Bini, Giacomo OFM

8. Výchova

Žhavý pohled své vnitřní touhy (Klára) pevně zaměřila na Světlo. Protože   se povznesla nad oblast pomíjejících věcí, tím více otevřela srdce proudům milostí“ (LegKl 19 - FP 3197).

 Lidská osoba je bytost nesoucí ve svém srdci větší tajemství, než je ona sama: vše spočívá ve vnímání, v pevném zaměření pohledu, dle Klářina příkladu, na darované tajemství; jen tak lze dospět k setkání s tím, s nímž je možno žít v plnosti. Toto zaměření pohledu na Světlo přebývající v konečném stvoření se pozvolna proměňuje v touhu po Bohu, v neustálé úsilí člověka dát mu prostor a odstranit každou překážku bránící sjednocení, a tak tento vztah žít do hloubi den co den.

 Jde o to, vychovávat se a nechat se vychovávat v poslušnosti vůči Duchu. Podle Františka a Kláry „ať se (bratři a sestry) snaží o to, po čem mají toužit nade všecko, totiž aby měli Ducha Páně a ten aby v nich svatě působil“ (ŘehFr 10 - FP 104; ŘehKl 10,7 - FP 2811). Ten, kdo v nás probouzí vzpomínku na Ježíšova slova, je Duch svatý; on nám také dává poznat univerzální Boží otcovství, které nám umožňuje žít jako bratři a sestry. Duch Páně, jenž přebývá v jeho věrných (Napomenutí 1 - FP 143) nám den za dnem pomáhá rozpoznávat požadavky našeho povolání a dává nám odvahu žít v radikální vzájemné poslušnosti. Nejde tedy o to, vychovávat k formální poslušnosti vůči ministrům či abatyším, ale o to, aby se všichni podřizovali Duchu, o hluboký postoj zodpovědnosti. Každý lidský vztah, každá událost našeho života, jestliže je budeme číst v Božím světle, se nám pak stanou příležitostí k poslušnosti, k rozpoznání Boží vůle a k přijetí jeho plánu s námi.

 Je třeba vychovávat k radikálnímu vyvlastnění. Zachovávat svaté evangelium znamená podle Kláry a Františka žít v poslušnosti, bez vlastnictví a v čistotě (ŘehFr 1 - FP 75; ŘehKl 1,2 - FP 2750). Je důležité držet se toho, že není použit termín chudoba, ale výraz bez vlastnictví. Nejde jen o vyvážený vztah s věcmi, ale o postoj, který má vyznačovat v hloubce identitu Chudých sester a Menších bratří: žít bez vlastnictví znamená zřeknout se přisvojování si lidí, úkolů, které jsou nám svěřeny, ba samotného Boha a jeho slova... Všechno jsme dostali od Boha a jsme povoláni vše vrátit zpět, nechceme-li se stát zloději dober, které nám Bůh zadarmo přidělil. Tento postoj radikálního vyvlastnění, přesvědčeného a odevzdání sebe samého bez lítosti, vyžaduje stálé obracení a musí být denně obnovován, počínaje žasnoucí kontemplací toho, co pro nás Bůh sám udělal: Bratři, vizte Boží pokoru... Nic ze sebe si neponechávejte pro sebe (List kap. 2 - FP 221; srov. 4LAn - FP 2902 a 2904). To je velký úkol výchovy! A je to cesta plná překážek: největším nebezpečím je vystačit si sám, jistota, že jsem na správné cestě, strach před konfrontací s ostatními a lenost při hledání. Aby měl člověk postaráno jednou pro vždy, je třeba držet se jistých schémat pokládaných za bezpečná jednou provždy, věrní určitým zděděným strukturám považovaným po staletí za neměnné. Sv. Jan od Kříže píše: Budiž vítána každá změna, Pane Bože, abychom se upevnili v tobě. Každá změna se může jevit buď jako hrozba vzbuzující strach, anebo jako exodus, naděje pro budoucnost vytvářenou v Duchu. Často máme strach jít po nových stezkách, a to především tehdy, došlo-li již k nějakému nevydařenému pokusu, jako by se ani tyto zkušenosti nemohly stát Božím zjevením a představovat momenty růstu. Nebo se zapomínáme občas ptát, zda naše struktury napomáhají kontemplaci: některé struktury totiž mohou být nadále udržovány takové, jaké jsou, některé však je třeba pravidelně upravovt, zatímco opět jiné je třeba vytvořit, aby autenticky odpovídaly našemu povolání. Napětí mezi strukturami a hodnotami nás bude provázet až do hrobu, měli bychom s ním však umět zacházet a zaměřovat je s moudrostí a trpělivostí. Kdo například nevnímá nutnost neustále se vychovávat k bratrskému vykonávání autority? Struktura druhého řádu nemá, stejně jako struktura prvního řádu, podobu pyramidy, a nevytváří znovu benediktinské společenství tlačící se kolem opata či abatyše jako kolem druhého Krista, nýbrž je evangelijní. Pozornost všech - abatyše i sester - se obrací na evangelium a jeho jsou poslušné.

 Věřím, že všichni můžeme podepsat tuto úvahu jedné klarisky; jak se však v mnoha klášteřích žije vykonávání autority? Jaká pozornost je věnována výchově k odpovědnosti ze strany abatyše? Skutečná výchovná cesta se stává nemožnou bez opravdového sesterského dialogu uvnitř kláštera, mezi kláštery a ve federacích. Naopak nejsou řídké případy nemálo klášterů, jež jsou přesvědčeny, že pomoc od ostatních nepotřebují...

 Spolupráce mezi našimi dvěma řády je v této oblasti různá v závislosti na různých zeměpisných oblastech: jsou tu početné a veliké rozdíly! Prakticky je vše přenecháno dobré vůli a více či méně prozíravé podnikavosti abatyší, provinčních ministrů, prezidentek federací, i když nechybí určité odvolávky a všeobecná doporučení  v konstitucích, které vyzývají ke spolupráci. Aniž by byla dotčena autorita jednotlivého kláštera, ani nedošlo k nebezpečí závislosti na bratřích, je naléhavým úkolem lépe vymezit tento tak důležitý vztah, který si přáli Klára i František, aby byla zaručena a prohloubena naše františkánsko-klariánská identita. Jsme povoláni žít naši jedinečnost v rámci upřímného vztahu, vzájemnosti a doplňkovosti, s pohledem upřeným na Království.

K zamyšlení

 1. Jsme kontemplativním bratrským společenstvím se zvláštním posláním ve světě, který se mění. Jak můžeme žít tvůrčí věrnost našemu charismatu doplňujících se řádů?

 2. Zaručit autentičnost naší františkánsko-klariánské spirituality je plodem vážně přijatého závazku bratří a sester ve vzájemné důvěře. Jak to konkretizovat v zemi či v oblasti, v níž žijeme? Jak můžeme dnes odpovědět na volání Ukřižovaného ze sv. Damiána: Jdi a oprav můj dům?

 3. Jak pomoci klášterům v těžkostech i těm příliš soběstačným, aby se více otevřely naslouchání Duchu, pravému vychovateli, a znamením doby?

 4. Aby byla výchova autentická, bude muset měnit náš životní styl a zapouštět kořeny v teoretickém i praktickém hledání Boží tváře. Co jsme v posledních letech udělali a jaký výchovný plán máme do budoucna? K čemu se vychováváme?

Giacomo Bini OFM

 (pokračování)