Pio z Pietrelciny OFMCap., sv.

            Jedná se o snad nejslavnější list otce Pia. V tomto dopisu totiž světec z Gargana popisuje událost své stigmatizace. List je adresován jeho duchovnímu vůdci, otci Benediktovi da San Marco in Lamis (1872-1942), který byl tehdy také provinčním ministrem bratří kapucínů v provincii Sant´Angelo ve Foggia.. V tomto spisu je zcela jasně patrná odlišnost mezi událostí transverberace (mystického probodení srdce) a následující událostí stigmatizace. Je také zcela evidentní, že při veškeré snaze o co nejvěrnější popis události si byl otec Pio jasně vědom toho, že některé záležitosti prostě přesně popsat nelze.

 

 

 

 

                                                          

San Giovanni Rotondo, dne 22. října 1918

 

 

J.M.J.D.F.C. *

 

 

Můj nejdražší otče,

            Ježíš, který je sluncem spravedlnosti, ať stále září ve vašem duchu, jenž je zahalen tajuplnými temnotami zkoušek, které On sám chtěl, abyste zakoušel!

            Drahý otče, pročpak jste tak plný obav a strachu ohledně svého vlastního ducha? Upokojte se, poněvadž Ježíš je s vámi a je s vámi také spokojen. Rozdírá mi to duši, když se dozvídám, že se nacházíte v tak strastiplném stavu duchovní trýzně. Oh, kolik jsem se za vás namodlil a nepřestávám se za vás stále modlit k našemu Pánu, který dal mému srdci pocítit, že je pro vás stále tím, kým byl dříve, ba dal mi také poznat, že zdvojnásobil milosti a upřednostnění, kterých se vám dostává. Opravdu vás nesmírně miluje, a proto nepodléhejte obavám.

            Jak byste se tedy mohl přesvědčit o tom, že je to Bůh, kdo nechává zuřit onu bouři kolem vás, a že se to všechno děje z valné většiny kvůli vám? Drahý otče, nepodléhejte strachu, pro lásku Boží. Vy opravdu nenesete žádnou vinu na tomto řádění bouře. Nemusíte se opravdu bát o svou duši. Ježíš je stále s vámi a vy mu jste velmi drahý. Tohle je také celá pravda tak, jak je to před Bohem. Uklidněte se a nechte, aby vás Bůh zkoušel tak, jak si to On sám přeje. Všechno se to děje právě kvůli vašemu většímu posvěcení.

            Ve svém posledním listu jsem nic nezamlčel z důvodu falešné zbožnosti, jak mne za to káráte. Tvrdíte, že jsem vás neupozornil na to, co se chystá ve vašem duchu kvůli nekajícnosti vaší duše, jak jste se nesprávně obával. Mlčel jsem jenom proto, že jsem necítil sílu k tomu, abych vás opravoval a upozorňoval na vaše omyly. Kéž byste se nedopouštěl této další křivdy vůči Boží dobrotivosti tím, že byste nechtěl opustit toto své falešné přesvědčení. Pro lásku Boží mi dejte za pravdu.

            Současné bičování vaší duše je podle Božích plánů zaměřeno k tomu, aby se člověk přiblížil božství. To je primární cíl toho všeho. Druhotným záměrem je pak to, aby začalo pronásledování Božích synů ze strany synů tohoto světa, což je evidentním plodem současné války.

            Nebojte se dále toho, že nepravost dojde až k tomu, že by potlačila spravedlnost. Nepravost totiž nakonec potlačí sebe samu, a tak dojde k triumfu spravedlnosti.

            Co vám jenom říci o záležitosti, na niž se mne tážete, totiž na to, jak došlo k ukřižování. Můj Bože, jaký jen zakouším zmatek a jaké ponížení, když musím vyjevovat to, co jsi ty, ó Bože, způsobil v tomto svém tak ubohém tvoru.

