V městě Bastia nedaleko Assisi bývalo benediktinské opatství sv. Pavla. Do tohoto kláštera k sestrám benediktinkám se na krátkou dobu po odchodu z domova uchýlila sv. Klára.

Do současné doby se z opatství dochoval pouze kostel, který dnes stojí na hřbitově.

Bylo před Květnou nedělí. S vroucím srdcem se dívka odebrala k Božímu muži, aby se ho otázala, co má dělat a jak dál postupovat, když chce změnit život. Svatý Otec František jí přikázal, aby se ve sváteční den slavnostně oblékla a vyzdobila a s ostatními lidmi šla na svěcení ratolestí. Následující noc měla opustit domov a světskou radost zaměnit za oplakávání utrpení Páně. Když nastala neděle, vstoupila Klára, záříc svátečním leskem, ve skupině urozených žen do kostela. A tam se stalo něco, co bylo předzvěstí toho, co následovalo. Zatímco se ostatní věřící tlačili k palmovým ratolestem, Klára z ostychu zůstala na svém místě. Tu sešel biskup po stupních dolů, šel až k ní a vložil jí palmu do ruky.

Příští noc se pak na světcův příkaz vypravila v řádném doprovodu z domu a podnikla vytoužený útěk. Protože nechtěla vycházet předními dveřmi domu, s obdivuhodnou silou otevřela vlastníma rukama zadní dveře, které byly zatarasené trámy a velkými kameny.

Opustila tedy rodný dům, město i příbuzné a spěchala k Panně Marii v Porciunkule. Zde drželi bratři u Božího oltáře svatou stráž a pannu Kláru přijali s hořícími pochodněmi. Zde ze sebe shodila špínu Babylóna a dala světu rozlukový list. Rukama bratří odložila i své krásné vlasy a navždy se tu zřekla všech šperků.

Řád panen nemohl být na sklonku věků probuzen k životu nikde jinde než v kostelíku té, která jako první a nejdůstojnější z žen jediná byla zároveň matka i panna.

To je to slavné místo, kde vzniklo pod Františkovým vedením vojsko chudých; a tak ze všeho je jasně patrno, že Matka milosrdenství chtěla oba řády přivést na svět ve svém příbytku.

Když tedy Klára před oltářem Panny Marie přijala znamení svatého pokání a takřka před svatební komnatou této Panny se jako pokorná služebnice zasnoubila Kristu, odvedl ji František hned ke kostelu sv. Pavla, kde měla zůstat do té doby, než by se o ni Nejvyšší jinak postaral.

(Tomáš z Celana - Život sv. Kláry z Assisi)