Blahoslavený Kryštof z Romagne OFM

Čech, Zdirad

31. října                                                                             +1227

 

 

 

Ve všemožných sektách bývají dva druhy lidí. Jedni mají v pořádku hlavu a zkažené srdce, druzí mají dobré srdce, ale moc jim to nemyslí. Stejné to bylo i v jižní Francii, když se tam z podivné směsi gnosticismu, zoroastrismu a několika dalších křesťanských, skoro křesťanských a pohanských učení zrodilo hnutí albigenských. Původci toho učení chtěli, jak říkali, napravit církev, a tak je docela veselé uvědomit si, že zatímco církev začíná bohoslužbu úkonem kajícnosti a kajícníci a lidé umrtvení v ní požívají všeobecné úcty, ti, kdo se cítili povoláni k její nápravě, si říkali dokonalí. Někdo byl potěšen, někdo zděšen, někdo uvažoval, jak při tom rozmnoží majetek. Armády pochodovaly sem tam a vypalovaly krajinu, celá města padala strávená ohněm, zabité už nikdo nepočítal. Náš Pán asi plakal. A do toho všeho samozřejmě přišli i synové svatého Otce Františka. Skupinu bratří vedl Otec Kryštof, rodem ze severoitalské krajiny zvané Romagna. Usadili se v městě Cahors (sídle biskupa) severně od Toulouse, zřídili tu malý klášter a spravovali zdejší farnost a okolí. Kam mohli dojít, tam přinášeli Dobrou zprávu. I tam, kde už nikdo ani neříká ani nehledá pravdu, tam, kde život nestojí víc než švihnutí meče a nic není nejistější než zítřejší den, i tam se stále znova a znova opakuje golgotská Oběť, i tam Náš Pán ústy věrných kněží říká Toto je mé tělo a Toto je má krev. Otec Kryštof při té službě zestárl a umřel, a když zestárl i bratr Bernardo z Bessy, který býval benjamínkem konventu, zapsal pro budoucí paměť základní údaje o bratřích i jejich představeném. Zapsal to pro budoucí lidskou paměť, protože v nebi na věrné služebníky nezapomněli. Ani tenkrát, když na bosých nohách a v rozedraných hábitech chodili krajem válek, ani tenkrát, když hugenoti ničili jejich dům a pálili jejich ostatky, ani později. A tak mohl v roce 1905 svatý papež Pius X. potvrdit a schválit nepřetržitou úctu a dovolit zapsání jména otce Kryštofa do seznamu blahoslavených (kresbu postavy blaženého kněze provází jeho znakový štít).

Zdirad Čech