Svatá Klára nám říká

Klára z Assisi, sv.

Protože Kristus je

odlesk věčné slávy,

záře věčného světla

a zrcadlo bez poskvrny,

kontemplativně pohlížej

každý den do tohoto zrcadla,

královno, snoubenko Ježíše Krista,

a v něm svou tvář neustále pozoruj,

abys tak sebe celou, zevně i uvnitř,

ozdobila pestrými šaty…

Na začátku tohoto zrcadla

si všimni chudoby toho,

který byl položen do jeslí

a zavinut do plének.

Jak obdivuhodná pokora,

jak úžasná chudoba!

Král andělů, Pán nebe i země

je položen do zvířecího žlabu.

Uprostřed zrcadla pak pozoruj pokoru…

tj. blaženou chudobu,

nesčetné námahy a trápení,

které podstoupil

pro vykoupení lidského rodu.

Na konci tohoto zrcadla

pak kontemplativně pohlížej

na nevýslovnou lásku,

která jej vedla k tomu, že chtěl trpět

na dřevě kříže

a zemřít na něm

tou nejpotupnější smrtí.

Kéž bys každým dnem…

stále více planula žárem této lásky.

 

 

 

 

(Čtvrtý list svaté Anežce České, 14-27)