Higgins, Michael J. TOR

Kontemplace

 

 

S kontemplací rostou bratři a sestry v oceňování všech forem modlitby v jejím osobním, bratrském a církevním rozměru i v lásce k nim. To zahrnuje meditaci, kontemplaci, dny pouště či obnovy, liturgii hodin, eucharistii, svátost smíření a františkánské a katolické pobožnosti, jako je růženec, křížová cesta, eucharistická adorace a požehnání, litanie a řadu dalších pobožností a modliteb. „Tak jako Ježíšův (život) byl pravým klaněním Otci, tak ať i oni učiní modlitbu a kontemplaci duší své existence i činnosti. Ať se účastní svátostného života církve, především eucharistie, a připojují se k liturgické modlitbě podle jedné z forem, jak je církev předkládá, a tak ať (v sobě) oživují tajemství Kristova života“ (Řehole SFŘ 8).

 

 

Když sekulární františkáni rostou v kontemplaci, začínají vidět věci jinýma očima. Všechno stvoření je oživeno Boží přítomností.

 

 

 

 

Stálé obrácení

 

 

Požadavek trvalého obrácení vyzývá bratry a sestry k tomu, aby uznali, že křesťanský a františkánský život je stále pokračující cestou víry. Nezbytným požadavkem pro tuto cestu je otevřený a učenlivý duch. Sekulární františkán musí být ochotný přijmout, že nemá odpovědi na všechny otázky, a být ochotný se měnit a rozvíjet. „Jakožto ,kající bratři a sestry´ podněcovaní na základě svého povolání dynamickou silou evangelia, ať uvádějí svůj způsob myšlení a jednání do souladu s Kristem naprostou a dokonalou vnitřní proměnou, kterou samo evangelium nazývá ,obrácením´ a kterou je, vzhledem k lidské křehkosti, třeba konat denně. Na této cestě obnovy je svátost smíření výsadním znamením Otcova milosrdenství a pramenem milosti“ (Řehole SFŘ 7).

 

 

Jak sekulární františkáni rostou v duchovním životě, jsou vyzýváni k tomu, aby se stávali stále více citlivými ke druhým - zvláště k potřebným, chudým, odstrkovaným. Autentická duchovní formace vede bratry a sestry za hranice úzkých zájmů o vlastní rozvoj a činí je citlivými k tomu, co se děje ve společnosti a ve světě kolem nich.

 

 

Důležitý prvek stálého obrácení ve františkánském životě je zdůrazněn ve článku 44 Generálních konstitucí. Formace není nějakým přípravným obdobím, které je třeba absolvovat. Spíše je pozváním k takovému způsobu života, ve kterém člověk pracuje na duchovním růstu a zralosti. „Formace bratří a sester, započatá v přecházejících etapách, trvá stále a pokračuje dál. Má být považována za pomoc při konverzi každého i všech a za pomoc při plnění jejich vlastního poslání v církvi a ve společnosti“ (GK SFŘ 44.1).

 

 

 Toto téma pokračuje a je zdůrazněno v článku 44.3 Generálních konstitucí, který dává sekulárním františkánům jasnou směrnici k tomu, aby byli stále zapojeni do procesu formace. Podle tohoto textu probíhá stálá formace „prostřednictvím kurzů, setkání, výměn zkušeností“ a jejím účelem je pomoci bratřím a sestrám naslouchat Božímu slovu a rozjímat o něm, přemýšlet o životě církve a společnosti ve světle víry a učení církve a neustále „prohlubovat františkánské povolání studiem spisů sv. Františka, sv. Kláry a františkánských autorů“.

 

 

Bohužel si není mnoho sekulárních františkánů plně vědomo toho, co slova tohoto článku Konstitucí od nich požadují, aby konali a čím byli. Sekulární františkáni jsou povzbuzováni, aby rostli v rozumovém poznávání své víry založeném na Písmu sv., učení církve a velké františkánské duchovní tradici. To je úloha „informace“, jak jsme o ní uvažovali v 1. části tohoto zamyšlení. Nesmíme se ovšem omezit pouze na rozumové přijetí skutečností.

 

 

Na základě toho, čemu se naučili, mají sekulární františkáni naslouchat, rozjímat, přemýšlet a neustále prohlubovat své povolání (srov. GK SFŘ 44.3). Aby se skutečně změnil jejich život, musí se nechat na své cestě ve světě utvářet podle evangelia.

 

 

 Michael J. Higgins TOR

 

 

 generální duchovní asistent SFŘ (redakčně zkráceno)