Slotwiński, Tadeusz OFM

- tak označuje Tomáš z Celana (Legenda sv. Kláry 21 - FP II. 3201) město sv. Františka a sv. Kláry, kteří se v něm narodili, žili, dosáhli svatosti, zemřeli a byli pochováni. Dante v Božské komedii (Ráj XI. 52 - FP I. 2106; překlad O. F. Bablera) píše:

 Proto, kdo o tom místě zmínku činí,

 Ascesi neříkej, neb řek by málo,

 však Východ, ačli vlastně mluvit míní.

 Dokážeme si představit, jak vypadalo Assisi za dob Františka a Kláry. Kamenné domy, úzké uličky, právě takové jako dnes, snad více rozhozené a méně uhlazené, budovy stojící uvnitř těsných, kdysi mohutných hradeb střežených věžemi. Je to téměř stejné Assisi, jako zázrakem nedotknuté a živé - to znamená nezesvětštěné a nepřeměněné na muzeum - s nezbytnými opravami a přestavbami (jen po zemětřeseních), s prvky, jejichž význam se zcela ztratil, jako na příklad dvířka smrti, o nichž mluví průvodci.

 Když pozorujeme člověka z hlediska jeho narození a původu, má něco z tohoto místa a prostředí. Skutečně se zařazuje do určitého historicko-zeměpisného prostředí, mimo než ztrácí svou totožnost. Vzdálit se od podmíněnosti místa a času znamená zrušit lidskou skutečnost, která dozrává a připodobňuje se slunci na vlastní zemi.

 Právě z těchto důvodů zrodila se potřeba poutí. Když se odebereme do míst, kde žil určitý člověk, děláme to, protože ho chceme poznat konkrétně, pochopit ho bezprostředně, vzdáleni od abstraktních koncepcí, a tedy v okolnostech, které dávají čerstvost, intenzitu jakoby lidské hloubi. A tak místa, lidé, skutečnosti, když překračují bariéru času, nabývají svěží barvy, rozměry své doby.

 Abychom lépe pochopili život Františka a Kláry v jejich různorodých důsledcích, je dobré pozorovat je ve vlastní zemi a místě, když se modlí, putují, chválí a oslavují Boha. Umbrie v kráse svých zelených dolin a v milém zurčení potůčků není hrdá, ale upřímná, pokorná a vzrušující; dává nenahraditelné rámce a ideální scenérii těm, kdo povznesli sebe a svět na vrcholy neporovnatelného lyrismu ducha.

 Poutníci, kteří se ubírali do Kristovy země, toužili spatřit místa, kde Ježíš zanechal své stopy, aby uslyšeli ohlas a pochopil smysl slov podobenství v krajině, kde poprvé byla vyslovena.

 Dnes obrazy krajiny - i ty, které představovaly pozadí toho, co prožívali František a Klára, byly do hloubky přetvořeny technikou. Proto se sama tělesná přítomnost na těchto místech - bez spisů světců a františkánských pramenů v ruce - může ukázat nedostačující. Samozřejmě, že fyzický návrat na místo zůstává něčím nenahraditelným, musí však být spojen s rekonstrukcí prostředí a historie světa, kde žili ti, které chceme poznat.

 Dobré asfaltové cesty vedoucí do Assisi, Porciunkule, sv. Damiana, do baziliky sv. Františka, baziliky sv. Kláry či do Carceri - musí, jak se říká, ustoupit místo pěšinám, po nichž František spolu se svými druhy-bratry, stejně jako jeho současníci, pomalu chodili pod pražícím červencovým sluncem i v chladných prosincových dnech. A bazilika Matky Boží Andělské musí sejmout ze sebe svou dnešní okázalost a opět se stát Porciunkulí, to znamená malým kouskem, malou částí v řeholní vládě, se sytě zeleným lesem a maličkou, Františkem obnovenou kapličkou, v níž se večer shromažďovali Menším bratři s vesničany, kterým pomáhali při celodenní práci: přicházeli sem, aby strávili noc pod ochranou Marie. Je to místo, kde skupina Františkových bratří dostala souhlas s právem hostí, a kterou František jednoho zimního večera okouzlil příběhem o dokonalé radosti (FP I. 278).

