Lleida, Josep Duran

 Moje znalost o sv. Františkovi z Assisi není znalostí učenců, ale kteréhokoli věřícího, jenž měl příležitost přiblížit se více k jeho dílu a jeho přínosu pro církev. Nejsem odborník na františkánské otázky, ani teolog; jsem advokát a politik, a je známý výrok, že politici jsou lidé nepostradatelní pro důkaz, že milosrdenství Páně je nekonečné.

Očima politika

 Naštěstí Františkova postava nabízí tolik rysů a jeví se tak aktuální, že není nutné uchylovat se k odborníkům na středověk či k hlubokým teologům, abychom vyložili jeho význam. Neboť František, s tolika věcmi, které stále mají co říci naší společnosti, je postava našich dnů, a to nám ho dělá přístupným a plně současným.

 Skutečnost, že se dnes můžeme těšit z vydání překladu Františkánských pramenů do katalánštiny, je přece zřejmým znamením, že poselství, které se zrodilo v Assisi před osmi staletími, pokračuje a vzbuzuje zájem naší současné společnosti. Povolání k následování evangelia, optimistický pohled na člověka jako subjekt stále schopný dobroty, poetické a radostné vidění světa a věcí, které jej tvoří, to všechno představuje část františkánského ducha, naší historie a naší kultury.

 Dovolte mi tedy, abych se dnes podíval očima politika na dílo Františka z Assisi, neboť trpící společnost  potřebuje tohoto františkánského ducha. Tolik mluvíme o ztrátě hodnot v ekonomickém životě, v politice či ve vztazích mezi lidmi v našich dnech, že se necháváme často ovládnout malomyslností a zapomínáme na ta poselství, která by nás mohla zaměřit do středu těchto otřesů.

 Kolik věcí by bylo jinak v samotné politice, kdyby každý z nás vzal za svá slova Františka, jenž prosil Pána, aby z nás učinil nástroje pokoje; jak bychom byli schopni přinášet lásku tam, kde je nenávist, odpuštění, kde jsou urážky, jednotu, kde vládne nesvornost! A konečně, kdybychom byli schopni vytvářet naději uprostřed zoufalství a snažili se vnášet radost, kde je smutek. Zcela jistě by nám nechyběl další politický program vlády.

František z Assisi, vzor lidských hodnot

 Nejde o vytváření utopií. Naopak, způsob jak vládnout a postupovat směrem k lepší a spravedlivější společnosti jde - podle mého názoru - širším přijímáním těch lidských, etických a mravních hodnot, které působí jako protilék proti nespravedlnosti, které nám dávají povstat proti nerovnosti a potlačování a pomáhají posilovat bratrské a společenské city mezi všemi obyvateli zeměkoule. František z Assisi je vzorem těchto hodnot.

 Kdo by dokázal dosáhnout spravedlnosti prostřednictvím zákonů; mohli bychom se snažit na papíře upravit všechny a každý lidský čin; mohli bychom stanovit podrobné předpisy o tom, co je dovoleno a co není, co je správné a co je nepřípustné, to vše by však bylo bez užitku, kdybychom nedokázali pochopit mravní a etický fenomén spravedlnosti. Bez opravdového bratrství, kdybychom se totiž nezměnili v opravdové bratry, a tedy zcela si rovné, není spravedlnosti. To je jedno z poselství Chudičkého všem lidem, konkrétněji vládcům jakéhokoli politického zabarvení. Sám Lenin to takto pochopil, když krátce před smrtí přiznal, že se zmýlil a že pro přetvoření kapitalistické společnosti v proletářskou by spíše než revoluce byl třeba nový svatý František z Assisi.

 Naše společnost má opravdu potřebu hodnot. V posedlosti pro rozvoj ekonomiky, pro plnění požadavků Maastrichtu, v zápase o moc, ve snaze o prestiž ztrácí se občas hluboký a společenský smysl pro lidské působení, a s každým dílčím postupem, pokrokem a mocí jsme ztratili více dílů lidství. Nesmí nás tedy překvapit, že některá hnutí obnovy přijala za svůj prapor Františka z Assisi, a že tento světec sloužil jako vzor pro hippies nebo že inspiroval tolik filmů a muzikálů. František, jenž se změnil v nejúžasnější symbolickou postavu obnovy od dob apoštolů, je povinným vztažným bodem, když mluvíme o potřebě nového obrácení a obnovy.

