Bini, Giacomo OFM

Jako každý rok se připravujeme přijmout Pána, který přichází a klepe na dveře: „Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, k tomu vejdu“ (Zj 3,20). Láskyplné a neústupné věrnosti Páně jdoucí člověku vstříc nikdy neubývá, avšak zůstává závislá na naší svobodě a ochotě: pouze když se otevřeme, on prolomí naši nespokojenou samotu, aby ji proměnil v životní vztah a učinil z nás svůj příbytek.

Slavit narození Páně znamená jistě vzpomenout spásnou událost z minulosti, avšak znamená také posílit jeho živou přítomnost v nás, a tak ji osvobodit od tolika překážek a jiných dotěrných a přítomných věcí, které hrozí, že ji uhasí.

Jsme ohrožováni uvnitř i zvenku, zdá se, že už nejsme schopni uhájit brány našeho nitra a necháváme vstoupit kdejaké hosty, vítané i nevítané, kteří přitahují naši povrchní zvědavost. Zvenku se cítíme neustále obklopeni svůdným světem bez hodnot, který nás odvádí od toho, co je podstatné: už nevíme, jak se bránit.

Potřebujeme další rozměr duchovního rozlišování, abychom v sobě objevili onu Přítomnost, která dává pokoj, mír a důvěru. „Čas je blízko … ano, přijdu brzy“(Zj 22, 10.20). Tato slova z knihy Zjevení sv. apoštola Jana ujišťují naši naději: Pán přijde, a především, Pán přichází. Čas čekání je tak dlouhý, jak dlouho otálíme s otevřením našich dveří a připravením se na jeho přijetí: „Království Boží je mezi vámi“ (Lk 17,21).

Takže doba, kterou prožíváme po jeho prvním příchodu, je už dobou jeho přítomnosti: žádá se od nás pouze, abychom otevřeli oči a pochopili ji, oživili, učinili ji činnou a osvobozující v nás a kolem nás. Pán jako by nám opakoval: „Zvedněte oči a podívejte se na pole: už jsou bílá ke žním“ (Jan 4,35).

Potřebujeme nové oči, abychom pochopili znamení zralé sklizně, postupné proměny, která je hlouběji než to, co se jeví na povrchu; nové oči schopné postřehnout pravý smysl dějin a života; nové oči, které umějí rozpoznat tvář Páně v člověku chudém, poníženém, vytlačeném na okraj společnosti, ve vnitřních i vnějších zraněních malomocného naší doby. Jen tak nebude naše existence egoistickým dobrodružstvím beze smyslu nebo bezcílným hledáním, ale bude zapojena do pomalé a postupné proměny světa, proměny, jejíž časy a způsoby plného uskutečnění zná jenom Bůh. Od nás se žádá pronikavý pohled k horizontům, které ještě nebyly vyměřeny; a především srdce otevřené všem, nikoli obrácené do sebe, které umí doufat dříve než spatří, že nastává změny.

Přijď, Pane Ježíši: ano, chceme příchod Ježíše v nás. Kéž nás nepřekvapí nepozorné, spící či nepřipravené, jako by se jednalo o příchod neznámého či nechtěného hosta; přítomnost Páně ať je slavnostním setkáním mezi přáteli, kteří se pravidelně navštěvují a kteří chtějí upevnit nová pouta vztahů a lásky, aby se naše srdce uklidnilo, bylo pohostinné a smířilo se se všemi.

To je tedy mé přání: aby každý z nás uměl oživit tuto přítomnost a stát se zábleskem Boha a jeho obrazu, epifanií (zjevením) Boha uprostřed bratří a sester, které potkáme. A tak se stane z nového roku kairos, příhodný čas osvobození a zrání k onomu setkání, které nikdy nekončí…

Giacomo Bini OFM

list k loňským Vánocům