Když blažený František dlel v poustevně Fonte Colombo blíže Rieti, navštívil ho jednoho dne lékař, aby ho léčil v jeho oční nemoci. Zdržel se tam nějakou dobu, a když chtěl odejít, nařídil blažený František jednomu ze svých druhů: »Jděte a připravte lékaři dobrý oběd.« Bratr smutně odvětil: »Otče, mrzí mne to, ale jsme tak chudí, že ho nemůžeme pozvat ke stolu.« Blažený František pohněván pravil svým bratřím: »Vy malověrní, nepřejte si, abych vám řekl něco víc!« Lékař pak řekl blaženému Františkovi: »Právě proto, že jsou bratři chudí, s nimi poobědvám.« Byl to velmi bohatý lékař. Ač ho František i druzí bratři dříve zvali, vždycky odmítl. Bratři tedy připravili se studem oběd, předložili na stůl pár kousků chleba, trochu vína a zeleniny, co si přichystali pro sebe. Sotvaže zasedli k chudičkému jídlu, zaklepal někdo na dveře. Jeden bratr šel otevřít – a hle, přišla žena s velikým a plným košem bílého chleba, ryb, raků, medu a hroznů. To všechno poslala blaženému Františkovi jedna žena z hradu vzdáleného asi sedm mil. Když to viděli bratři i lékař, velmi se podivili a zaradovali. Poznali v tom svatost svatého Františka a zcela to připisovali jeho zásluhám. Lékař nadšeně zvolal: »Bratři moji, ani vy, ani já nepoznáváme svatost tohoto člověka, jak by si zasloužil!«

(Frant. prameny, Zrcadlo dokonalosti)