Smysl pro transcendenci

 Nesmí se však upadnout do chyby zjednodušování Františkova poselství. Jeho svědectví zve ke svobodě a bratrství - předtím jsem se zmínil o dobrotě -, k radosti a prostotě. V tom je jistě jeho poselství moderní a určitě nadčasové. Rovněž je jisté, že u Františka z Assisi se v jeho nazírání přírody, v jeho bratrství se sluncem, s lunou či s bratrem větrem setkáváme s předbíhajícím počátkem ekologického chápání úcty k stvoření a k našemu prostředí.

 Všechny a každý Františkův čin nám jej dělají více naším, více současným a přitažlivým. Zkreslili bychom však - ve vší skromnosti - všechna jeho díla, kdybychom je zbavili toho, co pro něj bylo a je důležité, a není to nic jiného než smysl pro transcendenci. František je spravedlnost, je bratrství, je radost, avšak také, a především, je duchovnost. A na to nesmíme zapomínat, i kdybychom se chtěli přiblížit jen k politickému prameni příkladu světce.

 Ze stejného důvodu, kdybychom chtěli být skloubeni s dílem Františkovým a důslední vůči němu, a vyvozovat politické úvahy, které nutně potřebujeme, snažili bychom se rovněž naléhat na potřebu chápání naši společenské zkušenosti vládců jako na projev nejvyšších hodnot. Nesmí nás překvapit, že i Františkova láska k chudým má vyšší důvod, neboť, jak sám řekl, „chudí jsou naši bratři, páni a dobrodinci, neboť Bůh nám odplatí sám sebou všechno, co děláme pro chudé“.

Etické a mravní prvky v politice

 V průběhu mnoha let, a jako přirozená reakce na jistý neospravedlnitelný nacionální katolicismus, jsme se snažili zbavit politiku všech náboženských vazeb, včetně všech etických závazků. Myslím si upřímně, že jsme se zcela mýlili. Ani ne tak proto, že politika by měla být podřízena náboženství - věc, která by byla absurdní a dotkla by se nejzákladnějšího smyslu svobody a demokracie - ale proto, že je nezbytné a naléhavé nalézt určité transcendentní hodnoty, kategorický imperativ, jenž by podněcoval a posiloval náš způsob jednání. Politika zbavená mravních vztahů se změní ve scénář, v němž všechno platí a všechno je dovoleno, v němž trestní zákoník skončí tak, že se změní v jedinou hmatatelnou hranici svobody. To nemůže být jediný způsob, jak chápat politiku, a občané by to nepřijali a nepřijímají. Proto není divné, že některé málo etické způsoby chování - třebaže snad zákonité - mohly přispět k větší ztrátě důvěry k politice, už dost poškozené temnými a pochybnými případy.

 Jako reakci na to všechno Václav Havel prohlásil, že „politika, která se odtrhne od mravnosti, je špatná politika“. A kdosi rovněž tvrdil, že „politika je kompromis, jenž se rodí z etiky“. Jde o to, trochu si osvojit větu kardinála Ratzingera, jenž tvrdí, že „tam, kde Bůh je považován za druhotný rozměr, který je možno dát stranou kvůli důležitějším věcem, nakonec se zničí i tyto důležité věci“.

Společenský pramen františkánství

 Je ještě další hledisko v příkladu sv. Františka, které nemůžeme zanedbat a které nás určitým způsobem přímo oslovuje. Sv. František se nerozhoduje jen pro rozjímavý život, ale působí jako kvas, jenž dává vyrůst silám společnosti, která ho obklopuje. Jeho působení je rovněž působení společenské, neboť se uskutečňuje ve společnosti a nepřestává ji přetvářet. Bez Chudičkého by se schopnosti jeho druhů nesetkaly s vhodnou půdou, aby rostly a rozvíjely se. Neexistovala by ani Klára z Assisi ani další významné postavy církve jako sv. Antonín z Padovy, sv. Bonaventura či sv. Bernardin Sienský; kdyby se rozhodl pouze pro rozjímání, jeho příklad by se nerozšířil s překvapující rychlostí, kterou byl potvrzen.