            Stalo se to zrána dvacátého minulého měsíce v chóru po slavení mše svaté. Znenadání jsem upadl do jakéhosi odpočinku, který se podobal sladkému spánku. Všechny vnitřní i vnější smysly spolu s ostatními schopnostmi duše se nacházely v nevýslovném pokoji. Všude kolem mě i ve mně bylo naprosté ticho. Okamžitě jsem pocítil velký pokoj a naprostou odhodlanost k tomu, abych byl od všeho oproštěn a abych přijal vlastní zmarnění. To všechno se odehrálo v jednom jediném okamžiku.

            Zatímco právě popisované nastávalo, spatřil jsem před sebou tajuplnou bytost, která se podobala té, s níž jsem se setkal dne pátého srpna. Jediným rozdílem mezi oběma zjeveními bylo to, že té nynější bytosti krvácely ruce, nohy a bok.

            Pohled na tuto bytost mne zmrazila. To, co jsem v onom okamžiku pociťoval, vám nejsem schopen popsat. Cítil jsem, že umírám. Určitě bych umřel, kdyby mi Pán nepřispěchal na pomoc a nepodepřel mé srdce, které chtělo vyskočit z hrudi.

            Pohled na onu bytost se vytratil a já jsem si najednou povšiml, že mé ruce, nohy a můj bok byl proraženy a že z nich kanula krev. Pomyslete na hrůzu, kterou jsem tehdy zakusil a kterou zakouším ustavičně i nadále, každodenně.

            Poranění srdce neustále krvácí, hlavně pak od čtvrtka večera až do soboty. Můj drahý otče, umírám bolestí a kvůli trýzni spojené se zmateností, které zakouším v hloubi své vlastní duše nad tím vším. Bojím se, že zemřu na vykrvácení, jestli Pán nevyslyší naléhavé vzlyky mého srdce a neodebere mi toto své působení. Dá mi nesmírně dobrotivý Ježíš právě tuhle milost?

            Odejme ode mne alespoň tenhle vnitřní zmatek, jejž musím zakoušet kvůli těmto vnějším znamením? Mocně pozdvihnu svůj hlas a nepřestanu Ho zapřísahat, aby ode mne pro své nesmírné milosrdenství odňal nikoliv bolest, poněvadž se mi zdá, že tohle je prostě nemožné, ale tato vnější znamení, která mi působí v duši zmatek a které jsou pro mne opravdu nesnesitelným ponížením, jež nejsem s to popsat.

            Ta bytost, o níž jsem vám vyprávěl v jednom ze svých předchozích listů, je toutéž bytostí, o níž jsem vám vyprávěl v jednom ze svých dalších listů, je to tedy tatáž bytost, s níž jsem se setkal dne pátého srpna. On pokračuje ve svém působení bez přerušení a přivozuje mé duši svrchovanou trýzeň. Ve svém nitru slyším ustavičné hlučení, podobá se to vodopádu, který ustavičně vyvrhuje krev. Můj Bože! Je to spravedlivý trest a spravedlivý soud, ale ať je ke mně nakonec milosrdný. Pane, budu ti stále opakovat to, co řekl prorok: „Nekárej mě, Hospodine, ve svém hněvu, netrestej mě ve svém rozhořčení!“ (Žl 6,2; 37,1).

            Drahý otče, nyní, když je vám známo všechno o mém nitru, nezdráhejte se, aby ke mně co nejdříve dorazilo slovo vašeho povzbuzení, neboť se nacházím uprostřed velmi sžíravé hořkosti, která mne pohlcuje.

            Stále se za vás modlím a za ubohého otce Augustina i za všechny ostatní.

            Stále mi žehnejte.

 

 

 

 

                                                                       Váš vroucně milující syn

 

 

                                                                                              bratr Pio

 

 

*Na začátku listů otce Pia jsou uváděna počáteční písmena jmen jemu drahých: Ježíš, Maria, Josef, Dominik, František, Chiara-Klára.

Přeložil C. V. Pospíšil OFM

 

 

První dopis z knihy Duchovní odkaz otce Pia – Tajemství stigmat otce Pia, vydalo nakladatelství PAULÍNKY, Praha 1, Petrská 9, cena 129 Kč.