Somalo, Eduardo Martínez

U příležitosti 10. generální kapituly SFŘ přeje si Kongregace pro instituty zasvěceného života a společnosti s životem apoštolským tímto poselstvím oslovit všechny účastníky kapituly a vaším prostřednictvím všechny členy celosvětového bratrského společenství sekulárních františkánů.

 

 

Vypůjčujeme si pozdrav sv. Františka „Pán ať vám dá pokoj“, který je určen zvláště všem členům kapituly, shromážděným z různých částí světa, generální ministryni, paní Emanuele de Nunzio, otcům generálním duchovním asistentům i celé odstupující mezinárodní radě.

 

 

Generální kapitula, kterou slavíte, je první v novém tisíciletí. Takové historické okolnosti vás přivádějí k nutnosti hledat odpověď na Kristovo pozvání, opakované Svatým otcem Janem Pavlem II., abyste se vydali na cestu. Tato kongregace - úřad, který pomáhá nejvyššímu veleknězi a vykonává svou pravomoc nad Třetími řády, chce nabídnout v tomto svém poselství vám, kapitulní bratři a sestry, i všem sekulárním františkánům světa, zamyšlení nad pastoračními směrnicemi Svatého otce pro církev na začátku nového tisíciletí.

 

 

Současná generální kapitula má obzvláštní důležitost, když vezmeme v úvahu skutečnost, že po ukončení legislativní cesty, která měla svůj vrchol v roce Velkého jubilea, schválila tato kongregace definitivně vaše generální konstituce. Ty vás nyní vyzývají, abyste je dodržovali a posílili svou přítomnost jako sekulární františkáni v životě církve i společnosti.

 

 

Tato generální kapitula SFŘ, jako hlídka očekávající úsvit, silná ve víře a naději, je povolána, aby probudila novou naději v celém řádu, aby znovu vyslovil přání „zachovávat evangelium podle příkladu sv. Františka z Assisi“ (Řehole SFŘ, čl. 4), doširoka rozevřít obzory dialogu a poslání hlásat „Krista svým životem i slovy“ (Řehole SFŘ, čl. 6) „s důvěrou, že v každém člověku je přítomen božský zárodek“ (Řehole SFŘ, čl. 19).

 

 

Je třeba, abyste pamatovali na potřebu neustále se vracet k vaší řeholi, protože v ní a v generálních konstitucích „je shrnuta cesta vašeho následování Krista, kterou charakterizuje zvláštní charisma potvrzené církví“ (Vita consecrata 37), ve šlépějích sv. Františka z Assisi, který vtělil evangelium do konkrétního způsobu života. Tím ho učinil pro každého sekulárního františkána „důležitým bodem denní zkušenosti, na základě specifického povolání a jasné identity“ (Vyhlášení Generálních konstitucí SFŘ).

 

 

V nedávné instrukci Návrat ke Kristu, kterou Kongregace pro instituty zasvěceného života a společnosti s životem apoštolským adresovala osobám zasvěceného života pro obnovené úsilí ve třetím tisíciletí, se vyskytují některé úvahy, které lze též aplikovat na vaše bratrské společenství - živý světský výraz velké františkánské rodiny. Také vám, sestry a bratři ze SFŘ, je opakována výzva: „Je tedy nutné nechat se vést Duchem při stále obnovovaném odhalování Boha a jeho slova, je nutná vroucí láska k němu a k lidstvu, nové pochopení daného charismatu. Jde o to, usilovat o spiritualitu chápanou v silném smyslu slova, totiž o život podle Ducha“ (Návrat ke Kristu 20).

 

 

Vskutku SFŘ i dnes „potřebuje hlavně větší duchovní snahu, která by mu pomáhala převést do konkrétního života evangelijní a duchovní smysl křestního zasvěcení a svého zasvěcení nového a zvláštního“ (tamtéž), obnoveného a znovu potvrzeného profesí v SFŘ. Je nutné ještě více přilnout ke Kristu, který „je dar Otcovy lásky a cesta k němu; je pravda, do které nás uvádí Duch svatý; on (sám) je život, který nám přišel dát v hojnosti“ (Řehole SFŘ, čl. 4), abychom se rázně vydali zase znovu na cestu obrácení a obnovy. Můžete a musíte se navrátit ke Kristu, protože on sám přišel především proto, aby se s vámi setkal, a na cestě vás doprovází. „Znovu vycházet od Krista znamená tedy znovu najít první lásku, inspirující jiskru od toho, koho jsme začali následovat. On nás první miloval. Následování je jen odpovědí lásky na lásku Boží“ (Návrat ke Kristu 22), prožívanou v bratrském spojení v lůně církve, která je společenstvím lásky (srov. Řehole SFŘ, čl. 22).

