Schneiderová, Marie OFS

Suché léto nás loni velice zasáhlo. Rok předtím povodně, a potom takové sucho. Když jsem viděla, jak z přehrady mizí voda a na čem se pasou krávy, bylo mi smutno. Co člověku leží na srdci, o tom mluví. Při takovém rozhovoru bratr František zavzpomínal, že dříve se dělala procesí a někde přetrvávají ještě dnes. Tak vznikla myšlenka – začít. Svatý František miloval Boha, kterého hledal ve všem stvoření, jsme jeho následovníci a kráčíme v jeho stopách. V současnosti člověk vyřadil Boha ze svého života, zapomněl na správný vztah k přírodě, a nyní se pozastavuje nad přírodními katastrofami. Proto jsme chtěli obnovit tato procesí – udělat něco navíc.  Poprosila jsem bratra Františka, aby zavzpomínal, jaká byla dříve procesí, a vypracoval návrh. Vše jsme pečlivě připravili a již 27. září se procesí konalo.

K prvnímu zastavení jsme šli s tichou modlitbou růžence. Vzali jsme si příklad ze života sv. Františka, když šel jednou s bratrem městem a ten se ho ptá: „Františku, kdy budeme kázat?“ s ten mu odpověděl: „Naše cesta byla kázáním.“

U každého zastavení – byla čtyři – jsme přečetli aktuální zprávu či příběh, potom následovalo čtení z Písma sv., prosby a Otčenáš.

U prvního kříže  jsme si připomněli horké a suché léto, které se podepsalo na úrodě v celé Evropě. Prosili jsme za déšť a slunce, aby tato země příští rok vydala dobrou úrodu, za cit a lásku k půdě a abychom si vážili darů, které nám země dává.

U druhého kříže jsme citovali Desatero: Nezabiješ a vzpomenuli na 30 000 potratů ročně v naší zemi. Prosili jsme za nenarozené děti, za rodiče, které tyto děti nepřijali, aby pochopili svou vinu, a za milosrdenství pro ně.

Třetí zastavení bylo u kapličky, kde je také památník obětí II. světové války. Zločiny nacistů byly velmi těžké. Hřích českého národa spočívá v tom, že dovolilo nehumánní zacházení s německým obyvatelstvem před odsunem. Takto zahynulo 544 německých občanů Olomouce. Prosili jsme, aby tento hřích naší národní duši mohl být odpuštěn. Máme důvod nést odpuštění dál. Kdo v sobě nechá nenávist, trestá sám sebe.

Poslední zastavení u kříže nám bylo příležitostí, abychom vyjádřili svou víru, že těm, kdo milují Boha, všechno pomáhá k dobrému. Prosili jsme o Boží pomoc, abychom ochotně plnili vůli našeho nebeského Otce a konali všechno k Boží oslavě.

Na závěr otec Bruno přečetl žehnací modlitbu. Na tento úmysl byla v neděli sloužena mše sv. Ten den nám Pán dopřál krásný slunečný podzimní den. A v pondělí začalo pršet. A pršelo 14 dní, krásný „zahradnický deštík“. Nelze ukončit než slovy žalmisty: Chvalte, Hospodinovi služebníci, / chvalte jméno Hospodinovo! / Buď velebeno Hospodinovo jméno / nyní i na věky!

Marie Schneiderová OFS