 Pouť po františkánských místech se neuskutečňuje přesně podle historického nebo zeměpisného kritéria, ale provází lidský a duchovní vývoj Františka, Kláry a těch, kteří byli s nimi. Všechna františkánská místa jsou ozářena nadčasovým kouzlem a zdá se, že tady se čas zastavil. Stačí několik chvil ticha, abychom v ovzduší ustrnulém na věky pocítili přítomnost Františka, Kláry, Bernarda, Lva, Jiljího, Rufina a ostatních prvních druhů Chudičkého. Určitě se s nimi setkáme. Osloví nás. Vyslechněme je. Jejich slova uchovejme v srdci a podělme se o ně s lidmi naší doby.

 Assisi je okouzlující. Bohatství umění, kultury a kouzlo přírody obklopující město, které z něj činí středisko pravé krásy, mohou zaclonit pravé tajemství, které skrývá v jedinečném a velikém záblesku barev a slunce. V Assisi, před více než osmi staletími, rozehrálo se úchvatné dobrodružství, které Jan Pavel II. nazval trvalou lekcí Assisi.

 Je to „lekce sv. Františka, který vtělil do života ideál, jenž nás uchvacuje; je to lekce sv. Kláry, která byla jeho první následovnicí. Je to ideál skládající se z mírnosti, pokory, hlubokého vnímání Boha a oddanost službě všem. Svatý František byl člověkem pokoje; sv. Klára byla v nejvyšším stupni ženou modlitby. Její spojení s Bohem podpíralo Františka a jeho druhy, podobně jako nás podepírá dnes. František a Klára dávají příklad života v pokoji s Bohem, se sebou, se všemi muži i ženami na tomto světě. Ať tento svatý muž a tato svatá žena jsou inspirací pro všechny dnešní lidi, aby měli stejnou sílu charakteru a lásky k Bohu a k bližnímu, a kráčeli dále cestou, kterou musíme společně jít. Pohnuti příkladem sv. Františka a sv. Kláry - pravých učedníků Kristových - a přesvědčeni příkladem tohoto dne, který jsme prožili společně, zavazujeme se zpytovat své svědomí, abychom věrněji naslouchali jejich hlasu, očistili svého ducha od předsudků, hněvu, nepřátelství, žárlivosti a závisti. Budeme se snažit vytvářet pokoj v myšlení i jednání, a mít mysl i srdce obrácené k jednotě lidské rodiny“ (modlitební setkání představitelů náboženství v Assisi 27. 10. 1986).

 Z tohoto dobrodružství zůstala díky řízení Prozřetelnosti nejen vzpomínka, ale živá přítomnost, která se skrývá ve zdech Assisi. Po osmi staletích zůstaly relikvie a vzpomínky. Celé Assisi je živou relikvií a svědectvím lidí: Františka a Kláry, lidí mimořádných. Jenom snad lidí? Assisi je svědectvím zvláštního zalíbení, jaké měl nebeský Otec kvůli Ježíšovi ve Františkovi a Kláře, v tom prosťáčkovi, v Chudičkém. Ve Františkovi, který - jako málo kdo během dějin církve a lidstva - naučil se od Krista být tichý a pokorný srdcem. Ano, Otče, takové bylo tvoje zalíbení. Tolik lidí přichází do Assisi, aby chodilo po stopách Božího zalíbení a vyvolení, po stopách Chudičkého a Kláry.

Tadeusz Slotwinski OFM

 Asyž, umilowane miasto Pana

 Glos sw. Franciszka 1/2003

 z polštiny přeložil Radim Jáchym OFM

(pokračování)