 Podle podnětu a příkladu světce z Assisi se františkánství vymezilo jako vojsko putující ve službě církve tam, kde to bylo nejpotřebnější, vždy mezi lidmi, na vesnicích a ve městech, a šířilo svůj zvláštní pohled na svět v občanské společnosti díky svému Třetímu řádu. Proto františkánské poselství není jen pasivní a rozjímavé, ale vyzývá k akci, k nasazení v lidské společnosti. Aniž by zapomínalo na svůj evangelijní podnět, toto poselství je svou podstatou společenské a, dovolíte-li, politické.

Působení sv. Františka v Katalánsku

 Při tomto představení veřejnosti pátého a posledního svazku Františkánských pramenů mám poslední postřeh, který nemůžeme vynechat. Překladem a uveřejněním Spisů sv. Františka a sv. Kláry z Assisi... se určitým způsobem napravuje upadnutí do historického zapomnění, neboť Katalánsko by nebylo možné pochopit bez františkánského ducha.

 Už téměř 800 let je Katalánsko františkánskou zemí. Mezi historickou pravdou a legendou není snadné přehlédnout pobyt sv. Františka v samotných uličkách tohoto města Barcelony.

 Kromě jiných míst se mluví o tom, že prošel Sant Celoni, Santpedro, Sant Joan Despí, Vic, a kraj Tarragona a Lérida. Sv. František změnil Katalánsko v misijní zemi, a nepřekvapuje rychlé rozšíření jeho řádu  zde v Katalánsku,  a  máme doklady, jež mluví o založení a existenci františkánského konventu v Barceloně 1225 a v Léridě 1236, které si přisvojují čest staršího založení dílem samotného Chudičkého z Assisi.

 Františkánský odkaz se v naší zemi množí... Nepřekvapuje tedy, že povýšení katalánštiny na kulturní jazyk je dílem někoho, kdo má plnou účast na františkánském duchu, totiž bratra Raymonda Llulla, a že tato ctihodná a učená osobnost naší země rozmnožila její vliv nejen na všechny evropské univerzity, ale že chce šířit, podle vzoru světce z Assisi, evangelní poselství do zemí nevěřících...

 Vážnost františkánského řádu v Katalánsku byla významná i v posledních staletích. Jedna z nejvýznamnějších postav naší země, biskup Dr. Torres i Bages, známý jako „biskup Katalánska“, napsal ve svém díle Katalánská tradice: „Řád sv. Františka je serafická škola; mystická láska k Ježíši Kristu je důvodem jeho existence.“

Všichni máme být nástroji pokoje

 Ze všeho, co jsem řekl, plyne, jak je důležitý tento nový překlad spisů sv. Františka a sv. Kláry do katalánštiny, jenž doplňuje překlad zbývajících františkánských pramenů, základních pro poznání naší (katalánské) kultury a tradice, a které tvoří část nás samých - a máme proč ho oslavovat. Kdo by si nepamatoval některý výrok světce, některou z jeho básní či modliteb? Kdo by nečetl onen vzor zušlechťující literatury a poezie obsažený v Legendách sv. Františka či v Kvítcích ?

 Skutečnost, že dnes máme celou tuto náboženskou literaturu v katalánském překladu, nás musí naplnit uspokojením. Není pochyb, že nové a větší rozšíření díla Františka z Assisi by mělo podstatně přispět k zlepšení naší společnosti a posílení mravnosti - i v politice - které, jak jsme už řekli, tak potřebujeme.

 Ať nám slouží příklad a přímluva světce, jenž dokázal zkrotit strašného vlka z Gubbia, abychom zkrotili a sbratřili náš současný divoký svět, když budeme pravými nástroji pokoje!

Josep Duran Lleida

předseda Demokratické unie Katalánska

Podstatná část projevu předneseného při příležitosti

představení 5. svazku Františkánských pramenů

přeložených poprvé do katalánštiny.

Ze španělštiny přeložil Radim Jáchym OFM