Čech, Zdirad

28. prosince                                               + 1320

Klauzurní kláštery jsou zvláštními, podivuhodnými místy. Málo co pronikne dovnitř a jakoby málo co se dostane ven. Neviditelný proud milostí vycházející z takových klášterů se ale někdy rozvlní a zaplaví svým požehnáním široké okolí. To když ctnosti některé sestry jsou výrazně větší než ostatních. Viděli to i v biskupském městě Kamerinu (Camerino v papežském státě), v klášteře sv. Maří Magdalény, když tam žila Matějka (Mattia) rodem z Nazare v Ankonské Marce (Guarniero Nazzarei, dnes v kraji Marche). Neví se sice úplně přesně, kdy to bylo, protože v těch letech se zaznamenávalo při úmrtí sester vedle jejich jména a rodiště jen denní datum (různí autoři se kloní k různým letopočtům v rozmezí více než sta let, přidržuji se Františkánského Martyrologia). V sedmnácti letech přesvědčila příbuzné a směla odejít do kláštera, a získala si takovou lásku a úctu sester, že si ji po několika letech vybraly za abatyši, a dostávalo se jí i v okolí kláštera takové úcty, že hned po smrti (po čtyřiceti letech v úřadu) byla považována za svatou a kostel s jejím hrobem proslul jako místo zázraků. A jak to někdy bývá, úcta byla tak silná a samozřejmá, že se nikdo moc nestaral o její oficiální potvrzení. To zůstalo až na papeže Klimenta XIII.: v roce jeho zvolení vytekl z rakve abatyše Matějky pramének zvláštní vonné kapaliny (v období příštích sta let se jev mnohokrát opakoval) a přinesl vedle nové vlny zázraků i novou vlnu úcty a konečně i beatifikační proces, po jehož úspěšném zakončení v roce 1675 mohl papež dát o jméno blažené abatyše rozšířit seznam blahoslavených. O třicet let později papež Pius VI. sestavil k její poctě zvláštní liturgii

Znaky obou papežů a znak města Kamerino kresbu postavu blahoslavené abatyše Matějky provázejí.

Zdirad Čech