Bl. Lucie z Caltagirone, panna terciářka

Čech, Zdirad

16. září + 1400

V malebném sicilském městě Caltagirone narozená Lucie (asi v polovině 14. století) dostala jako dítě poctivou zbožnou výchovu, a když se ukázalo, že dětské náboženské zaujetí u ní zůstalo, i když vyrostla v pannu, a že touží po řeholním životě, mohla z domova odejít do Salerna a tam u františkánů při kostelu sv. Mikuláše zdokonalovat a prohlubovat svůj duchovní život a posléze vstoupit do kláštera třetího řádu. Brzo vynikla vzorným plněním povinností, kajícími skutky a umrtvováním, a hlubokou úctou k Pěti ranám našeho Pána Ježíše Krista (podobně jako blahoslavená Johanna Marie de Maillé, viz POUTNÍK 3/2001, a o několik generací mladší svatá Marie Františka od Pěti ran Kristových, viz POUTNÍK 10/1998, obě terciářky). Hospodin ji už za života oslavil zázraky, a když v roce 1400 zemřela na mor, uložily sestry její tělo do svého řádového kostela. Četná zázračná uzdravení dokázala, že to bylo dobré, a tak papež Kalixtus III. povolil úctu necelých šedesát let po Luciině smrti. V roce 1514 úctu znova schválil a potvrdil papež Lev X.  (Znaky obou papežů provázejí kresbu postavy blažené panny Lucie, spolu se znakem jejího rodného města). Konvent později z vůle mocných zanikl, a proto se dostaly Luciiny ostatky do benediktinského kostela sv. Maří Magdalény, a proto ji někteří autoři mylně označují za benediktinku.

Zdirad Čech