členka 3. řádu, 1248 - 1309, svátek 4. ledna

Je známou mystičkou z konce 13. a počátku 14. století.

Narodila se ve Folignu roku 1248. Vdala se velmi mladá, měla několik dětí. Byla bohatá, pyšná a krásná, byla obdarována také živou inteligencí. Temperamentem hrdá, vášnivá a prudká, měla ráda světské věci, dobrá jídla, hezké šaty, tanec, obdiv od druhých.

V roce 1285, když měla 37 let, tedy více méně v polovině svého života, ji strach ze zavržení přivedl k tomu, aby se vyzpovídala. Zpočátku to pro ni byla taková hanba, kterou cítila ze svých hříchů, že neměla sílu některé vyznat. Přijala nehodně sv. přijímání, protože měla tyto hříchy stále ve svědomí. Ve svém zoufání se obrátila v modlitbě ke sv. Františkovi, aby jí pomohl najít zpovědníka, „který by dobře rozlišil hříchy“. Světec se jí zjevil ve snu v podobě zbožného starce. Ráno se Angela vydala do kostela sv. Františka, blízkého jejímu domu, ale zpovědníka nenašla. Na zpáteční cestě se rozhodla vejít do katedrály S. Feliciano, kde právě kázal jeden františkán, který byl také jejím příbuzným. Angela se rozhodla vyzpovídat jemu a on ji ujistil o  možnosti rozhřešení. Bratr Arnaldo, hrál pak důležitou roli v jejím životě, neboť se stal jejím zpovědníkem a dokonce zapisovatelem jejích zjevení.

V létě 1291 byla Angela ve Folignu přijata do Třetího františkánského řádu. Na počátku podzimu téhož roku se proto rozhodla vykonat pouť do Assisi, neboť chtěla obdržet od sv. Františka milost, „aby cítila s Kristem, aby získala jeho milost, díky níž by dobře zachovávala řeholi sv. Františka, kterou právě slíbila, a nejvíce aby jí pomohl být a skončit v pravé chudobě“. Právě na cestě do Assisi právě na svátek sv. Františka, při zastávce v jedné kapličce poblíž Spella zasvěcené Boží Trojici, se odehrála jedna z nejpamátnějších událostí jejího života. Zjevila se jí Nejsvětější Trojice a sestoupila do její duše, jak jí to slíbila v jednom vidění krátce předtím. V Assisi při návštěvě horní baziliky sv. Františka, když viděla ve vitráži postavu Františka v Kristově lůně, byla okamžitě zasažena úlekem a  vědomím Boží přítomnosti. Když se vidění začalo vytrácet, cítila se Angela tak naplněná smutkem z té ztráty, že začala celou svou silou křičet a chtěla zemřít. „Lásko nepoznaná, ale proč, proč, proč?“ a před očima vylekaných družek padla na podlahu baziliky a vydávala neartikulovaný křik. Ta zvláštní podívaná přitáhla pozornost bratří z konventu, z nichž mnozí přiběhli. Mezi nimi byl bratr Arnaldo, který jí nařídil, aby se do Assisi už nikdy víc nevracela. Angela se vrátila z Assisi zcela proměněná, plná pokoje a blízkosti Boha.

Boží zjevení během pouti do Assisi bylo předehrou k dalším a  hlubším zjevením. Na počátku léta roku 1293 těžce onemocněla a cítila se Bohem opuštěna. Bouře se utišila koncem léta, když vyvrcholila podivuhodným viděním Krista ukřižovaného, který objal její duši. Díky tomuto a dalším viděním Angela získala jistotu, pokoj a nesmírnou radost.

Ve třinácti letech, které uplynuly v období 1296-1309 máme jen málo informací o jejím vnitřním životě, máme však dostatečný materiál o jejích stycích se značným počtem žáků a obdivovatelů, kteří přicházeli zblízka či zdaleka, aby poslouchali její duchovní učení. Vliv Angely se neomezoval jen na úzký kruh jejích žáků a přátel, ale rozšířil se také na učitele a doktory teologie, kteří procházeli Folignem.

Koncem září 1308 byla upoutána na lůžko, a když nemohla obdržet svaté přijímání, protože se zřejmě nenašel nikdo, kdo by jí ho přinesl, dostala se do vytržení, v němž se jí zjevilo množství andělů, kteří ji uvedli k oltáři. Pochopila poselství a napsala poslední slova své duchovní rodině před smrtí. Brzy poté napsala svou závěť. Zemřela v pokoji 4. ledna 1309. Její tělo bylo uloženo do kostela S. Francesco ve Folignu, kde je možné je vidět dodnes. Byla blahořečena dekretem papeže Klementa XI. 11. července 1701 a svatořečena papežem Františkem 9. října 2013.

Podle materiálů Institutu františkánských studií.