Mauriac, François

François Mauriac

Markéta z Cortony

31. Pokušení před mrtvým tělem

 Mám teď poslouchat to, co mi našeptává Odpůrce, protože ho mrzí, že mě vidí na kolenou před mojí mrtvou hrdinkou? „Ani vůně, která proudí z tohoto těla, ani zázraky, jež se kolem něj dějí, nejsou nám útěchou,“ říká. „Teď by musela tato ústa náhle promluvit. Avšak mrtvé tělo světice chrání tajemství právě tak jako jiná mrtvá těla. Vstupuje do velkého společného mlčení. Co můžeme od tohoto těla sňatého z kříže očekávat jiného než od těla, které se zničilo prostopášností? Obojí je bez pohybu, němé navždy. O živých mysticích bylo napsáno, že jsou průzkumníci a svědci neviditelného světa. Abychom uvěřili, že se odtud vrátili, museli bychom se nejdřív ujistit, zda pronikli opravdu až tam. A beze vší pochyby dosvědčují, že viděli, dotýkali a uchopili Lásku, jež nemá podoby. A je pravda, že extáze je před zraky všech srazila k zemi. Zmítali se ve spárech, které nebylo vidět. Avšak právě tyto spáry by nám muselo být umožněno vidět. Nikdy se nedozvíme, zda nebyli obětí podvodu svého vlastního srdce, které se rozdíralo, aby dosáhlo kruté vytržení extáze plné rozkoše.“

 Tak mluví Odpůrce. A je pravda, že smrt svatých před nás staví tutéž nepřekročitelnou zeď jako každé jiné umírání. Naše čela narážejí na týž slepý a hluchý kámen. Dokonce i když zůstanou neporušena jejich těla - jako tělo Kláry z Assisi či sv. Karla Boromejského - jsou ve své mumifikaci pouhým kázáním o nicotě. A přece si každé pokolení žádá znamení, právě tak jako to, které vidělo žít a umírat Syna člověka. Mystikové nás zajímají jen proto, že se nám zdá, že v nich bychom mohli uchopit rukama to, v co doufáme... Potom umírají, a nezbývá z nich nic než slova pečlivě retušovaná jejich zpovědníkem.

 Avšak ne: což nás ti největší z nich neučili, že je Boží vůlí, abychom v Něho věřili v temnotě? „Blahoslavení, kdo neviděli, a uvěřili.“ Od svatých nemůžeme očekávat žádný důkaz, který by nás disponoval od víry. Naopak, oni nás učí věřit bez útěchy a bez důkazu - předem dát všechno za poklad, který nevidíme, za perlu nepředstavitelné ceny spočívající na dně moře, odkud žádný potápěč nikdy znovu nevystoupil.

 Životopisy, plamenné rozhovory takové Markéty z Cortony, Anděly z Foligna, Kateřiny Sienské, Duchovní píseň sv. Jana od Kříže, kterými se opájíme, chrání nás, ubohé pozemské poutníky, před strachem v temnotě, pomáhají nám kráčet nocí, aniž bychom ztratili odvahu. Otevírám ve svém misálku stránku z Bílé soboty, kde jsou litanie ke všem svatým. A z hloubi své temnoty volám jednoho po druhém z vás jménem - a před mým duchem vyvstávají nepřehledné řady vašeho mlčícího, avšak vždy živého zástupu: vyznavači, panny, kajícníci, apoštolové a mučedníci - jásající doprovod Beránka.

(příště dokončení)