Slotwiński, Tadeusz OFM

 František se narodil v sousedství Piazza del Comune („obecní rynek“), a tam strávil své dětství a mládí. Jeho otec Petr Bernardone zde měl pravděpodobně dva domy, buď současně, nebo krátce po sobě. Na místě jednoho z nich byla později postavena Chiesa Nuova – „nový kostel“, a na druhém kaple San Francesco Piccolino – „sv. František maličký“. Zdá se, že se na tomto místě Chudičký narodil 1181 nebo 1182. Připomíná to latinský nápis: „Hoc oratorium fuit bovis et asini stabulum in quo natus est sanctus Franciscus mundi speculum.“ (Tato kaple byla stáj pro vola a osla, kde se narodil sv. František, zrcadlo světa.) Františkova matka se prý na radu tajemného poutníka uchýlila na místo určené na stáj, aby porodila syna. Je to legenda obsahující tradici o podobnosti Františka s Ježíšem dokonce i co do narození. Jedna píseň o světci říká: „Ve stáji ses narodil v stopách Spasitele.“ Často se stávalo, že legenda a zbožnost přidávaly k čisté a prosté skutečnosti mnoho doplňků. Neznamená to, že je třeba takové přídavky odmítat. Představují totiž živý historický komentář k skutečnostem, jakoby doprovod k epopeji.

 V době narození syna nebyl Petr Bernardone z obchodních důvodů přítomný. Pobýval ve Francii, odkud dovážel mnoho vzácného zboží, a odkud si dříve přivezl i svou ženu Piku.

 Sklad sukna, kde se odbýval živý obchod s látkami, představoval Františkův všední den. Jeho život však v porovnání s otcem vypadal mnohem užitečněji, originálněji a zajímavěji, určitě byl méně závislý na penězích. Když to všechno dáme dohromady, otec byl na syna hrdý a viděl v něm možnost splnění mnoho snů týkajících se společenského vzestupu, až po urozenost. Legenda tří druhů (2 - FP 1395-96) uvádí: „František pocházel z Assisi ve Spoletském údolí. Matka mu nejprve dala jméno Jan. Když se však jeho otec vrátil z Francie, nazval syna, který se narodil v době jeho nepřítomnosti, František. Když dospěl, byl bystrý a obchodoval jako jeho otec. Povahou však byl jiný než on, protože byl veselejší, otevřenější, vyváděl veselé kousky a rád zpíval. Se sobě rovnými mladíky se ve dne v noci potuloval městečkem, štědře rozdával z toho, co mu náleželo, a co vydělal, promarnil v hostinách a podobných zábavách. Proto ho často rodiče kárali, vytýkali mu, kolik utrácí, říkali, že se chová jako nějaký kníže a ne syn obchodníka. Protože však byli bohatí a měli ho velmi rádi, leccos mu trpěli a nechtěli si ho rozhněvat. Když sousedé jeho marnotratnost odsuzovali, říkala jim jeho matka: ,Jen tak o mém synu nesmýšlejte! Z milosti Boží ještě může být Božím synem.´“

 Avšak přes mladistvou bezstarostnost a živelnost i zaměstnání obchodníka se František projevoval jako citlivý a štědrý k chudým. „Jednou stál zamyšlen v obchodě, když přišel žebrák a pro lásku Boží ho prosil o almužnu. František však, zaujat myšlenkami na obchod a zisk, ho odbyl. Osvícen však milostí Boží, ihned se za svou nezdvořilost pokáral. Řekl si: ,Kdyby tě ten chudák prosil o něco jménem velkého knížete nebo barona, jistě bys mu jeho prosbu splnil. Čím spíš jsi ji měl splnit, když tě prosil pro Krále králů a Pána všech?´“ (Legenda 3 druhů 3 - FP 1397).

 Assisan byl báječným vůdcem mládeže. Nevědomky usiloval o něco význačného, co by mu mohlo přinést v očích veřejného mínění definitivní a slavné uznání.

 Všechno se to odehrávalo ve čtvrti sousedící s Piazza Comune, kolem dnešního kostela Chiesa Nuova a kaple San Francesco Piccolino, kde Petr Bernardone měl dům, sklady a obchod. Trochu výše, na svahu hory Subasio, tyčí se Rocca - pevnost, jejíž impozantní zdi se dobře zachovaly až dodnes. Assiští v ní viděli symbol a oporu císařské vlády. Z této pevnosti položené na hoře roztahovaly nad městem svou moc oddíly císařských vojsk pozorně sledující cesty vedoucí do něj ze všech stran. S využitím císařské podpory utvořila se skupina obyvatel pokládající se za maiores čili větší a významnější.

 Roku 1198 povstal lid se zbraní. Byli to minores čili lidé druhé kategorie. Oblehli pevnost a nakonec ji rozbořili. Františkovi bylo 16 let a účastnil se obležení i dlouhé války spolu s minores. Bojoval nejdříve v občanské válce mezi protivnými frakcemi v městě, a potom proti Perugii, která byla oporou pro šlechtu a císařovy stoupence.

 Abychom lépe pochopili význam událostí onoho období a několika následujících let Františkova života, je nutné vystoupit na pevnost Rocca. Z této výše je vidět na severozápadě most sv. Jana a Perugii, kde se František dostal do vězení a onemocněl, pod nohami se pak rozkládá město - tady poražený mladík strávil několik let v rekonvalescenci. Na jih vidíme Spello a Foligno, jejichž směrem jistého jarního rána 1205 vyjel František na koni, aby se připojil ke knížeti Gentile della Tagliara z Manopello.  Avšak už za Folignem, a to v Spoletu, kde údolí uzavírá převyšující ji longobardský hrad, zastavuje ho vidění anebo snad sen. O tom však budeme mluvit v dalším pokračování.

 Do samotného Assisi se budeme ještě častěji vracet, když budeme mluvit o sv. Damiánu, Carceri, Rivo Torto, Porciunkule a o bazilikách sv. Františka a sv. Kláry.

Tadeusz Slotwinski OFM

Asyž, umilowane miasto Pana

Glos sw. Francziska

z polštiny přeložil Radim Jáchym OFM

(pokračování)