TYROLSKÉ ELEGIE PO 150 LÉTECH

Lišková, Benedicta OSC

K proslovu M. Thomy OSC k bratřím františkánům ve Schwazu v Tyrolsku připojujeme verše její průvodkyně, které během cesty spáchala ve vzpomínce na Karla Havlíčka, a jež neprozřetelně svěřila spolupracovníku naší redakce s přísnou poznámkou: "nešířit - jen pro soukromé poučení". Ten uvedenou podmínku pokládá za splněnou tím, že báseň naopak zúžil z 65 na 24 slok a sem-tam něco maličko pozměnil.

Sviť, měsíčku, polehoučku,

sestra Bony balí,

chudobu si v tašce rovná,

zítra mizí v dáli.

Do Brixenu za Havlíčkem

s Matkou má se dáti,

by ji provždy přešly sklony

rebelírovati.

Ve Vídni se k naší dvojce

pater Hannes přidá.

Nálada se za náladou

v tváři Bony střídá.

Vtom už Salzburg ohlašují,

což je holé štěstí.

Po tolika dišputacích

Bony hlava třeští.

Další den bratr laskavý

ochotně auto přistaví

a už do Brixenu míří,

až oblaky prachu víří.

Když se jede přes kopečky

dobrým autem dneska,

nutno říct\', že je to cesta

převelice hezká.

U Kufsteinu kdys Havlíčka

málem vyklopila bryčka.

Dnes však na Evropském mostu

vedle motorestu

vlastní nohou zprubíruje

Bony římskou cestu.

Za hranicí Itálie

začínat by měla:

vší logice na potvoru

není to tak zcela,

Südtirol si tady drží

němčinu, jak zdá se:

hrdě nám to dokazuje

každá "Via - Strasse",

žandarmové sídlo sdílí

karabiniérů.

To už ale auto sjíždí

k Kloster - Monastéru.

Jen zaklepou na okénko,

Bony valí oči:

okénko se neotvírá,

ono se jen točí!

Dalšího dne po snídani

všechno líp už vypadá:

zdá se, že si klášter zdejší

s Brnem v ničem nezadá.

Tomu, co vám teďka povím,

stručně však, ne dlouze,

věř či nevěř, jak se ráčí,

divit se lze pouze.

Jak Daniel v autě skládá

čtyři sestry milé,

náhle ptá se, má-li zajet

k Havlíčkově vile.

V tom momentu naše Bony

blahem téměř vyje,

že je tady přec jen známá

tahle historie!

Daniel však ještě včera

neměl o ní tuchu,

když adresu sháněl v stresu

hostu. (Nebo duchu?)

Ve Schwazu se zatím sešlo

snad půl stovky bratří;

s ustrnutím naše sestry

na ty davy patří.

Bratři však se jen-jen třesou

uctít vzácné hosti.

Referáty pak se těší

vděčné pozornosti.

Dojde řeč i na Havlíčka

a na tyhle věci:

Tyrolské pak elegie

chtějí vidět všeci.

V samý závěr provinciál

vyrazí všem dech:

našla prý se jedna bula

zde, v klášterních zdech -

je to Kláry Heiligsprechung!

Na poděkování

dává sestrám facsimile

s českým věnováním

přepečlivě v krabici

zabalené od pizzy.

A tím naše epopea

ku konci se chýlí.

V poslední den naše sestry

v auto naložili,

rychle se k nim přibližuje

Vídeň víc a více,

odtud potom už se jede

přímo na hranice.

A tak končí naše mise

s velkou ctí a chválou:

dík, Havlíčku, z hloubi srdce

za podporu stálou!