Čech, Zdirad

25. listopadu                                                                                                                   +1420

 

Alžběta, dcera chudého tkalce Jana Acheera a jeho ženy Anny ve švábském Waldsee (ve Würtembersku),-* už jako malá dívka projevovala výrazný smysl pro zbožnost, a když dosáhla čtrnáctého roku, vstoupila do Třetího řádu sv. Otce Františka a vyprosila si na rodičích, aby nemusela odejít do světa do služby k cizím lidem, ale směla zůstat doma, pomáhat rodičům s tkaním a žít tak, jako by byla v klášteře. A když o pár let později dobrodinec Řádu založil v blízkém městě Reute řeholní dům pro panny terciářky, odešla tam a pracovala v kuchyni. Přesto, že klášter pochopitelně nebyl klausurní, neopouštěla jeho zdi a volné chvíle trávívala v zahradě, v modlitbách nebo rozjímání o Utrpení Našeho Pána. Některé sestry ji zpočátku pokládaly za nemocnou, některé za falešnou, jiné za afektovanou, ale pro její laskavost jí nakonec začaly říkat Bona – Dobrá. A podobně, jako na zemi tedy získala odměnu za svou dobrotu, pokoru a trpělivost, získala z nebe odměnu za upřímnost své víry a hloubku svého rozjímání: nejenže poznávala tajemství srdcí a tajemství budoucích věcí (předpověděla například zvolení papeže Martina V. a konec rozkolu v církvi), ale dostala i dar plný utrpení, krvácející stigmata. Když si ji Bůh vzal k sobě, bylo jí na den přesně čtyřiatřicet let. Zprávu o jejím svatém životě i blažené smrti dostali už koncilní otcové v Kostnici, zprávy o zázracích a rostoucí úctě shromažďovali na proboštství ve Waldsee a v roce 1766 papež Kliment XIII. potvrdil a schválil nepřetržitou úctu. Kresbu postavy Dobré Alžběty, zvané někdy podle rodiště z Waldsee, někdy podle kláštera z Reute provází jeho znak.

Zdirad Čech