Dudek, Antoni K. OFM

 Nedávno jsem objevil u sv. Františka něco nového, neobyčejně aktuálního. Nějakou dobu si připomínám výroky sv. Františka o kněžích. O té bezmezné, až přímo nekritické úctě (v příběhu o tom, že kdyby potkal anděla a kněze, poklonil by se nejdříve knězi, a teprve potom by si všímal anděla). Četl jsem kdysi tato Františkova slova a bral je doslovně. Čili žádná kritika, žádné napomínání kněží, duchovních, neboť oni nepatří nám, ale Bohu.

 Až včera, když jsem myl nádobí, došlo mi, oč patrně Františkovi šlo. To, co udělali František a jeho bratři ve své době, byla zvláštní revoluce. Nový pohled na Pána Ježíše, na církev. A začalo to patrně pozorováním toho, co se tehdy v církvi dělo, co se dělo s duchovními, kněžími, hodnostáři církve, začalo to velmi kritickým pohledem. Ba právě pohledem.

 Neboť to je u Františka zvláštní: pustil se do své „revoluce“ ne slovy, články, projevy kritizujícími církev a duchovenstvo. Začal tím, že snášel kameny na opravu kostela sv. Damiána. Ostatně, Pán Ježíš řekl: „Jdi, oprav můj dům.“ A František to udělal, aniž by pronesl slovo, které by kritizovalo to, co se dělo v církvi 13. století.

 Zvláštní! Učil a ukázal všem, že je možné jinak. Že je možné začít „z jiné strany“. Jako při svém setkání s malomocným. Dal prostě příklad svého života, že je možné tak, jako Pán Ježíš. Že je možné beze slova měnit lidi a to, co je kolem nich. Třeba jim to jednoduše ukázat. Možná to je ono „učit hrou“. A místo aby popisoval listy papíru, místo aby vyslovoval tisíce hořkých a kritických slov, František to překopal a ukázal: „Zkusil jsem to, můžete i vy!“

 A stala se věc nemožná. Církev, když se dívala na Františka, opravdu změnila svou tvář. A byla možná víc narušená než dnešní církev. To všechno těm, kteří dnes naříkají na toho či onoho biskupa, na toho či onoho kněze atd. A záplava slov...

 Stačí jen dělat svoje. Stačí ukázat. To však už vyžaduje úsilí mnohem větší než popisování listů papíru. Neboť je třeba napotit se, nadřít. Tak jako František, když nosil kameny do kostela sv. Damiána. Máme-li ukázat, že cestou se dá přejít, je třeba nejdříve sám jí projít a ověřit si to, čili vytyčit trasu. Potom půjdou tou cestou druzí.

Antoni K. Dudek OFM

Glos sw. Franciszka 1/2000

 z polštiny přeložil Radim Jáchym OFM