Slotwiński, Tadeusz OFM

 V Assisi stojíme před Františkem, kterému Ježíš zvláštní měrou a bohatostí chtěl zjevit to, co mu odevzdal Otec. Ano - František byl poslán s Kristovým evangeliem zvláště pro svou dobu: na přelom 12. a 13. století, do plnosti italského středověku, který byl skvělý a těžký současně. Avšak poslání světce tehdy neskončilo! Trvá nadále.

 Zdá se, že František se na nás obrací slovy sv. Pavla: „Milost našeho Pána Ježíše Krista ať je s vámi, bratři!“ (Gal 6,18). Děkujeme ti, svatý z Assisi, za tato přání, s nimiž přijímáš všechny ve svém městě a ve své bazilice. Když se díváme v duchu na Františka a  rozjímáme slova Listu Galaťanům, kterými promlouvá liturgie 4. října, chceme se od něj naučit tomu, že „náleží Ježíšovi“ (Gal 6,17), vždyť celý jeho život je toho dokonalým vzorem a příkladem. Chudičký se chlubil jen a výlučně křížem našeho Spasitele. Tímto způsobem dospěl do samého srdce poznání pravdy o Bohu, světu a člověku. Pravdy, kterou lze spatřit jen očima lásky.

 Když stojíme před Františkem, prosíme ho, aby nás naučil - tak jako jeho naučil sv. Pavel – „chlubit se jen křížem našeho Pána Ježíše Krista“ (Gal 6,14). Kristův kříž přináší lidstvu stále pokoj a milosrdenství. Křížem se do krajnosti projevil v dějinách člověka Bůh, který je „nekonečně milosrdný“ (Ef 2,4). V kříži byla zjevena sláva Lásky ochotné ke všemu. Jen z kříže - jako z knihy otevřené do konce - se může člověk učit do konce sobě a své důstojnosti.

 Chudičký se díval na kříž a z něho četl. Jan Pavel II. řekl: „Františku, byl jsi nazván Chudičkým z Assisi - a tys byl a zůstal jsi jedním z lidí, kteří nejštědřeji obdarovávají druhé. Měl jsi tedy nesmírné bohatství, ohromný poklad. Neboť tajemství tvého bohatství v sobě ukrýval Kristův kříž“ (Assisi, homilie 12. 3. 1982). Papež prosí Františka, aby nás naučil tomuto bohatství v chudobě a tomuto rozdávání v štědrosti.

 František podle vzoru velekněze Šimona „opravil dům Páně a upevnil svatyni,... staral se o svůj lid, aby nezahynul, proto opevnil město proti obležení“ (Sir 50,1.4). Chudičký zůstal v tradici, literatuře a umění jako ten, kdo se zasloužil o obnovu církve. František se necítil hodný přijmout kněžské svěcení, třebaže mu Ježíš tak výjimečným způsobem svěřil a dal na starost svou církev. Když se díváme na Františka, jak „chudý a pokorný vstupuje do nebe bohatý, obklopen hymny nebeskými“, chceme mu připomenout: „Františku, pamatuj na svůj lid, abys jej uchránil před pádem!“ Františku - jak za života, tak i nyní - opravuj dům Páně! Upevňuj svatyni!

 Do Assisi, města sv. Františka a sv. Kláry, papež Jan Pavel II. putoval několikrát. Dnešní zamyšlení chci zakončit několika úryvky z papežovy promluvy pronesené u hrobu Chudičkého 5. listopadu 1978: „Jsem v Assisi v tento den, který jsem chtěl zvláštním způsobem zasvětit svatým patronům italské země. Povolal mě do ní Bůh, abych mohl sloužit jako nástupce sv. Petra. Protože jsem si vědom, že jsem se v této zemi nenarodil, cítím neodolatelnou potřebu narodit se v ní duchovně. A proto tuto neděli přicházím jako poutník do Assisi, po stopách svatého Chudičkého, Františka, jenž dobře vepsal Kristovo evangelium do srdcí lidí své doby. Nemůžeme se divit, že jeho spoluobčané v něm chtěli vidět patrona Itálie. Papež, který pro své poslání má před očima celou všeobecnou církev - Kristovu snoubenku - v různých částech světa, potřebuje ve svém římském sídle zvláštní pomoc patrona Itálie, potřebuje přímluvu sv. Františka z Assisi. A proto dnes přichází sem.  Přicházím, abych navštívil toto město, které bylo svědkem mimořádného Božího dobrodružství, které se odehrálo mezi 12. a 13. stoletím. Toto město bylo svědkem udivující svatosti, která se zde projevila jako velké vanutí Ducha. Vanutí, jehož účastníkem se stal sv. František z Assisi, jeho duchovní sestra Klára a tolik svatých téže evangelijní duchovnosti. Františkánské poselství se rozšířilo daleko za hranice Itálie a rychle dospělo i do polské země, z níž já pocházím. A stále tam, jako ostatně v jiných krajinách světa a na jiných kontinentech, přináší hojné ovoce.

 Proto dnes, když jsem poprvé jako papež zanechal své stopy tady, u zdrojů onoho velkého vanutí Ducha, u zdrojů mimořádné obrody církve a křesťanství 13. věku díky osobě sv. Františka z Assisi, celým srdcem se obracím k našemu patronovi a volám: Pomoz nám, svatý Františku z Assisi, přiblížit Krista církvi a současnému světu! Pomoz všechno rozřešit na základě evangelia, aby Kristus mohl být pro člověka naší doby Cestou, Pravdou a Životem!“

 František nám zanechal skvělý příklad člověka planoucího zvláštní láskou ke Kristu, věrného služebníka církve, srdečného přítele lidí a všeho stvoření. Proto dodnes úžasně přitahuje i ty, kdo nejsou křesťany. Byl však především člověkem víry v Boha, vřelým učedníkem Kristovým, věrným synem církve, citlivým bratrem všech lidí, a nad to bratrem všeho stvoření.

 V Assisi je třeba setkat se s Františkem a dovolit, aby se láska, kterou tak hojně obdařoval všechny, přelila z jeho duše do našich duší. Jeho duch je stále živý. Assisi bylo svěřeno tajemství sv. Františka. Odhalit a uchopit toto tajemství - to je největší touha každého, kdo přibývá do tohoto města. Když se v Assisi setkáme s Chudičkým, potom se naše ústa otevrou, aby volala: „Buď veleben, můj Pane!“ a povzneseme své srdce k Bohu. A když uvidíme svého bližního, zavoláme spolu s Františkem: „Pokoj a dobro tobě, bratře!“

 

 

Tadeusz Slotwinski OFM

 Asyž, umilowane miasto Pana

Glos sw. Franciszka

 z polštiny přeložil Radim Jáchym OFM

(pokračování)