Rivotorto má jméno podle klikaté říčky, která proudí po úbočí hory Subasio, prochází assiskou rovinou a vlévá se do řeky Ose a pak do Tevere.

Sv. František se zde usídlil po návratu z Říma se svými prvními bratry a zůstal zde v letech 1209 a 1210.

Chatrč Tugurio uvnitř dnešního poutního kostela připomíná jednoduchý a chudý způsob života první skupiny bratří. V obydlí byly pouze dvě místnosti - jedna na stolování, druhá na spaní - a byly od sebe odděleny malou kapličkou. Bratři toto místo pak opustili a přemístili se do Porciunkuly. Historie Rivotorta však neskončila odchodem bratří.

V roce 1586 bylo Tugurio zakryto prostorným kostelem, který byl po zemětřesení v roce 1854 znovu vystavěn v novogotickém slohu do dnešní podoby.

Šťastný otec se svými syny bydlil dosud na osamělém místě blízko Assisi v Rivo Torto, kde byla opuštěná chatrč. Bylo tam tak málo místa, že tam mohli bratři jen velmi obtížně sedět nebo spát. Často se jim nedostávalo i  chleba – a tu se živili jen řepou, kterou si z nouze tu a tam vyžebrali. Boží muž byl nucen napsat na trámy chýše jména bratří, aby každý své místečko poznal, když se chtěl modlit nebo spát. a to všechno proto, aby hluk a nepořádek na tak těsném a malém místě nerušil usebranost mysli. Jednoho dne, když na tom místě byli bratři pohromadě, přihnal se nějaký sedlák s oslem a rozkřikl se: »Vlez tam, osle, hybaj, ať jim to tu zřídíme!« Otec to zaslechl, postřehl hrubou řeč i zlý úmysl, a protože osel tropil velký hluk a znepokojoval bratry dlící na modlitbách, řekl jim zarmoucen: »Bratři, Bůh nás nepovolal k tomu, abychom připravovali oslům chlév a aby nás hrubí lidé navštěvovali. Máme lidu kázat cestu spásy a  dávat jim spasitelné rady. Proto se musíme připravovat modlitbou a  díkůčiněním.«

Opustili tedy tu chýši, která později sloužila za noclehárnu pro malomocné, a odešli ke kostelíku Panny Marie u Porciunkuly, kde si vystavěli přístřeší, než dostali kostelík k užívání.

(Legenda tří druhů, 55)