 2 v 18. ročníku, tj. v roce 1918, je uvedeno, že jde o časopis terciářů československých (v minulém období bylo českoslovanských). Pořadatelem je P. Ambrož Smekal (kapucín), zodpovědným redaktorem zůstává František Švábeník. Tisk v Třebíči. Od 19. ročníku v roce 1921 je časopis číslován od ledna (předtím byl číslován od října do září). Od roku 1933 je uváděn jako pořadatel P. Josef Zatloukal (kapucín) a odpovědný redaktor Adolf Pellich. Adresa redakce i administrace je u  kapucínů v Olomouci, vydavatelem je klášter kapucínů v Olomouci. Tisk byl též v Olomouci. Předplatné za 12 čísel je 12, - Kč.

 

 

            Charakteristická pro nové období je i následující poznámka. „Bohužel až do dnešní doby využívali tisku ponejvíce zlí, dobří, až na malé výjimky, se chovali k tisku netečně[13].

 

 

            Od roku 1921 začal vycházet Serafínský prapor – věstník českomoravských terciářů. „S úchvalou nejd. arc. ordinariatu v Praze a s povolením vsd. Provincialátů řádů františkánského, minoritského a kapucínského.“ Rediguje P. Jan Štikar OFM. Redakce, administrace i expedice je ve františkánském klášteře v Praze 2. Vycházel 2x měsíčně (1. a 15. den). Předplatné 15, - Kč, od čtvrtého ročníku (1924) je uváděn jako redaktor P. K. Minařík OFM. V osmém ročníku (1928) je uváděn Serafínský prapor jako „Věstník čsl. terciářů a armády sv. Kříže“. Ve 13. ročníku (1933) je Serafínský prapor s podtitulem „Časopis pro duchovní život lidu v duchu sv. Františka“. Vedoucím redaktorem je P. Dr. Jan Evangelista Urban OFM. V roce 1922 začal vycházet na Slovensku „Serafínský svet“[14]. V tomto období již vychází i četná františkánská literatura, konkrétně:

 

 

-         P. L. Brejcha, Almanach III. řádu sv. Františka (1921)

 

 

-         sv. Bonaventura, Život sv. otce Františka (1922)

 

 

-         Kvítky slavného Pána sv. Františka (1922)

 

 

-         Dr. A. Lang, „Jacopone da Todi“ (1922)

 

 

-         P. B. Wilhem, Životopis sv. Františka (1926)

 

 

-         Sborník „Svatý František a Češi“ (1926)

 

 

-         P. L. Brejcha, Spisy sv. Františka z Assisi (1926)

 

 

-         Příručka vedení III. řádu (1931)

 

 

P. Brejcha Leander OFM vydává:

 

 

1)      Kytice na oltář sv. Antonínu Paduanskému (1231 – 1931), Praha

 

 

G. Franel 1931

 

 

2)      Legenda tří druhů a zrcadlo dokonalosti sv. Františka z Assisi (překlad) Letovice 1926

 

 

3)      Spisy sv. Františka zakladatele Bratří menších (vypravil M. Kaláb) Praha 1926

 

 

Na konci toho období, v roce 1938, vychází „Řeholní kniha a zpěvník třetího řádu serafínského otce sv. Františka z Assisi“, která byla pak po celé další velmi obtížné období téměř jedinou pomůckou terciářů. Do tisku uspořádali kněží františkánské provincie čsl., jejímž nákladem vydáno L. P. 1938. Knihu cenzuroval P. Klemens Minařík, cenzor provincie OFM (19. 6. 1936). Dovolení k tisku podepsal Dr. Jan Kap. Vyskočil, Minister provincialis, 17. února 1937. Církevní schválení: Nihil obstat Dr. A. Stříž, Imprimatur Prelat Dr. T. Opatrný. Řeholní kniha je uspořádána do čtyř částí:

 

 

I. část - o sv. Františku, zakladateli Třetího řádu, založení terciářské obce, Řehole Třetího řádu sv. Františka, Odpustky

 

 

II. část – obřadní kniha Třetího řádu - založení řadové obce, obláčka, svaté profese, měsíční shromáždění, schůze představených, řeholní volby, generální absoluce, generální absoluce ve zpovědnici, apoštolské požehnání, obnova svatých slibů řádových, visitace

 

 

III. část – modlitby – Litanie, Terciářův rok

 

 

IV. část - písně[15]

 

 

 

Duchovní zaměření - spiritualita

 

            Duchovní zaměření hned od počátku navazovalo na aktuální témata domácí, mezinárodní i celocírkevní: vznik československé církve, porážka mariánského sloupu, 700 let od založení III. řádu – jubileum v roce 1921, jubileum smrti sv. Františka (1926) a jeho prohlášení za svatého (1928), milostivá léta 1925, 1933, svatováclavské oslavy 1929, katolický sjezd 1935

 

 

Tematicky lze uvést následující okruhy:

 

 

VÍRA A SVÁTOSTI - Terciáři a Nejsvětější svátost oltářní (velmi obsáhlé téma po několik let), úcta k nejsvětějšímu srdci Ježíšovu, svatá zpověď, žena a víra

 

 

CÍRKEV - Terciáři a misie, aktuální témata (viz výše),

 

 

TERCIÁŘSKÁ (ŘÁDOVÁ) PROBLEMATIKA - Duch křesťanské obětavosti ve III. řádu, bratrská láska, o sociálním významu sv. Františka, péče o radostnost III. řádu, Terciáři a tisk.

 

 

Zajímavé je i upozornění na chyby v řádu v seriálu, který je uveřejněn na pokračování v roce 1928 s názvem – „Naše spolkové chyby. Terciářské obce mají být vzorem spolkového života, a proto mají-li se jednotliví údové v nich cítiti jako doma, musí každý jednotlivec dbáti, aby všecky ty chyby odstranil, které by byly na překážku spolužití a rozvoje jejich“. A v dalším jsou popsány (v jednotlivých číslech tohoto ročníku): I. Pýcha, II. Přetvářka, III. Marnivost, IV. Vrtošivost, V. Pomluva a klepy, VI. Nekázeň[16].

 

 

            Zásluhou provinciála P. Bonaventury Wilhema OFM vzniká v řádu Armáda sv. Kříže, tj. členové, kteří se orientují na misie a na poutě do Sv. země. Problematice Sv. země je pak určeno vždy několik stránek v Serafínském praporu pod označením Armáda sv. Kříže.

 

 

            Samozřejmostí je účast členů na mších svatých a na dalších bohoslužbách a pobožnostech, na poutích (viz výše), ale také na konání duchovních cvičení, přednášek, slavností apod., včetně svátostí, profese a slavení výročí profese. Časté byly i misie. Exercicie a duchovní cvičení ve františkánské spiritualitě se konaly především na Velehradě, na Svatém Hostýně, na Svaté Hoře, ale také u sester rafaelek na Moravci a na řadě dalších míst.

 

 

            Problémům duchovního života po stránce praktické i teoretické se neúnavně věnuje Dr. Jan Ev. Urban – většinou úvodníky v Serafínském praporu[17].

 

 

 

 

 

 

 František Reichel OFS