 

 

Svatost, k níž vás vaše řehole vybízí, „je plodem setkání s ním v mnoha formách přítomnosti, kde můžeme odhalovat tvář Božího Syna, tvář trpící a zároveň tvář Zmrtvýchvstalého“ (Návrat ke Kristu 23) s cílem rozpoznat ho v pohledu víry, v důvěrném seznámení s Božím slovem, se svátostným životem, s modlitbou, a především s cvičením se v lásce. Vaše generální konstituce vám přikazují „objevit Otce přítomného ve svém srdci, v přírodě i v dějinách lidstva, v nichž se naplňuje jeho plán spásy“ (Generální konstituce SFŘ, čl. 12.3). Rozjímání takového tajemství vás uzpůsobí ke spolupráci na tomto plánu lásky.

 

 

Láska k bližnímu a díla milosrdenství představovaly pro SFŘ po celá staletí výsadní prostředí, v němž bylo evangelium prožíváno konkrétně. Nemocnice, školy, útulky a záložny zakládané františkánskými terciáři, a obzvláště řady chudých, kterým bylo pomoženo, nazí, kteří byli oděni, hladoví, kteří byli nasyceni, nemocní a uvěznění, kteří byli navštíveni, cizinci, kteří byli přijati sekulárními františkány nebo podpořeni jejich nepostradatelným přispěním, jsou důkazem toho všeho. „Je nutné, abychom se i dále cvičili v tomto dynamismu s tvůrčí věrností, protože je nenahraditelným zdrojem v pastorační práci církve. V hodině, v které se dovoláváme nové fantazie lásky a autentického schválení a potvrzení lásky slova láskou skutků, zasvěcený život se dívá s obdivem na apoštolskou tvůrčí činnost, která dala vykvést tisícům tváří lásky a svatosti ve specifických formách; avšak nemůže nepociťovat naléhavou nutnost s tvořivostí Ducha nadále překvapovat svět novými formami činorodé evangelijní lásky pro potřeby naší doby. ... Jde o to, přiblížit se k chudým, starým, závislým na drogách, nemocným AIDS, vyhnancům, osobám, které snášejí každý druh utrpení pro svou zvláštní situaci. S pozorností soustředěnou na změnu vzorů, protože pomoc už není považována za dostatečnou, je tu snaha vykořenit příčiny, z kterých potřeba pochází. Chudoba národů je zaviněna ctižádostí a lhostejností mnohých a strukturami hříchu, které mají být odstraněny“ (Návrat ke Kristu 36).

 

 

Vaše generální konstituce vskutku důrazně tvrdí, že sekulární františkáni „v duchu minority ať se věnují především chudým a lidem na okraji společnosti, ať už se jedná o jednotlivce, skupiny lidí nebo celé národy. Ať spolupracují na odstranění všeho, co lidi staví na okraj společnosti, a všech forem chudoby, které jsou výsledkem neschopnosti a nespravedlnosti“ (Generální konstituce SFŘ, čl. 19.2). Dnes je nutno myslet na nakládání s ženami, obchodování s dětskými otroky, děti opuštěné na ulicích nebo naverbované do armád.

 

 

I když nejste jediní, kdo má tento závazek, je vaše služba důležitá, a tak se na vás obracíme s povzbuzením, abyste spolupracovali se všemi lidmi dobré vůle, s hnutími a institucemi, aby se tak vytvořila „civilizace, ve které se má stát důstojnost lidské osobnosti, spoluzodpovědnost a láska živou skutečností“ (Generální konstituce SFŘ, čl. 18.1).

 

 

Zamyšlení generální kapituly nad vzájemným společenstvím života v rámci františkánské rodiny vám pomůže lépe uspořádat vaše vztahy jako výměnu darů ve vzájemně se doplňující povaze církevních povolání; tedy v takovém společenství života, uskutečňovaném v téže duchovní rodině, vyvolané Duchem v církvi, že SFŘ nachází svou jasnou identitu františkánského evangelního bratrského společenství, které se angažuje ve službě ve světě a zvláště v životě společnosti (srov. Generální konstituce SFŘ, čl. 28). Společně s řeholními členy téže františkánské rodiny musíte vypracovat „konkrétní (pastorační) programy, aby umožňovaly Kristově zvěsti oslovit osoby, utvářet komunity, ovlivňovat hluboce svědectvím evangelijních hodnot ve společnosti a kultuře“ (Návrat ke Kristu 7). Tento závazek se oživuje, když přecházíme od formálních vztahů „k prožívanému bratrství ve vzájemném charismatickém obohacování. Je to úsilí, které může napomáhat celému Božímu lidu, protože spiritualita společenství dává duši institucionální stránce se smyslem pro důvěru a otevřenost, který plně odpovídá důstojnosti a odpovědnosti každého pokřtěného“ (tamtéž).

