Čech, Zdirad

5. ledna                                                      + 1237

Bratr Roger, rodák z perugijského města Todi, náležel do prvé skupiny svatého Otce Františka a o jeho životě se toho moc neví, dokonce si ho někteří autoři pletou s bratrem Rogerem z Murcie nebo bratrem Rizierem z Marky. Ale Otec František si ho nepletl a jeho vroucí lásku dával za příklad ostatním bratřím. Po Františkově blažené smrti byl jako kněz, rádce a pomocník u panen klarisek ve Svatopetrském předměstí v Rieti, v klášteře, který založila Rogerova žačka bl. Filipa Marei. A když ji po letech spolupráce pohřbil, vrátil se do rodného města a odtud šel, jistě je možné to tak říci, rovnou do nebe. Dobře se to poznalo, protože na město dolehl mor a na Rogerovu přímluvu bylo tolik zázračně uzdravených, že se pověst o Rogerově svatosti a silné síle jeho přímluv šířila po kraji jak lesní požár, až o té pověsti i o zázracích informovali dobří lidé papeže Řehoře IX. (+ 1241!), a ten povolil úctu v městě Todi, přikázal vřadit Rogerovo jméno do seznamu blahoslavených a sestavil liturgické texty pro jeho svátek. Papež Benedikt XIV. v roce 1751 dovolil rozšířit úctu na celý Řád. Pros za nás, blažený otče Rogere, v morových časech!

Kresbu postavy blaženého kněze provázejí znaky obou jmenovaných papežů.

Zdirad Čech