 

 

Vzájemné společenství života, o němž mluví vaše řehole, není omezeno pouze na františkánskou duchovní rodinu, vždyť chcete „různými způsoby a formami, avšak ve vzájemném společenství života zpřítomňovat v životě a poslání církve společné charisma serafínského Otce“ (Řehole SFŘ, čl. 1). Je to společenství misijně zaměřené. Svou profesí jste „ještě těsněji byli spojeni“ (Řehole SFŘ, čl. 6) v hlásání „Krista životem i slovy“ (tamtéž). Jste vybízeni k tomu, abyste žili „v plném společenství s papežem, biskupy a kněžími a napomáhali otevřenému i apoštolsky tvořivému a plodnému dialogu (nesenému) důvěrou“ (tamtéž) ve společném františkánském povolání „obnovovat církev“ (Řehole SFŘ, čl. 6). Vzájemné společenství života, prožívané v otevřenosti k Duchu Stvořiteli, vás povede k tomu, abyste „vsadili na lásku tím, že budete usilovat o lásku činorodou a konkrétní ke každé lidské bytosti“ (Návrat ke Kristu 10). Společenství mezi sekulárními a řeholními františkány tak bude vyjadřovat „stálé úsilí o jednotu v lásce“ (Návrat ke Kristu 18) a stane se školou společenství pro křesťanskou komunitu a vzorem pro bratrské soužití mezi národy.

 

 

Toto zamyšlení kongregace nad vnitřní podstatou společenství jako svědectví přikázání vzájemné lásky je určeno zvláště vám, členům SFŘ, kteří jste nedílnou součástí velké františkánské rodiny. Přitom je důležité podtrhnout vaši úlohu při vytváření nového ovzduší společenství. Skutečně musíme mít vždycky na paměti, že „v minulých dobách hlavně řeholníci a řeholnice tvořili, duchovně živili a řídili různé formy, přidružující laiky, dnes díky stále větší formaci laikátu tu může být vzájemná výpomoc, která napomáhá v porozumění specifičnosti a kráse každého životního stavu. Společenství a vzájemnost v církvi nemají nikdy jen jediný smysl. V tomto novém ovzduší církevního společenství kněží, řeholníci a laici jsou daleko od toho, aby se navzájem ignorovali nebo aby se organizovali jen se zřetelem na společné činnosti. Mohou znovu najít správný vztah ke společenství a obnovenou zkušenost o evangelijním bratrství a vzájemném charismatickém snažení, v doplňování, která má stále ohled na různost“ (Návrat ke Kristu 31).

 

 

10. generální kapitula SFŘ je také volební kapitulou, která má obnovit službu mezinárodní rady. Kongregace pro instituty zasvěceného života a společnosti s životem apoštolským při této příležitosti cítí povinnost vyjádřit díky a vděčnost odcházející mezinárodní radě. Naše úcta platí zvláště odcházející generální ministryní, paní Emanuele de Nunzio. To, co bylo za jejího předsednictví uskutečněno ve světovém SFŘ, vejde navždy do historie řádu a církve. Díky její zodpovědné službě, prováděné s vděčností a láskou, obohatilo mezinárodní bratrské společenství SFŘ znatelně své duchovní, organizační a legislativní dědictví. Mezinárodní předsednictvo napomohlo neúnavnou prací a za pomoci všech členů rady k tomu, že sekulární františkáni horlivě kráčejí po cestách všeobecné církve.

 

 

Sestry a bratři ze SFŘ, tímto poselstvím, které chce být také výrazem úcty a díků vám všem, svěřujeme váš růst Marii, Matce Ježíšově, aby byla vždy pro vás vzorem v naslouchání Slovu a věrnosti vašemu povolání. Všem členům kapituly a všem sekulárním františkánům, které zastupujete, přejeme, abyste s ní, s Pannou učiněnou chrámem, přijali Ducha, a tak vytvářeli společenství lásky.

 

 

Rádi bychom skončili slovy Svatého otce Jana Pavla II.: „Nové století a nové tisíciletí se otevírají v Kristově světle. Ne všichni však toto světlo vnímají. Nám připadl úchvatný a náročný úkol být odleskem tohoto světla. ... Je to úkol, který nás rozechvívá, když si uvědomujeme slabosti, jež nás často činí matnými a plnými stínu. Je to však úloha, která se dá splnit, když se vystavíme světlu Kristovu a když se dokážeme otevírat milosti, jež z nás činí nové lidi“  (Nuovo millennio ineunte 54).

 

 

Ať na mezinárodní bratrské společenství SFŘ, na jeho činnosti, plány, na cestu v následování Krista, inspirované sv. Františkem z Assisi, ke které se zavázalo, i na vás všechny na přímluvu sv. Františka z Assisi sestoupí požehnání Páně.

 

 

Vatikán, 18.listopadu 2002

 

 

Eduardo kardinál Martínez Somalo

 

 

 prefekt